Ráno jsem se společně s mými služkami připravila na snídani. Damien brzy ráno odešel a nechtěl mi říci kam, tak brzy zmizel. Ale bylo mi to jedno. Válka skončila, s mojí láskou čekám miminko a jediné co musím udělat, je odvést srdce hory na místo, kam poprávu patřilo před tisíci lety.

,,Jste nádherná, výsosti." Jedna služka mi položila korunku na hlavu a abych řekla, tak měla pravdu. Dneska se dívky překonali. Hrdě jsem vyšla z komnaty a zamířila do jídelního sálu. Na chodbách se mi služebnictvo klanělo či děkovalo za záchranu. A též tu byli i tací co byli zaměstnáni výzdobou slavnostních praporů, květin a bůh ví čeho ještě. A ty vůně pečiva, které se linuli po chodbách. Už jsem měla opravdu velký hlad. Hlavně, když jsem začala jíst za dva.

Pomalými, ale jistými kroky jsem došla k velkým dveřím a nechala služebné, aby je otevřeli. Otec s matkou už dávno snídali a Karl se potuloval bůh ví kde. ,,Dcerunko." Matka si mě všimla a okamžitě mě sevřela ve svém objetí. ,,Mami...nemohu dýchat." ,,Oh...promiň." omluvila se a pak mi dala možnost zahlédnout její krásné, zlaté šaty, které jí nechal otec ušít jako dárek k jejím 30. narozeninám.  Posadila jsem se ke stolu a nechala si přinést salát ze zeleniny a jablko. Prcek bude potřebovat jen to zdravé, aby i on sám byl zdravý, silný a hlavně imunní proti všem nemocem.

,,Drahé Ann. Máš dnes odpoledne čas? Musíme ti s matkou něco předat." ,,Jistě otče." A dále už bylo hluboké ticho přerušováno příbory nebo skleničky ze kterých si někdo upil vína či šťávy z lesního ovoce. 

Asi po hodině, kdy jsem dojedla, jsem zamířila do stájí. Sice nemám šaty vhodné na jízdu na koně,ale  musím zajet na posvátné místo a vrátit srdce hory na jeho právoplatné místo.

,,Vaše výsosti." Mladý muž asi kolem třiceti stál zrovna u hnědé klisny. Ano. Mám možnost se změnit ve vlka, ale tu přeměnu si šetřím až na to posvátné místo. ,,Potřebuji koně. Musím si někam vyrazit." Muž chtěl protestovat, ale předběhl ho někdo jiný. 

,,Pojedu s její výsostí." Otočila jsem se za tím hlasem a tam stál Karl s Leem. Jako bych si to ani nemyslela. Bratr je celé dny pryč, a pak se zjevil zrovna tam, kde jsem i já. ,,Bratříček se chystá jet na válet?" Usmála jsem se a nechala muže připravit koně na cestu. 

,,Kam máš namířeno?" Objala jsem svého bratra a pak jsem vyndala z malé kapsy drahokam jako smaragd, ale ve tvaru kamenného srdce. ,,Jedu ho vrátit. A zabránit jeho dalšího využití." Bratr přikývl a pak jsme počkali venku než nám stájník vyvedl koně. Společně jsme na ně nasedli a vydali se opačným směrem. Jeli jsme do Woltarins. Za babičkou.

Jízda na koni mi dokázala vyčistit mysl od všech špatných věcí a hleděla jsem na svět kolem sebe, jako na drahokam, který je nutný ochránit a vážit si všeho kolem. Woltarins se nám brzy zjevila a samozřejmě jsem v tolika vesničanů poznala svoji babičku nebo taky jinak šamanku celé vesnice. A jak jsem ssi myslela, otočila se našim směrem.

Dojeli jsme na návsi a sesedli z koní. Někteří see klaněli a ti, co jsem moc neznala a byli novými členy vesnice, hleděli na mě, jako na zjevení. Karl a Leo moc nechápali, proč jsem jela zrovna sem, ale já věděla, že zde je to místo.

