Když jsem si byla jistá, že mě nesledovali, tak jsem se změnila zpět do lidské podoby. Byla jsem jako předtím nahá. Ale díky babičce vím, jak si udělat oblečení z toho co je kolem mě. Z listí jsem si udělala podprsenku a sukni, z klacku si udělala kopí a luk s pěti šípy.  ,,A už jenom něco chytit." Teď jsem se cítila jako pravá přírodní lovkyně. Asi si na život na zámku nikdy nezvyknu.

Vedle mě něco šustlo a já jako vlk začmuchala do vzduchu. Ano. Zní to divně, ale od první proměny mi přijde, že i v lidské podobě mám smysli silnější. I ve tmě vidím jako ve dne.

Náhle z křoví vyběhl zajíc a zastavil se, když mě spatřil. Já rychle zareagovala a probodla ho kopím. Zajíc okamžitě umřel a já měla co jíst. Ještě jsem však poděkovala nebesům za jídlo a z kůže si mohla něco udělat. No až jí budu mít více, tak něco na sebe ušiji.

Nadešel večer a já si udělala malý ohýnek. Upekla jsem si maso a oheň zase uhasila hlínou, aby nebyl vidět kouř po uhašení.

Nebyla jsem si však jistá kde stál náš hrad a jediný bod byly hory kousek na západ. A jako jediná možnost byla se  vydat směr hory kde snad stál i náš hrad.

Z pohledu únosce:

,,Jako vážně! Ona, že se neumí proměnit ve vlka. Běžte za ní a přiveďte ji! Daleko to nebude." Dva se změnili ve vlky a hned běželi za tou princezničkou. Já se vrátil zpět do chaty a přemýšlel jak to udělat. Půlnoc je za chvilku a on nemá princeznu.

,,Patriku?" Za mnou se zjevil náš vůdce. Byl to svalnatý muž s krátkými černými vlasy a s hnědými oči. Na sobě měl pouze bílou košili, hnědé kalhoty a vysoké černé boty. Nedávno dosáhnul dvaceti let a jeho otec mu předal vládu nad námi. ,,Kde je princezna?" Teď budu muset všechno vysvětlit.

No... Ona je... Ona je... Utekla pane." Ten jako by nebyl vůbec překvapený a celé to věděl. Jeho temně modré oči se náhle zaryli do těch mých. Byl v nich vidět hněv, který s ním vál. Stačila drobnost a byl se mnou konec.

,,Jak to, že jsi nejel podle plánu? Princeznu potřebuji živou. To, že tu jsi krátce a dokázal jsi obstát ve všech zkouškách neznamená, že nebudeš poslouchat moje rozkazy." Nevím jak,  ale vždycky věděl všechno předem.

,,Sejdu se s královskou rodinou osobně a vše jim vysvětlím. A mezitím se ty vrátíš na hrad a pokusíš se najít něco o té postavě, kterou jsi viděl při rituálu." Vůdce nebo-li Damien se otočil a odešel směrem k dané schůzce. Ale co mi vrtalo hlavou, jak věděl co jsem chtěl udělat. A ta představa, že by věděl i to, že ho chci zabít, tak moje hlava skončí na špalku.

,,Ta princezna ale nesmí žít. O to se postarám osobně." A s tím se měním ve vlka a běžím zpět na hrad padesát kilometrů odsud.

Z pohledu Damiena:

Patrik není hloupý, ale hrozně moc touží po moci. Po mém místě jako vůdce černých vlků. Já mám však tajnou zbraň, která mi vše poví. I to nejhlubší tajemství.

,,Pane?" Za mnou se zjevil jeden z mých věrných kteří i za mě položí život. ,,Copak se děje, Lukasi?" Byl to mladý chlapec kolem 16-ti let s hnědými vlasy a stejné barvy i oči, které byli vždy ke mně upřímné.,, Princezna se nám ztratila. Odpusťte."
,,Nic se neděje. Princezna vyrůstala ve vesnici kde se naučila přežívat v přírodě. Ale to je teď jedno. Musíme vyřešit jiný problém."

Přede mnou se zjevilo pět koní a na nich král se svojí ženou, princ Karl a dva strážci. Jeden normální, ale ten vedle prince ve mně budil mnoho otázek, ale ani jedna odpověď na ně.

,,Nečekal jsem, že se tu zjeví osobně sám vůdce černých." Král se pousmál, ale jinak jeho tvář byla kamenná.

,,Odpusťte mi co se stalo. Můj velitel neuposlechl příkazy a vzal vše do svých rukou."

,,A kde je princezna?" Královna nevydržela mlčet a bylo vidět, že se brzy rozbrečí.

,,Princezna nám utekla. Nevíme kde je, ale podle všeho zamířila do hor Duší."