Je-li to vůbec možné, v cele, kam uvrhli Alexandara společně s Noel, bylo větší ticho, než když byl mladík sám. Noel seděla na opačné straně, tak daleko od Alexandara, jak to šlo. Nemohla uvěřit, že ji dokázal podvést nějaký kluk, který nemohl být o moc starší ani mladší než ona. Tak rychle se zděsila onoho slova, které vyřkl, až zapomněla uvažovat racionálně.

Jak by mohl znát její tajemství? Za celý život Noel se k pravdě nikdo ani vzdáleně nepřiblížil. Alexandar ji prokoukl za jediný den? Nesmysl! Dnes už téměř nežije nikdo, kdo by si pamatoval tajemství, které skrývá. Možná se o tom dočetl v nějaké zaprášené knize? Možná z něho mluvilo šílenství, protože mu vyhrožovala smrtí? Otázky, otázky a další otázky, ale odpovědí se jí nedostávalo. Musela zjistit, co přesně ví.

„Lhal jsi," prolomila ticho. Její slova ji ale samotnou zaskočila. Ona byla jedna z posledních, kdo mu mohl vyčítat lež, aby si zachránil vlastní krk.

„Všichni lžou, Rae Noel," dal důraz na její jméno, jako by se jí tím posmíval.

„Kdybych ti odmítla pomoct, princ by nejspíš ten dopis roztrhal, já ležela v nadýchané peřině a ty by ses kopal do prdele nudou přesně tam, kde jsi teď."

„Nejspíš," pokrčil rameny Alexandar, „i když v mojí představě ses místo polehávání pokoušela vytratit z hradu."

„Nech si ty vtipy. Jak tě vůbec napadlo tohle vyslovit? Víš, co to slovo znamená? Víš, co jsi tím mohl způsobit?!"

„Popravdě jsem si nečekal, že to slovo budeš vůbec znát."

Cože? To znamená, že plácl tu největší pitomost, co ho napadla v naději, že to vyjde? Je to větší cvok, než jsem si myslela. Zamyslela se Noel nad jeho slovy. „Když děláš to, co já, zaslechneš ledacos. I když se mě to netýká, věděl jsi, že to budou muset prověřit. Dokud mám masku, můžou předstírat, že jsem Drája. Odsoudit mutanta vedle Dráji působí lépe, než kdybych byla Márka."

„Tak proto ti ji nechali," zaměřil se na její obličej zahalený šátkem. Kromě páru rudých očí, jako měl on sám, ale nedokázal rozpoznat pod kapucí žádné rysy. „Věděl jsem, že odpor k ostatním rasám je tady silný, ale až tak? Radši budou předstírat, že jsi jedna z nich, jenom aby měli o důvod víc se mě zbavit. Lidská blbost opravdu nezná hranic," složil si Alexandar frustrovaně tvář do dlaní.

„Atentát na krále Draii byl otázkou času. Někdo by mu tu dýku zarazil mezi žebrat tak jako tak."

„Škoda, že ten někdo minul, že?" povzdechl si sarkasticky.

„V té tmě, v obklíčení královské stráže, v sále plném hostů... Už jen fakt, že se někdo dostal tak blízko, něco znamená," odvětila Noel, přičemž se snažila potlačit náznak hrdosti.

„Možná kdyby dotyčná osoba na krále skočila shora místo upozorňování na sebe zatahováním závěsů..." vyčetl jí.

„Možná, kdyby jiná osoba nevyvolala chaos, svým vpádem..." oponovala mu.

„Nenutil jsem tě to dělat."

„Očividně ti ale nevadilo mě donutit ti později pomoct."

„Doslova jsi mi skočila do mých plánů!"

„Neměl jsi tam být! Nikdo tě nezval," pokrčila rameny.

„To není tak jednoduché, mám poslání," vyhrkl.

„To i já, ale to nějakému snobovi z Věže nemůže dojít."

„Můj úkol je důležitější, v sázce je víc než život jednoho krále!"

„Moje slova!"

Jejich hádku přerušilo hlasité bušení na dveře. Otevřel se v nich otvor, jímž do dávají vězňům jídlo: „Dost už s tím kraválem! Nevím, o čem tam řvete, ale nebudu nějakou pakáž poslouchat!" seřval je hrubý hlas strážného.

Alexandar s Noel si vyměnili pár nepřátelských pohledů a otočili se jeden k druhému zády.

* * *

Na okraji hlavního města Draii se nachází aréna postavena na počest Posvátné šelmy Fenry. Párkrát do roka se zde konají turnaje, při nichž šlechta a udatní válečníci předvádí své bojové nadání. Tyto boje nekončí smrtí a účastníci smí používat pouze cvičné zbraně. Jsou to chvíle, kdy se prostý lid sejde s aristokracií a společně se radují. Ne však dnes.

