Popis příběhu u knihy:

Muž, který byl tlačen do vědy, toužil cestovat po světě a objevovat umění hudby. V Nirmu však nebylo místo pro šikovné prsty, jimž nevládla bystrá mysl, učenlivost a genialita.

Žena, jejíž schránka je považována za ošklivou, byla obdařena něčím, co se v jejím kraji neslušelo - nezvyklou inteligencí a pochopením, které ji dovedlo na hranici kacířství.

Oba se snaží věřit v cokoli, co jim pomůže dosáhnout cíle - ať už jde o všemocnou entitu, nebo o víru v sebe sama, osud si pro ně připravil něco, co jim oběma změní život.

K popisu nemám, co vytknout a jen tleskám. Tohle prostě vypadá jako můj šálek čaje.

Popis příběhu podle autorky a co od něj můžou čtenáři očekávat:

Caelum je takový můj návrat k fantasy. Kdysi jsem fantasy zahodila a už nikdy na něj nic nenapsala, ale protože je tohle dílo spíš hybrid fantasy a sci-fi, píše se mi to snáz. Navíc je to takový souhrn toho, co mě studium historie naučilo – alespoň tedy té středověké. Vzala jsem si pod skalpel náboženství a víru samotnou. Od ostatních fantasy, kde by ta všemocná entita mohla být skutečná, se to liší tím, že byla vytvořena člověkem, který chtěl upevnit svou moc a prohlásit se za vladaře z boží vůle. A protože se nikdo neodváží vystoupit proti Caelu, nemusí se bát nepokojů. To je i hlavní důvod, proč se toho nápadu držím. Chci lidem ukázat, že fantasy nemusí být o dracích, elfech, nebo o magii, ale stačí jedna fanatička (nebo celá její dynastie), jedna víra a podobá se to více naší historii než něčemu, co by mi fantastikové schválili. Popsala bych ji tedy jako „naše historie se opakuje v jiném světě". Nebo „nikdo nečekal potijskou inkvizici".

Dílo je určené hlavně pro starší čtenáře. Sama tedy nejsem stará – na teens asi ano, protože jsem hrdá cetka –, ale spousta lidí, kteří se mnou mluvili, mi řekla, že mám myšlení mnohem staršího člověka. Z tohoto důvodu je tato kniha spíše pro dospělé, kteří historii znají a chápou, jak fungují nitky manipulace. Objevuje se tam jak víra, tak i věda, závislost, která stejně jako fanatismus dokáže vzít život. Ráda přivítám i mladší čtenáře, kteří ty zkušenosti, jež potřebují k tomu, aby tuhle knihu mohli číst i mezi řádky, nabrali, ale nebráním se ani těm, kdo sem přišli pochopit, k čemu víra ve středověku převážně sloužila.

Čtenář, který čte pozorně, se může seznámit se spoustou podnětných myšlenek k zamyšlení. Ale dá se tam narazit na ryze lidské emoce – zejména hlad, touhy, chtíč, žízeň a strach –, na kontrast mezi vědou a vírou, který je hlavním hnacím strojem celého díla, na vzducholodě a kýčovitý styl Noeho, kapitána Daisy, ale i na ten tvrdý středověk, kde lidem koupel nic moc neříkala, a močůvka tekla všude, kde byla pevná zem. Texty se snažím doplnit humorem, originálními přirovnáními i novými vulgarismy (vidloň je příklad za všechny příklady), takže co se textu týče, zábava snad vydrží.

Můj názor:

Od autorky jsem, už zrecenzovala knihu Humanoid a vlastně mám s touhle knihou stejný problém jako s předešlou. Ačkoliv to jsou dva roky, tak se vlastně toho moc nezměnilo. Autorka pořád píše skvěle a já si pořád ťukám na čelo a snažím se najít důvod, proč žádá někoho jako jsem já o recenzi. Pravopis i gramatika jsou naprosto v pořádku, tam není vůbec o čem psát. Děj plyne hezky a nenarazila jsem ani na žádné nelogické situace. Postavy mají promyšlený charakter a hezky se s nimi v průběhu knihy pracuje. Co je, pro mě, ale nejlepší věc na knize jsou popisy. Autorka prostě umí pracovat se slovy a já se během pár řádků dokázala do knihy začíst. Její popisy jsou prostě něco úžasného a já si dokázala do detailu představit každé místo i člověka. Kdybych dostala do ruky tištěnou verzi, tak bych klidně řekla, že je to vydaná kniha od zkušené autorky. Klaním se, tleskám a s velkým doporučením nabízím dál.

Co bych vytkla:

· Žádá o recenzi, ačkoliv ji nepotřebuje.

Ukázka:

Dívala se na obličeje vesničanů. Tváře se jim propadaly k povrchu lebky, rty připomínaly obarvený provaz, jenž jí svazoval ruce k sobě. Mnozí z nich byli špinaví, někteří se snažili špínu setřít rukávy košilí z pytloviny.

Nikdo jí pohled neopětoval. Nikdo nebyl ani trošku zvědavý na ženu, kterou za sebou táhli jako neposlušného koně. Možná se báli. Nedivila by se, kdyby jim to správce poručil.

Názor čtenářů:

LuciaSangster

Můj názor na knihu je takový, že se mi velice líbí. Je to originální příběh v novém světě a hlavně se odehrává ve vzduchu. Je zde úplně jiná atmosféra než u běžných knih. Cítíte napětí a nemůžete odtrhnout oči. Stále čekáte, co provede hlavní postava a jak se s problematikou popere.Oblíbila jsem si postavu Quinna. Je to úžasná hlavní postava, která má chyby a není uměla jako v některých příbězích. Má svojí osobnost, která se postupně v knize projevuje a to má své následky.Zde prozatím není nic, co bych autorce vytkla. Zatím jsem spokojená.

Strangiez

Caelum dle mého rozhodně patří k těm lepším příběhům na této doméně - nepostrádá originalitu, vtip, akci ani svérázné a milováníhodné hlavní hrdiny (i vedlejší postavy). Autorka má krásně poutavý styl psaní, umí čtenáři skvěle nastínit chod tamního světa, pocity postav i prostředí, ve kterém se zrovna nacházejí.Zatím jsem při čtení nenarazila na nic závažnějšího, co bych měla autorce vytýkat. :)