,,Vítejte královno. Čím jsme si zasloužili vaši návštěvu?" Přišla jsem k postarší paní, která se klaněla, a nechala ji postavit. ,,Měsíční princezna vám dala úkol, který jste si zasloužili už kdysi dávno." otočila jsem se na všechny vesničany, napřímila se a sledovala jejich reakce. ,,Dnes vám předám drahokam, který musíte uschovat u těla ženy, která mě kdysi dávno unesla z kolébky a dovedla sem do této vesnice. Ta vlčice byla měsíční princezna. A ona vás teď žádá, aby jste chránili tento drahokam..." beru z kapsy srdce hory a ukazuji ho vesničanům, ,,a žádá vás o jeho ochranu a mlčenlivosti. Tento úkol berte jako vděk od samotné bohyně." Lidé začali jásat a nebo se klaněli. Znovu jsem se stočila na svoji babičku a poprvé jsem v jejích očí viděla lesknoucí se slzy. Slzy radosti.

,,Vyrostla z tebe krásná dívka a královna s dobrým srdcem. Konečně jsi našla svoji druhou část samu sebe." Objala jsem svoji babičku a pak sledovala, jak srdce hory mizí pod samotnou hlínou u těla vlčice a ženy, která se stala princeznou měsíce.

,,Pojedeme? Damien by se měl vrátit do hodiny na hrad. Pokud tam už není." Bratr je vždy všude včas a nesnáší, když se někdo zpozdí. Zvláště sám bratr. U lesa jsem se naposled zahleděla na svůj bývalý domov, který zůstane v mém srdci a pak odjela zpět na hrad.

,,Kde jsi byla?" Damien mě objal a pak mi dal sladký polibek. Když se trochu oddálil, zahleděla jsem se do jeho hnědých očí a pověděla mu úplně všechno cestou do naší komnaty. ,,Chápu. Ale měla jsi na mě počkat. Jeli bychom zítra, ale byl bych s tebou." Chytila jsem jeho ruku a zastavila těsně před našim pokojem. ,,Jela jsem dnes, protože dnes je den, kdy se vše odehrálo a kdy mě rodiče ztratili. Je to dávno, ale dnes, pokud si to pamatuji správně, mám i narozeniny." Říkám bez obalu. Damien ale nevypadá překvapeně. Právě naopak. ,,Já vím lásko. Pojď." Vzal mě za ruku a otevřel dveře do pokoje, který byl plný lidí. Matka, otec, bratr,  Leo, moje dvě služky a taky kamarádky. 

,,Všechno nejlepší!" Křikli všichni a vzápětí  jsem se ocitla v objetí svých rodičů. ,,První tvoje narozeniny společně se všemi." řekla matka a pak mi do rukou vložila malý dárek schovaný pod hedvábnou látkou. ,,Otevři ho." řekla a nervozně čekala až ho rozbalím. Pomalu jsem zatáhla za stříbrnou služku, která tu látku držela pohromadě a v nějakém tvaru a rozložila látku.

,,Děkuji." V látce byli dva oblečky na miminko. Jedny růžové a jedny modré. Byli nádherné. 

A tak náš příběh končí. S Damienem se nám narodila malá princezna a Karl se oženil s princeznou nedaleko našeho království. Byla to hodná princezna a bratr si ji zasloužil. Otec a matka předali království bratrovi a já s Damienem zase to své.

A tak jsme žili šťastně až do konce.

Tak...Je tu konec druhého dílu a též i konec naší Annie a jejího života. Jsem ráda, že se našli tací co si přečetli můj příběh. Sice tato kapitola vyšla o jeden den pozdději, ale taky je jedna z nejdelších. 

Taky chci poděkovat všem co mě sledují. Jste mojí podporou a já si toho vážím. Snad se vám líbí i moje další tvorba.

Vaše Starry