Slunce již zapadlo a plápolající louče osvěcovaly jeviště, na němž se brzy měl odehrát tanec smrti. Rytmus bubnů sílil a zrychloval. Chorál jásajícího davu houstnul. Vše vyvrcholilo, když na nejvyšším balkóně vystoupil král: „Lide Draii, vítám vás!" bubny ustaly a dav ztichl, „vím, že tato událost je pro mnohé z vás nečekaná, nicméně nesnese odkladu. Jistě se vám donesly zprávy o tom hrozném činu, kdy mne touto dýkou," pozvedl vražednou zbraň, „málem připravil kdosi o život."

„Ať žije král! Smrt vrahovi!" provolával dav.

„Rozumím vašem rozhořčení. Nicméně vyvstala nečekaná situace a ze zločinu byli podezření dva jedinci. Jakožto váš spravedlivý král jsem se rozhodl odsoudit je, až po nalezení pravého viníka. Jeden z nich ale požádal o tabut."

Jásání davu utichlo. Mezi lidmi se šířilo zmatení. Na balkóně se objevil vedle krále vévoda Antlon: „Věřím, že spoustu z vás o této tradici slyší poprvé. Zákon krve stanoví, že čistá krev je nade vše. Ne každý Drája je hoden svobody, neb se provinil svými činy. V tabutu svede vězeň souboj s protivníkem, jenž je čisté krve. Boj skončí, když jeden z nich zemře. Tak se prokáže, kdo z nich je nadřazený a jeho čin byl tedy spravedlivý. Dnešek však vstoupí do historie, neb zločincem je mutant!" Antlon ukázal na bránu po jeho pravici, která se otevřela. Stál v ní Alexandar po boku s Rae Noel.

„Máš tu lahvičku, Noel?"

Dívka k němu stála otočená zády.

„Teď není čas, abys byla uražená. Bez té lahvičky nemám šanci tabut přežít. Jestli tady umřu, jsi další na řadě."

„Přemýšlela jsem o tom celou noc a pořád nemůžu uvěřit, že jsem ti na to skočila. Byla to taková šílenost, že mě nenapadlo si myslet, že by to byl blaf."

„Tak nějak jsem s tím počítal."

Noel vytáhla z kapsy lahvičku se žlutou tekutinou. Dlouze se na ni zadívala. Ze všech věcí, které pro něj v ten moment mohla ukrást, si řekl zrovna o tohle. Co to vůbec je? „To říkáš často," otočila se konečně čelem k němu, „jako bys snad od začátku tušil, že se pokusím zabít krále, ale on to přežije. Počítal si snad s tím, že tě během tvé návštěvy zavřou do cely?"

Alexandar jí vytrhl lahvičku z ruky. Otevřel ji a jedním douškem do sebe vpravil žlutou tekutinu. Několikrát zamlaskal, jako by měl v puse sucho.

„Počítal jsi s tím, že ti pomůžu utéct, přestože jsem tě mohla dvakrát zabít? Počítal jsi i s tím, že budeš nakonec bojovat na život a na smrt proti princátku?" pokračovala ve svém monologu.

Když vzhlédla k Alexandarovi, uviděla na jeho tváři samolibý úsměv. V jeho zlatých očích bylo vidět, jak se snaží mermomocí držet jazyk za zuby.

Nesmysl. Pomyslela si Noel. Přece nemohl počítat s tím, že tam budu. I kdyby si toho všiml moment předtím, než jsem zhasla, nemohl tohle celé vymyslet. Nemohl! Nemohl. Nemohl... Že ne?

Za zvuku bučení davu Alexandar vešel do arény. Na druhé straně se otevřela druhá brána. „Jeho protivníkem bude princ Frederik osobně. Jeho výsost nechtěla dovolit, aby si kdokoliv špinil ruce s touhle verbeží."

Urážky směřované na Alexandara se změnily v povzbudivá slova k Frederikovi. Bylo jasné, na čí straně je obecenstvo. Oba mladí muži došli doprostřed arény. Frederik vytasil svůj meč, zatímco Alexandar byl beze zbraně.

„Slyšel jsem, že jsi odmítl meč," ukázal na něj špičkou meče Frederik.

„Jsem mág, my nepoužíváme zbraně."

„Stále na té přetvářce trváš? Budiž. Dám ti jednu šanci. První rána je tvoje," vyzval ho Frederik.

„Ach to ego. Jste si jistý, výsosti?"

„Tohle byla od začátku jenom formalita," Frederik pozvedl svůj meč před sebe, „bez svého fámula magii stejně používat nemůžeš," kývl hlavou směrem k balkónu.

Vévoda Antlon ve svých rukou držel klícku. Uvnitř ní se hýbalo cosi bílého, živého. Nemohl to být nikdo jiný než Percival. Nakonec se jim podařilo ho polapit a teď mávají Alexandarovi před očima jeho vlastním fámulem. Troufalost Drájů opravdu nezná hranic, když přijde na týrání těch, které nepovažují za sobě rovné.

Frederik posunul svou pravou nohu dozadu a zapřel se levou. Pravou ruku, v níž držel meč, zvedl nad hlavu a namířil zbraň proti Alexandarovi. Levou rukou nataženou k mágovi pokrčil prsty, aby vyzval soupeře k boji.

„Jak si přejete, výsosti," Alexandar se uctivě uklonil co nejníže a rukou se dotkl země, „Impul Terit."

Zem se zachvěla. Než se stačil Frederik vzpamatovat, mezi jeho rozkročenýma nohama ze země vystřelil sloupek. Kamenná pěst našla svůj křehký cíl. Nemilosrdně rozdrtila jeho královské klenoty. V bolestech, které by každého muže připravily o rozum, se svalil k zemi. Výkřik, který patřil spíše zvířeti než člověku, se nesl v ozvěně široko daleko. Alexandar jedinou ranou přemohl draiského prince.

Mág sebral ze země meč, který princ v důsledku zranění upustil. Paralyzován nejkrutějšími muky nemohl udělat nic, aby Alexandara zastavil. Mág obě rukama chytil rukojeť meče a vší silou ho zvedl. Namířil špičku čepele proti Frederikově krku. Přestože vítězství měl zajištěné, váhal. Měl plné právo na Drájův život, ale neměl srdce to dokončit.

„Dle tradic je vítěz tabutu ten, kdo na konci přežije. Je tu však někdo, kdo by zpochybňoval mé vítězství, ač je můj soupeř stále naživu?"

Nočním vánkem se nesl šepot stovek hlasů. Postavil před království dilema. Navzdory tradicím uznají mutantovo vítězství, aniž by byla prolita krev a princ přežije. Nebo se budou dále řídit zákony z dob minulých a zapomenutých a budou muset sledovat, jak urážka všeho, co je v Draie svaté, probodne princovo hrdlo.

Ať už měl každý názor jakýkoliv, konečné slovo měl vždy král. Oči lidu se obracely k balkónu, z něhož shlížel Frederikův otec: „Je mou povinností jít mému lidu příkladem. Jako král musím dodržovat a vymáhat všechny zákony, včetně toho nejsvatějšího Zákona krve. Tabut je souboj na život a na smrt, vždy tomu tak bylo."

„Veličenstvo, tohle nemusíte," přistoupil k němu Antlon, „nikdo po Vás nemůže chtít, abyste svého syna, který se provinil pouze příliš velkou láskou k Vám odsoudil k smrti rukou hybrida."

„Vévoda má pravdu, veličenstvo!" promluvil neznámý muž v davu.

„Princ je nevinný! Neměl by zemřít!" přidávaly se další hlasy.

„Ten mutant podváděl! Jak by mohl používat magii, když ani nemá fámula? Je to ubohý trik!" namítl další.

Jiskra zloby podnítila požár hněvu, který všechny zachvátil. Nikdo se nedokázal smířit s faktem, že by umřel princ, zatímco mutant by odešel jako svobodný muž. Skandování a bučení nabíralo na obrátkách až nezůstal nikdo zticha.

„Impul Terit," vedle mága vyrostlo ze země několik úzkých dvoumetrových sloupů, „připadá vám tohle jako trik?"

Tenhle drzý kousek si získal jejich pozornost. Žádný podvod, tohle byla nefalšovaná geomancie, jaké jsou schopni pouze drájští mágové. Jednoznačný důkaz draiské krve měli všichni přímo před očima. Nedal jim na výběr. Tabut se zakládá na Zákonu krve, magie je unikátní pro každou rasu. Ať už byl kříženec kohokoliv, v žilách měl nepopiratelně drájskou krev. Míč byl na jejich straně.

„Tabut hovoří jasně, vítězem je poslední přeživší. Nicméně," otevřel klícku a vyndal Percivala, „nikdy by mě nenapadlo, že bys mohl použít magii, přestože je tvůj fámulus tak daleko. Učinil jsem chybu, která se nebude opakovat. Jakožto král musím ctít zákony Draii nade vše. Tabut skončí, až když jeden z vás dvou zemře. Ale jako otec se postarám, abys to byl ty!" stiskl pevně Percivala ve své ruce, „Mágové jsou svázáni se svým fámulem. Jakmile zemře jeden z nich, zemře i ten druhý.

