,, Jellale? "mmm usnul jsem u Sama a ani nekontroloval čas a už si pro mě přišla máma. Odpoutal jsem se od Sama ale ještě jednou jsem ho pohladil po tváři.

,, Co potřebuješ?" zavřel jsem s posledním pohledem na Sama dveře.,, No.. Má jistě svého opatrovníka komu musíme dát vědět o tomhle, to snad víš.." sakra.. Jasně, že máma není blbá.,, To.. To může snad počkat ne? "prohodil jsem mezi zuby..,, Jellale, může z toho být průser a proč to oddalovat?" musím ji to říct..,, Já ti něco řeknu.. "

,,NE!" vykřikl jsem a rychle se posadil přičemž mě doprovázela bolest která mě donutila si ihned zas lehnout do postele.,, uhh.. Sen.." kde.. Kde je Jellal? Říkal, že tu semnou bude.. Asi si možná odskočil, je taky přece jenom člověk heh. On se vrátí.. Věřím tomu.
Dost mě stresuje myšlenka, že se tohle všechno musí dozvědět Joe.. Ať už chci nebo nechci.. Je to můj strýc a jediný rodinný příslušník poblíž.. Z těchto myšlenek mě vytrhlo když se pomalu otevíraly dveře od pokoje.

,, Už jsi vzhůru? "
,, J-jo.. Co to máš za tašky?"
,, Domluvil jsem se s lékaři, že tu budu s tebou. Nebyl v tom problém a snad ti nebude vadit moje společnost heh. "byl to dobrý nápad. Teď si jsem tím o to víc jistý když vidím tu radost v Samových očích.

Stres se najednou vytratil a já mám takovou radost že nemám slov.

,, Děkuju Jellale.."
,, Neděkuj.. Já to dělám rád. "zvedl jsem mu rukou hlavu a usmál jsem se na něj.
,, Sice.. Sice už začíná být tma ale slyšel jsem od sestřičky, že nahoře na střeše je pěkný výhled na nebe a na město.. Chceš tam vzít?" chci ho nějak odreagovat. Ať nemyslí vůbec na nic. Dokud to jde.
,, Moc.. Moc rád!" miluju výhledy na nebe či na noční město. On ví přesně jak na mě heh.

,, Jestli je to pravda Jellale, co mi teď říkáš.. Musíme to sakra řešit. Avšak, dát vědět jeho strýci je naší povinností, to snad víš."
,, Já vím, ale to mu určitě nepomůže! "

,, Em pomůžeš mi prosím? "sám se nezvednu a nesednu do vozíku..
,, Hm? Jo! Jasně, už ti pomůžu!" nepřemýšlej Jellale teď mysli jen na přítomnost!

,, Taaak a jedeeem"pořádně jsem přidal na rychlosti, hlavně aby nestíhal Sam myslet na blbosti.
,, P-počkej zpomaaal! "hahah sice to křičím ale užívám si to.
,, Nekřičet prosím!" upozornila nás sestřička. Děláme dost velký hluk heh.

,, Zavři oči Same.. "
,, D-dobře.." nemám důvod mu nevěřit a tak jsem ho poslechl.
Otevřel jsem dveře a pomalu se Samem vjel na střechu. Sám jsem žasl z toho výhledu a jsem zvědavý co na to řekne Sam. No.. Mám tu pro něj ještě jedno překvápko.

,, Tak.. Můžeš otevřít oči. "

Hvězdná obloha se rozprostírala nad celou krajinou a světelné ulice se rozjasňovaly na míle daleko.. Ale co mě nejvíce dostalo byl prostřený stůl pro dva lidi se svíčkama a s růží na něm. Je to skoro jako.. Moje vysněné rande. Je to jako sen, jako pohádka se šťastným koncem.. Ale vážně si něco takového zaslouží zoufalec jako já? A proč to pro mě všechno Jelllal dělá? Co za tím je? Ať je to cokoliv. Věřím mu.. On je jediný komu po tom všem ještě věřím..

Je to láska..?