Bylo 31. července večer a dívka jménem Sára spala poklidným spánkem ve své pohodlné dřevěné posteli.
   Netušila co se té noci ještě stane. Neměla ani ponětí, že svět, který milovala opravdu existuje a ona že je jeho součástí. Ale tak už to ze světy Z pohádek bývá. Mnohdy je milujeme ale , že bychom skutečně věřili v jejich existenci? No řekneme, že v ní věříme jen do určitého věku. Stejně je to i s Ježíškem nebo čerty. No a Sára v existenci onoho světa přestala věřit v den svých jedenáctý narozenin, když jí nepřišel dopis z Bradavic.
   Nemůžeme jí to mít za zlé přecijenom je těžké věřit něčemu co se snaží zůstat skryto. A mnohdy s tím,  že to nemůžeme vidět mizí i naše představy nebo touhy.
    Nemyslím,  že Sára někdy přestala snít o tom, že bude moc mít sovu nebo, že se se svými kamarády bude prohánět po dlouhých, kamenných školních chodbách. Ale čím byla starší tím víc svoje sny a představy upravovala reálnému světu. A v reálném světě se všechno zakládalo na vědě a přírodě. Magie připadala lidem směšná a kdykoliv se s ní Sára před někým dospělým vytasila tak se jí vysmál a vysvětlil jí,  že příběh je jenom příběh. Ale v každém příběhu je něco málo pravdy. Ale to dospělému nejde vysvětlit proto o magii Sára časem mluvit přestala.