A je to tady..,, Kurwaaa~"z té nervozity jsem ani na chvíli nedokázal v noci usnout. V devět  hodin máme sraz u nemocnice. V devět...,, Proč tak brzo??!" vykřičel jsem do polštáře.. Sám jsem mu to napsal a teď si za to nadávám. Jellale kolik ti je.. Nejsi přece desetiletý fracek, tak se uklidni!Je pět hodin. Vstal jsem někdy takhle o víkendu TAK brzo?
Jak si tak prohlížím pokoj..něco mě napadlo..,, Kde bude spát.. "je jasný, že na zemi ho jentak nenechám spát. No oba v posteli určitě nebudeme. Jsme přece oba kluci.,, Hmm..." proč vůbec přemýšlím nad takovou debilovinou? Fuck..
,, No když už jsem tak brzo vzhůru, tak si dám aspoň  sprchu.. "promnul jsem si oči a šel si ze židle vzít ručník.Na stole jsem uviděl ten zasranej papír co se týká Sama.,, Srát na to" zmuchlal jsem ho a hodil směrem ke koši.,, Ani trefit se neumím! "zamlaskal jsem ale šel do koupelny. Později ten nesmysl vyhodím..

,, Myslíš, že je špatný, když se mi líbí kluci?" rozbrečel jsem se v náruči mé sestry.,, Hmm. Ty si to myslíš? "Pohladila mě jemně po vlasech.,,N-nevím.." chtěl jsem znát na tuhle otázku odpověď. Amy měla vždy na každou otázku odpověď a já ji po každé věřil. Ona byla jediná upřímná. Jediná, od které jsem bral jakoukoliv větu vážně.,, Já si nemyslím, že to je špatné. I klukům se může líbit růžová barva. I klukům se můžou líbit panenky. Stejně tak se dívkám můžou líbit autíčka. Zda jde o lásku. Nejde o to jaká  ta osoba je pohlaví. Lásku si nevybíráme a stejně tak i pohlaví toho člověka. Když to cítíš tady uvnitř, jde všechno stranou."ukázala na mou hruď,, Milovat? Není špatné. Pokud tě přitahuje stejné pohlaví. Nic to nemění na tom, kým jsi. Jsi Sam. Můj malý bratříček. Jsi  a navždy budeš tím kým jsi. Jsi úžasný milý člověk a nic to nikdy nezmění. "usmála se, ale já přesto ucítil na mých zádech teplé slzy.,,Děkuju"...

Mmmm... Kolik je hodin.. Půl osmý...,, Půl osmý?? "vyskočil jsem z postele a rychle začal balit věci. V devět se máme setkat sakra! Není to zrovna blízko a já si tu pospávám! Do batohu jsem hodil vše co je potřeba. Od hygieny až po pomůcky k té týmové práci. Joe tu díky Bohu  stále není a budu doufat že tu opravdu ani do konce víkendu nebude.
Dal jsem se ještě nějakým způsobem do kupy a odešel z domu. Na sport moc nejsem, ale i přesto jsem se snažil běžet, snad nejrychleji za celý svůj život, právě teď.

Moje sprcha se protáhla. Nakonec jsem zalehl do vany a tam usnul. Jak jinak. Vzbudilo mě až klepání na dveře.,, Jellale? Už tam jsi dlouho, taky se potřebuju umýt "pro tentokrát bych mohl matce poděkovat.,, Sakra.." Bleskurychle jsem se osušil a oblíknul. Podíval jsem se na telefon a bylo 8:45.,,Hah.."telefon jsem strčil do kapsy a běžel po schodech div jsem si nerozbil hubu.,, Ah, Jellale máš tu sní-" nenechal jsem Cloe doříct větu,, Sorry pospíchám"stále mě udivuje moje automatické jiné chování. Ale na to teď srát.. Nesmím kurwa přijít pozdě!

Běžím jako o život. Ale proč mi záleží na tom přijít přesně na čas? Být to kdokoliv jiný, tak.. Bych ani nepřišel. Dejme tomu, s kým bych si vůbec dával sraz.. Moje hlava se zase zaplňuje blbejma otázkama.

