Stál jsem před soudní stolicí v řetězech. "Kapitáne Moonwoode, shodli jsme se, že vy za vraždy svého bratra nemůžete, tak vás jen vyženeme ze země." řekl soudce Mayer. "Mohu si vzít i svoji loď a posádku." zeptal jsem se. Čekal jsem zápornou odpověď. "Můžete, kapitáne Moonwoode." odpověděl soudce Mayer. Byli mi sundány řetězy. Čekal jsem na bratrův rozsudek. Věděl jsem, že on takové štěstí mít nebude. Přivedli ho. Usmál jsem se na něj. Můj úsměv jakoby říkal, najdu si tě kdekoliv, i kdybch musel zabít každého člověka, který by ti ublížil. I Cahir se usmál, ale ne očima. I on to věděl, že ho pošlou na van Diemenovu zem.