Popis příběhu u knihy:

Nix a Finn bývali nejlepšími přáteli, avšak časem se odcizili. Spojí je však nejméně očekávaná věc - vražda pohřešovaného chlapce. Ve městě v Severní Karolíně se objevila bestie, která prahne po krvelačné pomstě a tahá do své smečky ostatní. Kdo se nechá polapit?

Popis se mi líbí. Je krátký, výstižný a jako čtenář vím, co od příběhu můžu čekat.

Popis příběhu podle autorky a co od něj můžou čtenáři očekávat:

Příběh se odehrává ve vymyšleném městě v Severní Karolíně. Vypráví především o hlavní hrdince Phoenix, která se ocitne v nepříjemné situaci a nepříliš dobrými způsoby se to snaží vyřešit. Nakonec se však díky svému bývalému nejlepšímu kamarádovi dozvídá pravdu a společně se s ní musí poprat. Jde o fantasy, v němž se však převážně řeší síla přátelství a vztahy. Příběh by mohl bavit pravděpodobně spíše dívky mezi 14-15 lety. Čtenáři mohou očekávat vlkodlaky, romantiku a přátelství, vtipy i smutné scény. Pokoušela jsem se vyhnout nudným scénám, ale mohu jen doufat, zda se mi to doopravdy povedlo.

Můj názor:

Ačkoliv mě kniha neupoutala, chtěla jsem ji dát šanci, a tak přečetla všech dvacet čtyři doposud vydaných kapitol. Bohužel se nenašel moment, kdy bych si řekla, že mě zajímá, jak kniha dopadne. Chyběl mi moment překvapení, chyběl mi moment napětí, necítila jsem naprosto nic, pokud nepočítám znudění nad neustále opakovaným dějem. Přišlo mi, že se celou dobu příběh točí v kole, kdo koho nemá rád a kdo s kým nechce mluvit a vlkodlačí zápletka je naprosto vedlejší. Popis zde skoro není, hlavním elementem pro příběh jsou dialogy a možná to je ten problém. Mám pocit, že děj stál na určitém mrtvém bodě, chování postav bylo jako podle vzorců, kdy celý příběh dělaly to samé a kdybych je měla charakterizovat, nejsem toho schopná. Možná jen o Nix bych byla schopná říct, že mi leze krkem svým dětinským chováním a neustálou potřebou být středem pozornosti. Zápletka s vlkodlaky byla odsunuta na vedlejší kolej a napětí, které bylo v první kapitole bylo kompletně zadupáno a stala se z toho trochu teen fikce. Více bych se zaměřila právě na budování napětí okolo vražd, vlkodlaků než na Finna, co chce mluvit s Nix a ta před ním neustále zdrhá a mluvit s ním nechce. I ten jejich návrat k nějakému kontaktu mi připadal nepřirozený. Pokud se někoho bojím, nebudu se s ním scházet na odlehlém místě. Popis mě na knihu navnadil, ale už po první kapitole jsem si říkala, že tam něco chybí a to "něco" jsem nenašla ani v dalších kapitolách. Chybí mi tam ten moment, kdy mě bude zajímat, co bude v dalších kapitolách.

Co bych vytkla:

· Opakování slov- hned v první kapitole bývá Finn několikrát označován jako "kluk" a toto označení je tam tolikrát v krátké době po sobě, až je to nepříjemné. Doporučuju upravit slovosled věty, aby se tomu dalo vyhnout.

· Opakování informací. Minimálně třikrát je zopakováno hned v první kapitole, že Finn má ruce od krve. Není potřeba to znovu připomínat stále dokola.

· Poznámky v závorkách- NE! Není důvod nic dávat do závorek.

· Komplikací pro mě byla přímá řeč. Vidím zde snahu o přímou řeč, kdy je na začátku přímá řeč, uprostřed je vložená uvozovací věta a na konci pokračuje přímá řeč. Přiznám se, že jsem hledala na internetu a ptala se i dalších lidí, jestli někdy viděli druh přímé řeči použité v textu. Jazyková příručka ji nezná a ani nikdo jiný. Netroufám si tvrdit, že je to špatně, ale osobně bych jí takhle nepsala a držela se známé varianty. Zároveň to i pomůže lepší srozumitelnosti, protože někdy jsem se v ní ztrácela a musela si ji přečíst znovu, aby mi došel význam.

„Jak jsi," trhavě jsem se nadechla, „jak jsi se dostal dovnitř?" zeptala jsem se nejistě

DOPORUČENÍ: „Jak jsi," trhavě jsem se nadechla, „jak jsi se dostal dovnitř?" Zeptala jsem se nejistě.

· Při zakončení přerušené přímé řeči chybí na konci tečka.

NAPŘÍKLAD: „Navrhl jsem-."

· Chybí popis. Většina děje knihy se odehrává díky dialogům a chybí popis. Více bych propracovala jednotlivé kapitoly, vyhrála si s popisem emocí, prostředí a i postav.

· Postavy mě nebavily. Přišly mi bez charakteru a jejich chování byl neustále opakující se vzorec. Nix mě dost štvala, chovala se dětinsky. Nejvíce sympatická postava byl asi Seamus, který na mě působil tak nejvíce lidsky a přirozeně.

!OBSAHUJE SPOILERY!

· Děj se neustále točí v kruhu. Za těch dvacet čtyři kapitol bych děj shrnula tak, že se jedná o neustálý kolotoč, kdy Ethan nesnáší Finna, který se se Seamusem snaží být milí na Nix, která se s nimi odmítá bavit, aby neklesla na žebříčku školy. Vlastně mi připadá, že celá vlkodlačí zápletka je někde v pozadí a vše se točí okolo mezilidských vztahů. Možná je to způsobené právě chybějícím popisem a dialogy, které jsou celým hnacím motorem příběhu.

Ukázka:

„Smečka je rodina. Mnohdy i víc, než rodina," pronesl klidným hlasem. „Být členem smečky neznamená bydlet ve vile nebo jít tam, kam alfa chce," nadechl se, „být členem smečky znamená někam patřit, chtít jít tam, kam chce celá smečka. Znamená to neobyčejnou touhu riskovat pro životy členů a alfy život vlastní. Proměna na vlkodlaka člena se smečkou spojí. Spojila mě a spojila i ostatní a především nás proměny spojily s alfou."

Názor čtenářů:

Bez možnosti kontaktovat čtenáře.