Vešel jsi do mého domu. Urazil jsi mého syna. Využil jsi naše tradice proti nám. Pošpinil jsi čest království. A přitom se celou tu dobu schováváš za erbem Věže. Nehodlal jsem vyhlašovat válku kvůli špíně, co uvízla na sukni kdejaké flundry, ale život mého syna nedostaneš. Zhyň, stvůro!" sevřel v ruce Percivala natolik, až myšce praskaly kosti.

Rudá očička vyhasla a valila se z nich červená krev. Z tlamičky ukápla poslední slina, než začaly vytékat tělní tekutiny. Vnitřnosti třísnily královskou paži, jak se prsty zatínaly hlouběji do bezvládného tělíčka. Král odhodil mršinu do arény. Přistála pár metrů od Alexandara. Percival byl pryč, zbyla pouze hromádka masa a kostí.

Alexandar zabodl meč vedle Frederikovy hlavy. Krůčky došel až k Percivalovi a vzal ho něžně do rukou: „Tvá úloha je u konce, příteli."

Frederik opírajíc se o svůj meč sebral sílu postavit se na nohy. Rukou se stále držel za bolavý rozkrok: „Přece sis nemyslel, že bychom tě nechali vyhrát? Nikdo se nemůže postavit-"

„Impul Terit," ze země vyrazil sloup, který udeřil prince zespodu do brady. Alexandar upustil Percivalovo tělo obrátil se k Frederikovi, jenž opět leže na zemi „Ligare Terit," kamenné okovy obepnuly Frederikovy končetiny, „Udělal jste dvě chyby, veličenstvo. Pakliže zemře fámulus, zemře i mág, v tom jste měl pravdu. Nikdy jsem však neřekl, že Percival je můj fámulus."

„Vyloučeno. Sám jsem viděl, jak ses s ním pyšnil," vstoupil do rozhovoru Antlon.

„To byla pouze má odpověď na to, že necestuji sám. Percival byl můj přítel, kterého jsem si během cesty našel."

„Jiné stvoření jsme ale u tebe nenašli, kříženče."

„Protože já žádného fámula nemám."

„Jak by mutant dokázal ovládat magii bez fámula?" pokrčil rameny Antlon.

„Záleží na tom? Všichni jste to viděli na vlastní oči. Dokonce i teď geomancie poutá vašeho prince. Což mě přivádí k vaší druhé chybě. Nikdo tady nepokládá ty správné otázky," Alexandar luskl prsty a pouta na Frederikově končetinách se utáhla.

Princovo bolestné sténání přimělo krále jednat: „Kdo jsi? Co od nás chceš?"

„No vida, už se někam dostáváme," mág tleskl a pouta se rozpadla v prach, „dovolte mi, abych se ještě jednou všem přítomným představil. Mé jméno je Alexandar, jsem sedmý magus Věže Kaleidoskopů a nejvyšší představitel Bílého řádu. Přišel jsem jménem Věže požádat Draiu o pomoc."

V jeho hlase nebyl ani ždibec zaváhání. Mág který nepotřebuje fámula? Mutant který ovládá drájskou geomancii? Nesmysl který odporuje všemu, co Drájové znají. A přeci před nimi stál s hlavou vztyčenou. Pouze hlupák, který nevidí dál než na špičku vlastního nosu, by mohl dál popírat to, co je nad slunce jasné i malému dítěti. Král Draii naštěstí pro sebe sama takovým hlupákem nebyl. V hlavě se promítaly výjevy minulých dní. Každý okamžik kdy zpochybnil Alexandarova slova, každý okamžik kdy se k němu zachoval hůře než ke zvířeti.

„Magusi Alexandare, přišel jste ve jménu Věže, ale s čím přesně potřebuje Věž pomoct?"

„Snažíme se zabránit naplnění Černého proroctví. K tomu je třeba skolit bestii, jež oznamuje příchod svého pána."

„Jakou bestii se snažíte zabít?"

Alexandarovy rubínové oči se radostně rozzářily: „Draka."

Alexandar zasadil Frederikovi vskutku mocný úder. Tím ale vše teprve začalo. Herci jsou na scéně, závoj tajemství pomalu klesá k zemi ale otázek neubývá. Neboj se mi proto jakoukoliv otázku položit, milý čtenáři. Nejen, že na ni rád odpovím, ale může to být právě tvá otázka, která rozproudí dosud nezamýšlenou zápletku. Opatruj se!