/17/

Màu nền
Font chữ
Font size
Chiều cao dòng

,, No kde jste byly vy dva a proč jste tak zmoklý ??! "sakra, trochu jsem to s časem nevychytal.,, Heeh pardon pardon.." snad omluvný pohled bude stačit.,, Víš že Ti ředitelka řekla, že stačí něco takového a můžu tě vyhodit ze školy, že jo??! "si dělá srandu že jo.. Vždyť to není tak že bych byl kurwa za školou!

,, Em.. P-promiňte, ale je to má vina.. Já.. Jsem tu ve škole teprve po druhé a ztratil jsem se.. a tak jsem požádal tady Jellala zda by mi nepomohl.. Moc se omlouvám" chudák.. Teď má kvůli mému ufňukanému výstupu průser..

,, Dobře.. V tom případě v pořádku.. Běžte se oblíknout tělák začíná. "ohhh díky bohu za tak milou duši!
,, - dě-ku-ju-" naznačoval jsem pusou a šťastně mrknul na Sama. On mi úsměv opětoval a nevím proč ale byl jsem rád že se usmál. Alespoň trochu vypadalo že mu je líp.

Uhh.. M-mrknul na mě.. To mě.. Trochu překvapilo.. Avšak.. Jestli to chápu dobře máme teď tělák.. A jestli se máme jít obléknout.. Je to špatný.. Musím nějak proklouznout na zachody před tělocvičnou..ještě že jsem si jich hned všiml než jsme vešli sem..
,, Ty se nebudeš oblíkat? "nemohl jsem si nevšimnout při sundavání trika že stále stojí na místě bez jakéhokoliv  pohybu, že by se styděl? Ne pfff Jellale! Je to úplně normální kluk.
,, Ah. No.. Vlastně si ještě musím odskočit a rovnou se asi oblíknu na záchodě.." usmál jsem se a rychle vyběhl ven. Je to tak lepší.. Nesmí to nikdo vidět.. Tu nechutnost  na mém těle..

Divnej kluk.. Jestli se stydí tak přece nemá důvod.. Nejsem holka.. No co už! Jde se!

Po zavření záchodových dveří jsem konal rychle.. Sundal jsem ze sebe všechno mokrým  oblečení a nahradil jej suchým na tělocvik.
Udělal jsem to jak nejrychleji jsem dokázal.. I pro mě je, byť jen krátký pohled na malou část svého ohavného těla, znechucující..,, Chce se mi ze sebe zvracet.. "proplesknul jsem se na" povzbuzení" a vydal se za ostatními.. Na můj ne moc oblíbený předmět.. Slabý ve sportech je  pro mě ještě slabší slovo..
Hned co jsem vešel do tělocvičny zrovna hrály házenou.. Avšak pohled se mi upřel jen na jednu osobu.. Ty rysy těla  při každém pohybu a hmatu.. Soustředěné oči na míč.. Jedním slovem mě popadl úžas nad Jellalem.. Neměl bych.. Ale i přesto jsem na něj svůj pohled silně upřel.. Ani jsem si nevšiml že šel ke mě učitel se slovy,, Zatím si sedni "pořád jsem tam stál jak přilepený nohama k zemi... Až teprve když se naše oči střetly, jsem se probudil z tohoto tranzu a hledal lavičku na sezení.. Ach.. Na trapný chvíle jsem jak dělaný..

,, Tak jo chlapci! Máme ještě nějaký ten čas na poslední hru, co si zavzpomínat na naše dětství a nevěnovat poslední čas této hodiny na vybíjenou? "přestože odpovědí na učitelův rádoby vtipný povzbuzení na hru bylo silné a znuděné zabručení, hra za nemalou chvíli započala.. Co vážně nemám od dětství rád je tato pro některé zábavná hra.. Nehledě na to, že celkově tělocvik je pro mě noční můrou..,, Hele tamhle je nováček, že bychom ho trochu proškolili? "ah.. Tak na tohle se těším.. Zákeřný šepoty ostatních kluků ve mě vyvolaly ještě větší obavy.. Ta stará klasika ze základky mě  bude doprovázet  i zde..

Hhhh vážně vybíjenou? Ten učitel je čím dál víc vtipnější. Jak může tuhle nejvíc zajímavou hodinu ve škole posrat tak primitivní dětinskou hrou..,, hahaha hah! "smích? Nevím co té skupině debilů v rohu přijde vtipný ale nemohl jsem si nevšimnout jejich pohledů směrem k Samovi. Jellale přestaň přemýšlet a jdi hrát tu debilní hru ať už to máš za sebou!povzbuzování mě nějak přijmulo k pohybu. Nehraje se na družstva prostě,všichni proti všem. I nudnej člověk jako já ví, že je to spíš hra o to, kdo dá větší ránu tomu druhému.,, Pan učitel a co si takhle zahrát vracečku? Však víte, když někdo vybije člověka který vybil jiné hráče, tak se ostatní vybití vrací do hry!?"nechápu kdo to vymyslel.. Copak to nechtějí mít stejně rychle za sebou jako já? Asi ne..

,, Skvělý nápad, konečně se vám chce začít hrát! Tak s chutí do toho!" Hra započala a mě nezbylo nic jiného než vstát a zapojit se do toho pekla.. Připadalo mi, že se každý na mě domluvil. Byl jsem každochvilním terčem. Jakmile mě silnou ranou vybil jeden, tak se onen člověk nechal vybít zas jiným abych se hned vrátil do hry.. Stále a stále do kola.. Bolí mě to.. Ty rány na mém těle se více prohlubovaly s každým silnějším a silnějším úderem od míče.. Už mám na krajíčku..,, Uh! "nevydržel jsem ten neustálý nápor na tělo a tak jsem vypustil z úst páru z bolesti.. Opět jsem se vrátil do hry a viděl ty úšklebky od ostatních hráčů.. Užívají si to.. Mají z toho jakousi zábavu.. Oni vědí, že jsem skvělou obětí.. Ani jsem si v jednom okamžiku nevšimnul, že někdo stojí za mnou a ucítil jsem velmi slabou ránu.. Ne spíše takové lehké dotknutí míče o mé záda..,, Kdo to-"když jsem se otočil zahlédnul jsem s pevným výrazem jeho..

,, Tak teď začne pravá hra."









A stejně jako ta hra i teď teprve  započne hlubší příběh, jsme teprve na začátku a vše zajímavé  teprve přijde!
Každý den, vydám nejméně jednu kapitolu, opakuji nejméně jednu ! Může jich být za den více! Doufám, že se líbila po velmi dlouhé době kapitola a brzy zase u další! Přeji krásný den všem! 🖤 Názory ať už špatné či dobré, otázky a ostatní všemožné.. Pište co hrdlo ráčí!

PS. Opět se omlouvám za gramatické chyby, na mobilu se píše občas hůře než se zdá, tak mi promiňte 🙏🖤

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro