Včera v noci jsem ještě dlouho nemohla usnout. Chlapec schoulený vedle mne tiše oddychoval. A já jen přemýšlela. O všem. O tom co se stalo jemu, i to tom co se stalo mně.

~~~

Slunce už vyšlo a já se vzbudila. Chlapec ještě spal a tak jsem ho přikryla kusem hadru a vstala. Trochu jsem prozkoumala okolí a z obchůzky se vrátila s jedním králíkem, což byl zatím můj nejlepší úlovek. Rozdělala jsem oheň a králičí maso si nad ním opekla. Už bylo krásně rudé a tak jsem ho začala sundavat z roštu. Chlapec se v přístřešku přetočil na druhý bok a po chvíli taky vylezl. A bylo to tady. Nabídla jsem mu s nejistým úsměvem kus masa a on se do něj hladově zakousl. Jen tak jsme seděli a pozorovaly plameny ohně.

„Jak se jmenuješ? " prohodily najednou chlapec a podíval se ma mě. Já ale ani nepohnula hlavou a po chvíli promýšlení jsem promluvila. „Já nemám jméno. " Chlapec to asi nepochopil a snažil se pokračovat. „Já jako myslim jak ti říkají třeba přátelé a -" nedořekl protože jsem ho přerušila. „Já nemám přátele. " řekla jsem už trochu jedovatě a chlapec umlkl. Po chvíli ale ještě prohlásil „ Aha. Já jsem Sam. " řekl trochu smutně. „A odkud si včera přišel? Kde máš rodinu? " zeptala jsem se ho. „A kde ty? " opáčil a já se zarazila. V tomhle tématu už nebudu pokračovat. Nechci aby ze mě dřív nebo později dostal nějaké informace. A už vůbec ne o mé minulosti.

„Musíme si opatřit nějaký věci. " řekla jsem když jsem balila své skromné věci. Vlastně to obsahovalo pouze kus provazu a hadr se zbytkem zabaleného králíka. Sam jen přikývl.

~~~

Šli jsme už několik hodin a Sam byl unavený. Já bych vydržela ještě jít ale 10 letý hoch byl po pár kilometrech na pokraji sil. Vlastě asi jsem neočekávala že se mnou půjde. Ale vypadá to, že se rozhodl nevrátit se tam odkud přišel.

Už byly asi 3 hodiny odpoledne a my jsme došli k dalšímu potoku. Měla jsem takové podezření že je to jeden z přítoků toho prvního. Ale co, opět jsme se posílili vodou a pokračovali.

Něco jsem zaslechla. Sama jsem znenadání strhnula k zemi za keř a když se chtěl na něco zeptat zacpala mu pusu. Pochopil ZO a býk naprosto potichu. Asi o pět minut později okolo nás prošli dva vojáci. Nejspíše byli dost unavení, nedávali pozor na cestu a nepatrných stop si ani nevšimli. Ani nechci hádat koho hledají...

Když byli strážníci v nedohlednu, vystoupila jsem s chlapcem z úkrytu a svižnější chůzí se vydala pryč. A pak jsme vyšli z lesa na malý pahorek.

Domy a chatky ze dřeva stáli úhledně vedle sebe a lemovali je malé zahrádky s okrasnými rostlinami. Nejspíš jsme přišli zadním vchodem, cesta totiš byla několik metrů od nás. Jelo po ni několik vozů tażených koňmi. A na vozech byl náklad. V podobě oblečení, zbraní, jídla. Našli jsme vesnici a přišli rovnou v období trhů. A konečně si můžeme koupit to, co potřebujeme. A pokračovat.