/Krátká minulost Sama/

,, Fuj! Sam je teplej! "nemůžu za to.. Stalo se to samo od sebe. Právě teď stojím ve sprchách kolem nahých kluků ze třídy a moje tělo se zachovalo samo, tak jak chtělo.

,, N-nejsem!"
,, Co kecáš? Však ti stojí ne? "zakryl jsem si rozkrok a utekl. Posměchy se prolínaly každým dnem. Proč? Sám nechápu svoje odporné tělo.

,, Zase čtyřka z těláku? A to si říkáš chlap?!" nejsem na sporty. Táta bohužel na tohle klade důraz a dle jeho slov Kdo nehraje fotbal nemůže si říkat správný chlap. Donutil mě chodit na kroužky fotbalu a všeho co se sportování týče. Ale já to tak nechci.. Nechci..

,,Same Ewaine, kolikrát ti mám říkat, že takhle se s míčem neběží? "nejsem dokonalý. V ničem, co dělám nejsem správný. Já to vím. Ale..

,, Hah zase jsi zakopl? Nevadí! Pojď budu tě trénovat Same." chytla mě za ruku Amy. Amy umí snad úplně všechno. A jediná mi nenadává. Nikdo se nevyrovná v  její trpělivosti a vřelosti.

,, Ostuda.. Žena učí chlapa hrát fotbal." rodiče to nikdy nepřijmuli. Ale Amy.. Amy mě vždy podpořila. V čemkoliv.

Chtěl bych se vrátit zpátky do školky. Kdy se nikdo nezajímal tolik o druhé. Kdy bylo vše nevinné a prosté. Jenže to období skončilo s naším odstěhováním, aby měli rodiče blíž práci.
Pamatuju si matně chvíle spojené s jedním milým klukem. Vždy jsem si s ním hrával bez jakékoliv zbytečné hádky. Kéž bych si pamatoval jeho jméno, nebo věděl odkud je. Třeba bychom byli dobrými přáteli do teď. No nejspíš i on na mě pomalu zapomíná. Nemám mu to za zle.. Je to přirozený děj.

,, Jsem Gay. "ve svých čtrnácti letech jsem vyslovil nahlas svou jasnou myšlenku. Věděl jsem, že to bude špatný. Ale chtěl jsem dát najevo světu, že jsem kým jsem. Po tomto přiznání, nebo jak jiní říkají Coming out se mi vnitřně ulevilo. Přiznal jsem to sám k sobě i přes okolnosti, které nebyly vůbec jednoduché.

,, Ty nejsi můj syn. "mamka se k tomu nijak nevyjádřila, když nepočítáme znechucený výraz v její tváři. Táta? Ten mě zbil při každém setkání. Myslel si, že s dalším odstěhováním se můj 'názor' změní. Ale já se nedal. Vím, kdo jsem a nebudu říkat opak.,, Vždyť jsi neměl ani ženskou? Jak tohle můžeš říct? "nechápali to.. Nikdo. Kromě sestry. Rodiče.. Nebo především táta to vše bral jako nemoc a chtěl mě dát na léčení, ale.. Než to stihl udělat stala se nehoda.

,, Vždycky budeš tím kým jsi Same a já tě budu vždycky milovat. Rodiče to určitě někdy zkousnou, neboj. "ačkoliv mě vždy uklidňovala svými jemnými slovy. Po každý u toho plakala a mě bylo jasný proč.. Byla si stejně jako já jistá tím, že se to nezmění. Vztah mezi mnou a rodiči.Ale říkám si, že mám přece svou úžasnou sestru, která mě vždy podpoří..

Hrály jsme osudný den  s Amy fotbal.Vždy si na mě udělala čas po škole. Ani v tom nebylo trénování, ale společná činnost u které jsme se bavili. Jenže..

,, SAME! '' Když jsem se snažil sebrat míč ze silnice.. Amy do mě strčila a zachránila mě tak od mé jisté smrti. Ačkoliv to byla jistá chyba řidiče. Nikdy si to neodpustím.
,, To jsi to nemohl být ty?! "a rodiče mi to taky neodpustili.

,, Probuď se sestři.." každý den jsem za ní chodil do nemocnice. Amy byla pár týdnů v kómatu. Doktoři nevěřili v její probuzení.. A já po týdnech taky už ne.. Jenže stále jsem doufal. Byl jsem jediný kdo za ní dokázal jít a mluvit na ni. Nikdo o tom neví krom tamnějších sester. Táta to radši řešil alkoholem a vztekem. Mamka.. Ta celé dny proležela v depresích. Každý má své způsoby, jak se s tím smířit.

Do teď mám stále ten obraz před sebou. Všude krev a ležící Amy. Řev a pláč.. A houkající sanitka.

Jednou jsem jako vždy přišel do nemocnice a měl namířeno do pokoje, kde měla ležet Amy. Nebyla tam.. V tu chvíli jsem si uvědomil, že už tu opravdu nebude. Jen ve vzpomínkách.

,, Už jsme ji museli odpojit.. Přestalo ji fungovat srdce Same.. Mysleli jsme, že ti to rodiče sdělí.. "Měl jsem od začátku zakázáno za ní chodit. Neměli mi co sdělovat.. Tato silná část života mě poznamenala a mé plány byly jasné.
Vypadnout z tohohle života pryč.

Nedokázal jsem se zabít, i přesto, že jsem se o to tolikrát snažil. Jenže.. Držela mě zpátky jedna  myšlenka.
Darovala ti svůj život. Proč to ničit?
A tak jsem dál přežíval..

Za nedlouho o pár let později s mým plánovaným nástupem do střední. Se rodiče už stěhovat nechtěli, ale ani nechtěli, abych chodil do školy tam, kde jsem všem na očích.
A taky to braly, jako, mou, nápravu.
,,Půjdeš bydlet ke strýcovi. Ten tě napraví! "nevím, kdo vymyslel tuhle logiku, ale i malý dítě by vědělo, jakou hovadinu vypustil z huby.

Jestli jsem měl kluka?Ne. A Joe mě o vše připravil.
Byl jsem někdy  zamilovaný? Zajímalo by mě, jestli jsem někdy někoho upřímně miloval. Ale můžu říct, že mě někdo chytl za srdce.. Už ve školce..