24.9.
Dneska v noci jsem zas čuměl na seriál. Hezky pod peřinou, abych Williama nerušil. Chlapec má ale asi lehké spaní, takže se probudil a ptal se, na co koukám. Úplně se mi nechtělo mu to ukázat, ale pak jsem se (díky Bohu) nechal prekecat. Takže jsme do čtyř do rána koukali a bylo to celkem úsměvné, protože se jmenuje jako ta postava tam a chodíme na školu, podle které se to animovalo.

Každopádně, v sedm nám začínal seminář z mezinárodního práva, takže sme oba vypadali jak zombie. Nehledě na to, že ten předmět je neskutečně nezáživný a ta přednáška jakbysmet.

Taky mi přišel dopis. Od Michelle. Bylo to celkem hřejivé vědět, že na mě někdo myslí. Od tatíka bych se toho nedočkal, ten si přes prachy nevidí ani na špičku nosu, natož na své děti. Hlavně, že musíme pokračovat v rodinné tradici a srát se do politiky. Ale být třeba kadeřník, to je tabu.