VIII.

Màu nền
Font chữ
Font size
Chiều cao dòng


Pokoj ve kterém jsem se naskytla byl úchvatný. Pokoj byl spíše do kulovitého tvaru. (Pokoj vypadá jako na obrázku). 

,,Ten je nádherný. A je jenom můj?" podívala jsem se na matku, která měla zase slzy v očích, ale slzy, které ji v tu chvíli slušeli. ,,Děkuji." Obejmula jsem svoji matku a začala procházet celý pokoj. Nakonec ale mé nohy došli až na velký balkon. Byl odsud nádherný rozhled do rozlehlé krajiny kolem. V dálce se tyčili zasněžené vrcholky hor, mezi stromy se třpytila světla, která vycházela z chatek vesničanů...No prostě dokonalá krása přírody a harmonie celé země.

,,Annie. Jestli chceš, tak můžeš odmítnout, ale je potřeba tě přivítat mezi radu a ohlásit tvůj návrat zpět k nám. A taky tě naučit dvorskou etiketu pro princeznu. A pak projít rituálem proměny ve vlka." Hned si vybavuji Patrika, který měl při proměně silné bolesti a hned se mi tvořila husina po celým těle.

,,Nemusíš se ničeho bát dcerunko. Je to rychlý a moc to nebolí." Matka mě znovu objala a pak se šla věnovat dalším povinnostem královny.

'Můj vlastní pokoj. Moje šaty. Balkón a výhled přímo pohádkový. Jsem v ráji.'
Alespoň jsem si to myslela, ale to se brzy změnilo.

Mezitím jsem si šla lehnout. Za ten den toho bylo moc a moje tělo bylo unavené. Možná mě pak někdo vzbudí. Peřiny jsou měkké a polštář krásně voní po bylinkách. To mi pomáhalo usnout velmi rychle.

                             ****

,,Kde... Kde to jsem?" Stála jsem na okraji lesa a přede mnou se zjevil útes a krásný pohled na moře se sluncem, které zrovna zapadalo za obzor. Chvilku jsem si užívala vůně čerstvé trávy a té svobody bez nikoho. Jen sama. Pak se však přede mnou zjevila dívka, která mi někoho připomínala, ale nemohla si zrovna vzpomenout koho.

A za ní se po chvilce zjevil mladý muž. Oba se smáli a mladík honil dívku. Nakonec jí dohnal a oba spadli do měkké trávy zelené jako z jara. Něco si povídali, ale moc jsem je neslyšela a tak jsem se vydala blíže k nim.

,,A jak se bude jmenovat?" Mladík políbil dívku a pověděl krásné jméno. ,,Luna." A s tím se zjevila mlha a já se probudila.

                           ****

Ťuk, ťuk. Někdo klepal na dveře a já nechtě se zvedla a otevřela dveře pomalým pohybem. Do mého pokoje se vrhl jakýsi muž a rychle dveře zavřel, aby ho snad nikdo nepatřil. Já ještě rozespalá nevěděla co se děje, ale pak jsem se podívala kdo to stál přede mnou.  Samozřejmě mi do komnaty vtrhl princ James. Vypadal vítězně, jako by vyhrál jakýsi souboj.

,,Princezno. Konečně jsem se k Vám dostal. Mám pro Vás nabídku a čekám okamžitou odpověď." Hluboce se nadechl a...,,VEZMETE SI MĚ?!"

Asi jsem špatně slyšela. Ten hnusák mě požádal o ruku a ještě nezdvořile? A myslel si, že mu dám okamžitou odpověď?!

,,Princi. Za prvé jste vešel do mé komnaty bez pozvání... "

,,Ale já... "

,,Za druhé princi mě laskavě nepřerušujte a za třetí, odpověď Vám bude dána za týden ode dneška. A teď běžte ven nebo zavolám stráž!" Princ se naštval a rázným krokem odešel pryč bez rozloučení. Když se zabouchli dveře, jsem se musela posadit do měkkého křesla.

'Co mě ještě čeká?'

Přeji krásný den.

Love you

Starry

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro