Popis příběhu u knihy:

Anne je klasický příklad dívky, kterou by vaše duše přehlédla při loudání mezi uspěchanými živými po Marseille.

A jaký je problém, ptáte se?

Ona by vás v tom davu lidí viděla. A taky by se vás pravděpodobně někde v boční uličce pokusila vymazat z povrchu zemského, aniž by se nad tím pořádně zamyslela.

Poklidné tempo jejího života ale naruší pár lilií na dveřích.

Nevíte, co to znamená?

Je to znamení přicházející smrti, které vám spolehlivě zkazí pondělní ráno.

☽✵☾

Jedna jednoduchá otázka, na níž většina lidí odpoví pavouci nebo hadi bez sebemenšího zaváhání, zamyšlení či překvapení.

Co je váš největší strach?

První, co mi proletělo hlavou bylo jediné jméno.

Nathanaël.

Ale do hajzlu!

Doteď jsem mohla sama sebe vodit za nos, že mým kryptonitem je ten duch z náměstí s vyškrábanýma očima, který po mně jde od té doby, co jsem ho omylem uhodila.

Vzala jsem do ruky propisku a několikrát jí zacvakala, abych si dodala odvahu.

Tak co tam napíšu?

Mám bohatý výběr: lilie, duch z náměstí, exorcisté, zamrzlá jezera, tarotové karty, smrtka Nathanaël, esa, vědmy nebo je snad libo mrtvolu mojí sestry?

Ještě dvakrát jsem zacvakala. Školní psycholožka Boucharde se na mě hrozivě zamračila, očividně jí můj zlozvyk lezl na nervy.

Tak to bychom měli, krásná odpověď.

Slečna Boucharde.

Nádhera.

Popis mi připadá příliš dlouhý a osobně bych se rozhodla buď pro první nebo druhou část. Za mě se přikláním ke druhé části, která pro mě byla zajímavější a více mi příběh představila

Popis příběhu podle autorky a co od něj můžou čtenáři očekávat:

Příběh Pár lilií vypráví o dívce se schopností vidět mrtvé. To jak duchy, tak smrtky i démony. Kdyby tohle uměla správná osoba, dalo by se to u ní nazvat darem, ale pro hlavní hrdinku Anne je to spíše prokletí. Všechno, co jí tahle schopnost poskytuje ji děsí. I kvůli tomu začala být velmi pověrčivá ohledně symbolů smrti a myslím, že si dokážeme představit, jaký šok musela zažít, když našla v pondělí ráno na dveřích nalepený pár lilií a pod oknem jí seděla smrtka.

Ale aby nebyla málo paranoidní, v Marseille, kde se poslední měsíc ztrácí podezřele moc lidí, se začne pohřešovat i její matka.

V tu chvíli musí čelit všemu, čemu poslední roky utíkala: smrti, duchům a realitě, plné policie a médií.

Řekla bych, že je určená hlavně pro náctileté, protože většině z hlavních postav není víc jak dvacet a já samotná jsem náctiletá, proto si nemyslím, že by má knížka mohla zaujmout někoho výrazně staršího.

Čtenáři mohou čekat příběh, jehož posláním je sdělit dvě věci. První, že za správných okolností nemusí trvat dlouho, aby vztahy mezi postavami nabraly jiný směr, než jaký měly dosud. A druhá, že smrt může být i krásná věc, jen je třeba ji pochopit.

Můj názor: Příběh se mi líbí a to především tématem a zápletkou, která vypadá slibně. Myslím si, ale že kniha potřebuje víc, než je ji dáváno. Pominu špatně psanou přímou řeč a vrhnu se rovnou na děj. Kniha má rychlý spád a já osobně bych uvítala více seznámení s postavami a jejich běžným životem. Především bych se potřebovala důkladněji seznámit s Anette, protože mám okolo ní mnoho otázek. Jaká je přesně její schopnost? Kdy se objevila? Proč to umí nebo spíše k čemu je určena? Jak se s tím vypořádává? Anette na mě působí zmateně, nejsem schopná popsat její charakter a ani vlastně napsat v čem je vyjímečná, protože všechny ty události, které se tam objevily působily zmatek, hlavně ze začátku. Chtěla bych více nahlédnout do jejího vztahu s matkou a bratrem, klidně i s otcem, protože to je taky jedna z možností, jak nám ji představit. Co se týká postav, mám pocit, že jim chybí charakter a chtěla bych vidět jejich vývoj, například u Nathanaëla mi to připadalo velmi nedotažené. Kniha má celkem rychlý spád děje, což se podepisuje právě i na postavách, kdy jednoduše chybí vývoj vztahu. Znovu k tomuto problému uvedu Nathanaëla a Anette. Více bych si pohrála s popisem, který je taky dost strohý a rozhodně by se s ním dalo více vyhrát a podtrhnout atmosféru příběhu. Celkově mám z knihy pocit, že je svým způsobem strohá a nedolí mi jít hlouběji do příběhu. Ačkoliv mě zápletka zaujala, nějak se do ní nemůžu vžít.

Co bych vytkla:

· Špatně psaná přímá řeč.

Chvíli bylo ticho, než se ozval Roy: „jde krásně vidět, jak se nám rozpadá rodina."

SPRÁVNĚ: Chvíli bylo ticho, než se ozval Roy: „Jde krásně vidět, jak se nám rozpadá rodina."

Promiň, že ti nevěřím, ale nejdříve Louisa," trhla jsem sebou, ale matka nelítostně pokračovala dál: „a teď u tebe najdu nůž!"

SPRÁVNĚ: Promiň, že ti nevěřím, ale nejdříve Louisa," trhla jsem sebou, ale matka nelítostně pokračovala dál, „a teď u tebe najdu nůž!"

· Na konci věty bych psala vždy jen jedno interpunkční znaménko.

· Minimální popis. Rozhodně více propracovat popis.

· Rychlý vývoj vztahu mezi Nathanaëlem a Annette.

· Rychlý spád děje.

!MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY!

· Když mu bylo tak dvanáct, chodili spolu do plavání a ona se mu vždycky smála za to, že byl vyhublý.

Nebudu to sem dávat jako chybu, protože neznám celé pozadí příběhu, ale spíše jako postřeh. Pokud se Annette přestěhovala s rodinou před několika měsíci z Paříže do Marseille, jak se může její bratr znát s psycholožkou?

Ukázka:

Konečky prstů jsem štítivě uchopila jeden z květů do dlaně, abych ho mohla odříznout. Dřív, než jsem útok na stonek provedla, ještě jednou jsem je přepočítala. Prostě pro jistotu.

Názor čtenářů:

Bettys_Superheroes

Myslím, že je to jeden z těch kvalitnějších příběhů tady wattpadu, děj zatím rychle ubíhá a myslím, že autorka začala velmi dobře a hlavní hrdinka je mi sympatická.Něco, co bych doporučila je rozšíření popisů, abych si mohla lépe představit okolí. Jinak mě asi nic nenapadne.P.S.- byla bych ráda, kdyby se příběhu věnovalo víc pozornosti

mimiskaela

Na knihe Pár lilií sa mi páči, že autorka má taký jednoducho čitateľný spôsob písania. Všetko dáva zmysel a nikdy som sa v tom pri čítaní nestratila. Opisov je tam tak akurát a niektoré vety aj pobavia. Tiež dej je zaujímaví, veľmi som si obľúbila Anne a jej spôsob myslenia. A som zvedavá, ako sa ešte smrtka viac vyfarbí, pretože sa mi stále zdá byť taký záhadný. A čo by som vytkla? Asi okrem toho, že mi sem tam chýbajú nejaké opisy prostredia, alebo pocitov. Ale neviem či by som to práve vytýkala, keďže ja som človek, čo má rád rozvinutejšie opisy na lepšie predstavenie deja. A ešte sa mi veľmi páči nápad s počítaním ľalií a to ako si dáva pozor, aby ich bol vždy nepárny počet.