10. - pozdě

Màu nền
Font chữ
Font size
Chiều cao dòng

Vzbudila jsem se ješte v šeru a mlhavu. Ostatní v pokoji spali a tak jsem se převlékla. Šla jsem tedy dolů, do kuchyně.
Nikdo tam nebyl, prázdno, opět. Vzala jsem si nějaký docela starý jogurt, a jedla. Bylo to už mldlý a chuti. Někdo zaklepal na hlavní dveře, a já jako ta nejvíc nebojácná, jsem se koukla z okna kdo by to mohli být.
Nic tam nebylo jen mlha a tam jsem pomalu otevřela dveře, nic tak taky nebylo, ale ta zvláštní energie, plná strachu a bolesti mě pálila do očí. Ze mě byla místo nebojácné a statečné dívky, jen vyděšení pytel brambor. Něco v mlze šustlo, a já se nesmírně lekla. Ale pořád nic jiného. Bála jsem se, proč taky ne když jsem v domě plných vrahů, psychopatů, a krvelačných monster. Cítila jsem jak se mi třesou kolena, málem jsem spadla. Rychle jsem zavřela dveře. Vběhla do kuchyně, a mě jako tu nejinteligentnější, nenapadlo nic jiného než, si vzít nůž. Šla jsem tedy i s nožem je dveřím a pomalu otevřel a. Nikdo nikde, vynechala jsem jakoby bych nedýchala. Do píči, spadla jsem na zem, pak jsem si jen uvědomila že jsem měla zavřené oči, ale pak už bylo pozdě, na přemýšlení.

Už deset Kapitol! To je můj rekord.
Takže, tuhle a ješte další kapitoly vídám na jednou protože, jsem na prázdninách, a nemám WiFi,
Celý týden, takže se
Budu modlit aby se mi to uložilo,
Abych to nemusela psát
Celé znovu✨
(To by byl průser)

carolix83..


Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro