,, Poslouchej Same, na světě je přes milion lidí. Různých lidí. Jsou tu hodní, zlí, silní, slabí a tak podobně. Pak tu je někdo, kdo se stane tvým andělem. Tvým strážcem. Tvým světlem a štětcem, kterým zabarvíš svůj svět, svou realitu. Nebudu tím člověkem já, ale určitě poznáš kdo se tímto člověkem stane. "ah.. Sestři.. Myslím, že nikdo takový neexistuje. Byla to jen uklidňující pohádka na mé úzkostné noci.

Na nabídku od Jellala jsem kývnul a oba jsme se vydali do parku, který zmínil. Je tu snad známka možnosti mít kamaráda? Nepršelo. Naopak vysvitlo slunce, které mi zaslepilo oči na pár vteřin. Jakoby to snad mělo být nějaké znamení. Každopádně připadá mi jako bych byl spolu s Jellalem na útěku. Útěku od reality. Nic o něm nevím, ale připadá mi to tak. Zdalipak se mýlím.
,, Bydlíš daleko? "započal jsem konverzaci. Přece jen, nic o sobě nevíme a teď je příležitost si cokoliv říct.
,, Ani ne, kousek odsud je menší vesnice, kde jsem.. Nedávno začal bydlet.." je hezký, že jsme si začali o něčem povídat, jen.. Připadá mi že ať už to bude jakékoliv téma, bude to nepříjemné.. Trochu jsem znejistil a sevřel ruce v kapsách..
,,Nedávno? Takže nějaké stěhování?"
,, Něco takového.. "chápu, asi se mu zrovna o tomhle nechce bavit. Jít s ním byl fakt super nápad Jellale..

No bydlím u strýce, který si semnou dělá co chce a rodiče mě ze srdce přímo nenávidí. - To by asi nebyla rozumná věta heh.
,, Co ty? Vlastně.. Ani se moc neznáme a přesto jsi mi do teď pomohl a tak nevím.. ",, Nevíš co si máš o mě myslet, že?" rozumím mu. Vidím na něm jak je nervózní a každý slovo ze sebe doslova opatrně souká.

,, No..popravdě nebydlím nějak extra daleko, můžu si vybrat jestli si ke škole zaběhám nebo pojedu busem. Bydlím u matky a.. Tak. Jestli ti připadá, že jsem ti nějakým způsobem pomohl. Sám nevím proč. Nejspíš jsem v jedné chvilce uviděl sebe. A nejspíš to vše byla náhoda. A taky.. "zastavil jsem se a upřímně pousmál.,, Třeba se teď stanu tvým kámošem se kterým nemusíš být ve střehu na to, co říkáš." protiřečím si. Vím to, ale možná, že to bude nějaká zábava. Zjistit, co se skrývá za tímhle otazníkem.

Ka-kámoš? Tím způsobem jakým to řekl a to pousmátí na konci.. Myslí to vážně.. Člověk by mu věřil i to kdyby řekl,že je z jiný galaxie. Počkat.. Uviděl ve mě sebe? Kdy to bylo?A to s tou matkou.. Nechápu.
,,Popravdě! "natáhl jsem svou ruku, jak se to většinou dělá u seznámení.
,, Chtěl bych abychom byli přátelé! Já.. Připadáš mi jako velmi zajímavý člověk Jellale. Takže.. Ka.. Kamarádi?" ještě nikdy jsem nebyl v této situaci a přece jen.. Být s někým jako jen on.. Chtěl bych.. Jen se nesmím dostat do stavu, kterého se obávám..
Postavil se přede mnou a natáhl ruku. Úsměv, který mu zdobil jeho červený obličej si budu pamatovat snad do smrti. Úplně mi to roztavilo srdce.,, Kamarádi Same"podal jsem mu nazpět ruku i já. Vypadá to, že tenhle otazník ze mě dělá lepšího člověka. Ta radost.. Ta pravá rozzářená radost v jeho očích.

,, Už jsme tu. "ukázal jsem na rozsáhlý park předemnou. Sam se najednou rozeběhl k uměle vyrobenému jezírku. Se slovy.:
,, Paráda! Tohle je nádhera! Oh! Jellale, koukej!" jak málo stačí k radosti. Zahodil jsem svůj pevný výraz a běžel za Samem k vodě. Byly jsme jako malé děti, co nevědí nic o realitě. Což.. Bylo celkem fajn.

Krása. Ukazoval jsem co všechno jsem zahlédl. Nejspíš to tu Jellal zná nazpaměť ale já.. Já jsem opravdu šťastný! Takhle jsem se necítil tak dlouho.. Sestři.. Líbilo by se ti to stejně jako mě..

Tak nějak.. Jako bych cítili, že je to v pořádku.. Že Jellal si to užívá stejně jako já a tak není důvod zaotálet s radostí.
,, Wahh! Je to tu hezký.. "padl jsem do trávy celý znaven. Stihl jsem totiž vyprovokovat Jellala tím, že jsem na něj cákal vodu heh. Ale usmíval se.. Předpokládám, že byl stejně šťastný jako já..
,, To máš pravdu." svalil jsem se na trávu stejně jako Sam. Bavil jsem se takhle někdy? Jsem rád, že se uvolnil. Že je více přirozenější a bez omluv.
,, Nikdo tu není. Je příjemné naslouchat zpívajícím ptáčkům, šumějící vodě nebo se jen nechávat profukovat větrem.. Či mít u sebe Slunce. "najednou je snadší mluvit. Vše co říkám je to co se mi honí v hlavě.. Jen význam mých vět bude stále ve mě.. Tím Sluncem jsem neměl na mysli, co je na obloze.. Ta osoba je sice zářivější, ale proč mu takto neříkat že.. Musel jsem se pousmát nad touto představou.

,, Slunce? Hmm žádné nevidím, je někde schovaný.. "ale musel jsem s jeho větou souhlasit. Je to tu příjemné.
,, Vlastně ti musím poděkovat Same."
,, Hmm? Ty mě a poděkovat? Za co..? "
jsem překvapen..
,, Nevím jak tobě, ale domů se mi vůbec nechtělo.. Nesnesu jenom myšlenku na to, že až zavřu vchodové dveře od domova, budu ve společnosti dvou žen z nichž jedna je má matka. " s jeho přítomností, vše jde říkat tak lehce. Až mě štve to, že teď vypadám jak otevřená kniha..
,, A co je na tom špatného?"
,, Huh? "
,, Co je špatného na tom, být doma, kde jsou dvě ženy. Ať už ta druhá žena je sestra, teta nebo někdo jiný.. Udělala ta žena, něco hrozného? "neznám jeho mamku či ženu kterou zmínil. Ale nemůžu ignorovat jeho prázdný výraz, když to řekl.. Chci o něm vědět víc.. Až je to sobecké..

Pravda.. Udělala mi něco hroznýho? Jsem na ni naštvanej kvůli tomu že je s mou matkou?.. Kvůli ní moje matka opustila mého otce.. Nebo..jen nechápu jejich vztah.

,, No.. - *BZZZ* *BZZ*"sakra zrovna teď zazvoní mobil!
,, Oh v pořádku, jen to zvedni!" docela jsem se lekl ale Jellal nevypadal, že by to chtěl zvednout.

Ta ženská.. Co kurwa chce?
,, No? "řekl jsem dost nepříjemným tónem.
,, Ah Jellale, vrať se prosím rychle domů, tvá mamka je v nemocnici! "
,,Cože..?" v nemocnici? Než jsem se tý ženský stačil zeptat proč, tak to zavěsila. Vím v jaký nemocnici je, tady v okolí je jen jedna..

,, Stalo se něco Jellale? "vidím že něco není v pohodě. Nálada se během chvíle změnila.
Začal jsem si balit věci a rychle se vydal k odchodu. Byl jsem mimo smysly.. Do chvíle než mě zastavil Sam.,, Jellale!" chytil jsem ho za ruku a on se konečně zastavil, že by už vnímal?
,, Huh.. Promiň musím do nemocnice. Matka.. Tam je." pokud nechtějí ty dvě jen mou pozornost..
,, V nemocnici? Ta je skoro za rohem, že? Půjdu s tebou! "vím,že jsme okolo ní prošli. Myslím, že bude lepší, když s ním někdo půjde..
,, Dobře. Díky" nemám čas mu to odmlouvat či říct více slov.. Prostě jsme se sebraly a odešly. Zábava rázem ustala.

Nemocnice.. Moc dobře si pamatuju na ten chaotický den.. Den kdy jsem se cítil nejmíň k užitku. A teď moje Slunce zapadá do černoty..