,, Fuuuuuh"vydechl jsem jen co jsem konečně doběžel k lavičce před nemocnicí.,, Auh.. "samozřejmě mě chytla křeč do břicha, když nejsem úplně sportovní typ.. Nehledě na to, že moje tělo není úplně ok.. Rozhlédnul jsem se kolem sebe ale Jellala jsem nezahlídnul. No přece jenom..,, Kdo by tu na mě čekal.." opřel jsem si hlavu a díval se na oblohu. Byla čistá bez jediného mráčku. Slunce mi svítilo do obličeje, ale stále mě to neodradilo od pozorování. Jenže za nemalou chvíli toto záření zakrylo jiné.. Mé hřejivé  Slunce..

,, Ahoj.."  spustil jsem.,,Čekáš dlouho?" zalilo mě totální horko a mým potem by se zaplnil bazén. Na běhání jsem zvyklej, ale v tuhle hodinu je to masakr..
,, Oh! Ahoj! N-ne teď jsem dorazil. "mé srdce se dalo do pohybu, jako bych ještě běžel.,, N-nechceš vodu? Vzal jsem si na cestu flašku." začal jsem hrabat v tašce. Nejspíš jsem neběžel jediný a musel jsem se vnitřně  pousmát.
,, Jo, voda by bodla. Dík. "je to anděl fakt že jo. Je příjemný ho zase vidět. Jako by na ničem ve světě nesešlo.. Absolutně si přestávám rozumnět. Ale musím si to přiznat.

Při podávání pití se mě Jellal letmo dotknul mých prstů. Nejspíš si toho ani nevšiml ale můj tep by o tom mohl vyprávět.. Z té nervozity jsem tu flašku málem upustil. Ale Jellal si ji rychle vzal a napil se. Nechtěl jsem. Ale musel jsem se na něj neustále dívat. Připadám si jako nejhorší zvrhlík.. Jenže, jak může vypadat někdo tak krásně při pouhém pití z lahve? Hhh Same buď v klidu. A odtrhni se od něj! Málem se střetly naše pohledy, ale naštěstí jsem se rychle podíval na zastávku za ním.,, Em půjdeme pěšky, nebo pojedeme busem?"

Konečně vodaa. Úplně cítím, jak mě zevnitř  zaplavuje  studený proud~
Nevím sice proč se Sam tolik začervenal při otázce směřovanou na cestu ke mě domů.. Asi je mu taky vedro a já mu teď vychlastal celou láhev.,, Mm můžeme jet busem, jede nám to za... 4 minuty"bude to lepší než z posledních sil sotva dojít pěšky.

Super. Jsem rád, že se chvíli projedeme.

A jak jsem řekl, tak se i stalo. Ta drobná chvíle byla ale něčím výjimečná a já si to v hlavě budu neustále přehrávat.

,, To je on! "chytl jsem rychle Sama za ruku a běžel k autobusu, který přijížděl.Jakmile se před námi otevíraly dveře odpojil jsem naše ruce. Zajímavý je, že necítím odpor. Já si uvědomil, že ho držím za ruku. Jen si říkám jestli to vážně bylo kvůli tomu autobusu.. Nejspíš jsem až moc unavenej. Sám sobě se nedivím..

Byl jsem v šoku.. V totálním šoku. Ve světě nastalo ticho. Vše bylo až moc zpomalené a já byl zaslepen svým Sluncem. Svým Sluncem, který mi pevně drželo mou maličkost.. Má dlaň se v té jeho úplně ztratila. A já myslím, že jsem z toho běhu špatně rozproudil krev v mozku.. Asi mám totiž silné halucinace.. Když mě pustil, bylo to.. Jako by mě něco velmi důležitého opustilo.. Nějaká část bez které se z těžka dýchá..

V autobuse nikdo neseděl. Když nepočítám řidiče heh. Jako by nám celý autobus patřil. Bylo to celkem vtipné. Jellal šel předemnou a postupoval dál a dál do zadních sedadel.

Jsem mimo.. Absolutně mimo a ani nevím jestli se dýl udržím na nohou bez, alespoň, pětiminutového spánku. Jo, i 5 minut by mi stačilo.. Sedl jsem si k oknu na moje oblíbené místo vzadu.,, Můžu k tobě..? "se vážně ptá?,, Jasně, že můžeš, proč bys seděl jinde" ahhh~síla mě opouští ~,, Bydlím na konečný, tak jen... Kdy.. Bych.. Usn.. ul.. ~"připadá mi, že Sam něco řekl.. Ale vůbec ho neslyším..

,, N-no nevím, já jen, jestli -" Oh.. Vypadá vážně unaveně.. Něco málo zabrblal z posledního dechu a jediný co jsem rozumněl bylo slovo konečná. Asi tím myslel zastávku. Tím líp, sám nevím, kde přesně bydlí..,, Dobře.." hlava mu padla na opěradlo a já měl možnost si ho prohlédnout aniž by si toho všiml..

Teď jasně vidím jeho kruhy pod očima.. Jeho tvář je lehce bledá, ale i přesto tak krásná.. Tak čistá.. No nejspíš se jen  moc nevyspal. Jeho vlasy mu lehce padali na oči. Ten pohled byl neskutečně roztomilý. Mohl bych na něj takhle koukat do konce svýho života.
Celý autobus se v jednu část jízdy trochu kymácel a najednou se to stalo.
Jellalova hlava skončila na mém rameni. Modlil jsem se, aby se nevzbudil. A zároveň jsem byl asi rudý až na prdeli.. Srdce i dech se značně zrychlil. Chtěl jsem se usmívat a zároveň se někam propadnout.

Bylo to až spíš nemožný.. Že se během pár minut stane něco, tak jednoduchého, mě.. Bylo to jako z filmu..

Přehrávám si v hlavě, co se za poslední dny stalo. Nehledě na to kolik věcí se stalo už od začátku, co jsem se nastěhoval k Joemu.. Měl jsem všeho dost. Říkám si, jestli je život jedna velká náhoda. Nebo je něco napsané osudem.. Stále nerozumím spoustě věcím. Ale začínám rozumnět svým pocitům. Začínám ten svět vnímat úplně jinak než doposud. Všechno.. Jakoby to byla jedna velká skládačka. A myslím, že tu skládačku pomocí Jellala dám dohromady..

,, Tak děti, udělejte si dvojice a chytněte se za ruce.'' Kde to jsem?

,, I když je naše dvojice klučičí? "
,, Ano Davery, co je na tom špatného?"   ach.. Chápu. Školka.V té školce ještě pracovala i Cloe. V tu dobu jsem vůbec nic nevěděl.. Cloe jsem bral, jako super přátelskou učitelku, která byla skvělým příkladem pro děti.

,, Jellale, taky si najdi dvojici." mrkla na mě Cloe. Rád bych někoho našel.. Je tu někdo..? Koukám se z jedný strany na druhou a najednou je tma.. Objeví se bílé světlo které míří na jednu osobu. Je ale daleko a já se jí snažím dohnat.,, Počkej!" osoba se zastaví a otočí se na mě.,, Nikam nejdu Jellale ~" ten hlas znám.. Ale než stačím zareagovat propadám se.. Jako bych byl na skále a celé se to rozpadlo..

Z pocitu, že padám jsem se lehce leknul a rychle se vzbudil. Jen jsem otevřel oči bez hnutí. Při mém překvápku jsem byl nalepený na Sama. Pro teď se budu vymlouvat na nedostatek  spánku a řeknu.. Že takhle chci ještě chvilku být. Jenže při mé smůle, nebo karmě.. Jsem viděl známou budovu u které cesta končí.,, Už tu jsme.. "pomalu jsem zvedal hlavu a protáhl se.

Mmm skoro jsem začínal usínat i já, ale dost rychle mě z tohohle pocitu probral Jellal svou větou. Jak dlouho byl vzhůru??,, Ah.. D-dobře '' jeho unavený hlas.. Nemůžu si pomoct.. Ale je úžasný hehe.. Zajímalo by mě.. Jak to vnímal..? Nejspíš vůbec nijak.. Měl bych na to jednoduše zapomenout.

Ale to jednoduše nebylo možné..