Utíkal jsem, neustále a bez jakéhokoliv zastavení se. Měl jsem chuť křičet, řvát, mlátit, brečet. Ale bylo mi tak prázdno.. Jako by se mi všechna síla vypařila a někam odletěla ..někam hodně daleko..

*BZZZZ*

*BZZZZ*

*BZZZZ*

Našel jsem celkem hezké a klidné místo.. Je tu jakýsi potok a černě nabarvená dřevěná lavička.. Asi by bylo lepší sedět na ní, ale mám radši měkou trávu.. Asi nastydnu, ale komu to vadit bude.. Je mi to jedno i to, kdybych teď chcípnul.

*BZZZZ*

*BZZZZ*

Nevnímám už stejně nic.. Mobil mi zběsile brní v kapse u kalhot, ale nedívám se kdo mi to volá, nebo píše.. Nechci nic číst, poslouchat, vědět, nechci už nic.. Chci normální život bez starostí..
Je mi fajn, tak jak jsem teď.. I přesto že začíná pršet, i přesto že jsem sám, i přesto jak teď uboze vypadám..

,, Hej Same, proč pláčeš? ''šťouchla do mě Amy.. Vždy vycítila, když jsem nebyl v pohodě.. Někdy mě to štvalo..

,, Já nepláču! ''Nechci před ní vypadat jako slaboch.. Navíc jsem kluk.. Kluci přece nepláčou..

,, Notak mě to říct můžeš, jsem přece tvá sestra ''ten její úsměv.. Na ten by člověk těžko zapomenul..

,, Dostal jsi snad pětku ve škole? '' tentokrát dloubla ukazováčkem do mé tváře.,, Ne!''nedal jsem se a neřekl ji byť slovo o mém problému.. Bylo to v době kdy jsem zjistil, že mám radši chlapce.. Ale myslím si, že to sama poznala.. Nenutila mě to však říct. Za což jsem rád.
Byla starší než já o 6 let.. A přesto byla tak dětinská a typ vzorové sestry.. Její moudra by se daly napsat do knihy..

,, Hlavu vzhůru Same, každý problémy mají svá řešení, vždy tu bude někdo kdo si vše vyslechne a pomůže ti.Kdyby se něco dělo Same, budu tu vždy pro tebe. Vždy. '' pohladila mě po hlavě..

Kéž by to tak bylo.. Sestři..

,,... me ! '',, Same! '' slyším jak někdo volá mé jméno.. Ale nemám sílu otevřít ani na vteřinu oči.. Ten hlas mi je trochu povědomej..ale nemyslím si, že mi ten hlas připomíná právě toho člověka.. Nevím jestli mám být rád, ale mé tělo jako by se automaticky pohnulo a přidrželo se onoho člověka co mě zvednul z louže, co se nahromadila, díky dešti, podemnou.
Ten člověk mě drží jako bych byl princezna.. Jako bych byl ta nejcennější bytost co ve světě existuje. Možná se mi to jen zdá, ale teplo, co z něj vychází, je mi příjemné..

Kdo to asi může být? 🤔😏doufám, že se vám obě kapitolky líbily a omlouvám se za svou neaktivitu, škola mi bere čas ale pokud to půjde tak budu psát každý den aspoň jednu kapitolku,děkuju za komenty a hlasy. ❤️