DRACO- stál jsem opřený o sloup a díval se na zapadající slunce, jemný vánek větru mi rozcuchával vlasy. Přemýšlel nad úkolem který mu Pán zla zadá, prý to bude něco výjmečné ho aby oskoušl mojí oddanost. Z transu ze zapadajícího slunce mě vytrhl stín který jsem spatřil na chodbě. Podíval jsem se tím směrem a šel za stínem, vyšel jsem z pozadí uličky a spatřil Grangerovou jak sedí na římse věže. Ušklíbl jsem se nad myšlenkou že by mohla spadnou. Silně jsem zakašlal a upozornil jí na to že tu není sama. ta se jen lehce lekla a otočila se. " copak Grangerová,chystáš se skočit dolu?,, s úšklebkem ve tváři. " ne takovou radost ti neudělám Malfoyi a vůbec co tu chceš, budeš mít průser jestli tě tu najdou, tohle patří Nebelvíru,, chvilku jsem se odmlčel a pak spustil " možná, ale ty ho už máš" - " o čem to mluvíš?.. poukázal jsem na její ruku. " nevím o čem to mluvíš,, přiblížil jsem se k ní blíž a chtěl jí chytit za zápěstí ale ona uhla. " nešahej na mě,, protočil jsem očima a odstoupil od mí. " však ty víš o čem mluvím,, otočil jsem se k ní zády a chtěl se dát na odchod když mě zastavil její hlas. " počkej ! Pomůžeš mi prosím dolů?,, zůstal jsem stát a pootočil jsem jenom hlavu pak i celým tělem. " co že? Ty chceš abych tě sundal ? Tak slez.. " nechápal jsem vždyt se stačilo jenom pootočit a seskočit. " nemohu bojím se , prosím" chvíli jsem tam tak jenom stál a užíval si ten její prosící pohled. Musel jsem se nad tím usmát. " co za to Grangerová ?,, nadzvedl jsem obočí a vyzval jí k obchodu. " To mi nemůžeš pomoct jen tak ?,, - "můžu ale nechce se mi,, škodolibě jsem se zasmál. " pomůžu ti s úkoly,, jen jsem se nad tou odpovědí pozastavil a pak nesouhlasně zavrtěl hlavou. " já neví, si řekni,, zbystřil jsem nat návrhu a nadzvedl obě obočí. " dobrá Grangerová, a co když tě sundám a ty mi nad mojí otázku ne odpovíš. ,, podezřele jsem řekl. " máš moje slovo Grangerovích,, pousmál jsem se a přišel ke Grangerové blíž, natáhnul jsem ruce, jemně jsem jí chytil za bok a druhou jí podebral nohy, snesl jsem jí k zemi jako princeznu. Chvíli jsme jen na sebe civěli beze slov. Uhnul jsem pohledem a odtáhnul se od ní " děkuji,, přikývl jsem a rychle se odebral do s ZSM. kde jsem si sedl na gauč a civěl do ohně který mi svítil před očima. Později si ke mě přisedl Zabiny a Panci s Goilem.

HERMIONA- seděla jsem na římse a koukala do dálky která mě nejvíc uklidnovala. zadívala jsem se na krajinu která byla celá zelená a pokrytá stromy. Zaslechla jsem silné zakašlání a trhla sebou. Otočila jsem se a spatřila Malfoye jak se na mě díva. Nemohl si dovolit jakou si svojí poznámku to by přece nebyl Malfoy " copak Gnangerová chceš skočit ?,, v hlavě mi proběhla myšlenka že by raději viděla jeho skákat. "ne takovou radost ti neudělám a vůbec co tu chceš, budeš mít průser, jestli tě tu najdou, tohle patří Nebelvíru" poznamenala jsem, když mi řekl že budu mít průser spíš já nechápavě jsem se na něj podívala. Nebezpečně se ke mě přiblížil a chtěl mi sáhnout po ruce,ale stačila jsem mu uhnout. " nešahej na mě" vyjekla jsem ze sebe. bylo vidět že má páru o znamení které jsem měla na ruce. " však ty víš o čem mluvím,, to mě znervoznilo. Chtěla jsem slézt ale stuhla jsem tam jako chrlič. Zastavila jsem Malfoye než stačil udělat jeden krok ,zoufale jsem vyjekla. " počkej ! Pomůžeš mi prosím dolů,, za tu větu jsem se nenáviděla ale tak když on je vysokej a navíc poblíž tak jsem to musela říct. "co že? Ty chceš abych tě sundal ? Tak slez.. " byla jsem tak stuhlá že mě nenapadlo ani se pootočit, věděla jsem že bych stratila balanc a spadla. Jen jsem okrajově spatřila jak se bavil tím že nemůžu slézt. " co za to Grangerová ?, tahle otázka mě docela šokovala." To mi nemůžeš pomoct jen tak ?,, - "můžu ale nechce se mi" tohle mě docela vyvedlo z míry, věděla jsem že Malfoyi neudělá nic z laskavosti nebo kvůli sobě,ale že je až tak. První co mě napadlo byly úkoly. " pomůžu ti s úkoly,, navrhla jsem ,ale bez ústěchu zapomněla jsem že on domací ukoly nedělá. Nic jiného mě nenaladlo. " já nevím si řekni,, viděla jsem jak Malfoy zbystřil a nadzvedl obočí, což mě docela děsilo." dobrá Grangerová, a co když tě sundám a ty mi to neřekneš,, nad tímhle jsem se musela usmát jelikož já vždycky držím slovo a tohle o mě říct mě docela urazilo. " máš moje slovo Grangerovích,, řekla jsem přesvědčivě. Po krátkém tichu ke mě přišel konečně Malfoy a rozhodl se mě sundat. Jemně mě chytl za bok a za nohy snesl mě k zemi jako princeznu. Cítila jsem se v tu danou chvíli kdy mě držel v bezpečí , rozbušilo se mi srdce jako kdybych běžela desítky kilometrů. Příjemně voněl po peprmintové zubní pastě. Poté co jsem už stála na svých nohách jsme na sebe bezeslovně civěli.. Měl tak nádherné bouřkové oči ze kterých jsem byla v hlubokém transu. když si Malfoy uvědomil jak dlouho na sebe civěli Uhnul pohledem a jemně se od Grangerové odtáhnul . Šeptavým tichým hláskem jsem poděkovala. Ten jenom přikávl a rychlím krokem zmiznul z dohledu. Chtěla jsem nu připomenout naší dohodu o pomoci kterou jsem si musela vyprosit ale už byl fuč. Jen jsem si povzdechla a šla do Velké síně kde už na mě čekali Ron,Harry,Giny