Fire si hrál se sourozencem a matka se dívala k nebi.
,,Tak pojď, Ghooste!" Nechytíš mě! Seš pomalej, slabej! Že mě nechytíš?"
,,Ty Jeden!" Ghoost se za ním rozeběhl. Byl přímo u jeho ocasu. Jen kousnout... Fire s Ghoostem najednou nabourali do nějakého těla. Oba se podívali nahoru a poznali vážnou tvář svého otce. Sourozenci se nervózně zasmáli a začali couvat. Otec beználadně došel k matce. Ta na něj kývla. Táta taky kývl a zmizel v doupěti. Ghoost se na Fira pousmál, skočil na něj a Fire už se s ním zase pral.
,,Grrrr, nehraj si s mím ocasem a už se per jako správný šavlozubec!" ušklíbl se Fire a skočil na něj.

,,Hej, za... Za tebou..." Ghoost ukázal tlapkou a mlsně se olízl. Fire se otočil a spatřil svého otce jak z doupěte táhne jelena s krvavou ránou v boku. Fire se zaradoval.
,,Jídlo!" vykřikl Ghoost. Otec položil jelena k matce.
,,Ghooste, Fire! Pojďte!" zavolala je matka.

Fire se vyškrábal na tlapky a rozeběhl se hned za Ghoostem. Oba zabrzdili smykem u jelena. Táta se do něj zakousl a svoje tesáky zabořil do jelena jak nejhloubjeji dokázal. Trhl a utrhl velký kus masa. Podal ho matce a udělal to ještě jednou. Ten dal mláďatům. Bylo menší než to maminčino ale to Firovi nevadilo. Pustil se do kusu společně s Ghoostem. A otec... Ten si vychutnával zbytky z jelena.
Když to konečně dojedli, uslyšeli kroky. Fire zavětřil a poznal nepřítele.
,,Pračlověk!" vykřikl otec hlubokým hlasem.
,,Pojďte se schovat!" matka pošťuchovala čumákem do mláďat aby se schovali do keřů. Fire neváhal a skočil do nich. Trny se mu zabodli do břicha ale on si toho snad ani nevšiml. Ghoost ale váhal.
,,Já se nějáký zakrslý opice nebojím! Nejsem zbabělec!" vykřikl odhodlaně a provokativně se podíval na Fira.
,,Ghooste! Přestaň si hrát na hrdinu. Pračlověk je od jak živa náš nepřítel. Není radno si s ním zahrávat." zavrčela matka. Bouchla ho tlapou a s Ghoostem si lehla k Fireovi. Ghoost se od matky odplazil zatímco Fire se k ní přitiskl.

Ghoost rozhněvaně něco zamumlal a podíval se skrz listí. Fire se podíval jeho pohledem a spatřil tátu jak pračlověka honí po louce někde dole. Ta zvláštní opice byla sama. To bylo zvláštní... Pračlověk skočil na strom a chytil se ho. Teď visel a táta po něm skočil.

Schodil ho a zakousl se do něj. Potřásl s ním v zubech. Pak ho pustil. Ještě žil. Nemohl chodit a pomalu čekal na svou smrt. Šavlozubec se otočil. Ohlédl se na nepřítele a pak už běžel do kopce zpátky. Matka vstala. Rozeběhla se k otcovi a hned ho začala čistit od krve na čumáku. Fire vystrašeně vyběhl z úkrytu. Zastavil se u útesu a sledoval údolí pod ním. Bylo zase klidné jako vždy. Byli tam mamuti a jeleni. Fire se mlsně olízl. Na pračlověka zapomněl a zase šel dovádět se sourozencem.

Snad se vám zatím příběh líbí. A jestli ano, určitě dejte hlas. Pokud se vám to bude líbit, brzy bude další kapitola. Tak zatím ahoj!
(Vím že v některých obrázcích nemají šavlozubí tesáky ale znáte to... Strejda Google)