19. - 2. den aneb retardované dopoledne

Màu nền
Font chữ
Font size
Chiều cao dòng

Vzbudila jsem se v posteli, a rozmazaně viděla, jak Jeff všechny budí a odšoupává je z pokoje. Ospale jsem si sedla na moji postel a rozhlížela se, ,,Jeffe co děláš...?" Řekla jsem. Jeff se otočil od své práce, dokopat Bena z pokoje, ,,nic jenom se snažím toho skřeta dostat prič z naše ho pokoje. Kurva, spí jak mimino, bez hnutí."
Začal Jeff do Bena kopat ješte víc. Opravdu spal, i přesto že si o něj Jeff málem zlomil palec na noze. Jeff se chvilku na něj upřeně díval jako "děláš si prdel?!" a pak někam odešel. Pak najednou přišel se sklenicí vody, čuměla jsem na něj co dělá a nechápala. Zastavil se u Bena a vylil mu vodu na hlavu. Ben se okamžitě probudil a hbitě se zvedl, jakoby se měl utopit...

🤣😭

,,CO TO KURVA!!!!" křik Ben na míle daleko, s mokrou hlavou. Jakmile uviděl Jeffa jak drží tu sklenici, začal řvát, ,, proč si mě SAKRA polil tou VODOU!?!??!?!" Jeff na něj hodil ti sklenici, ale Ben uhnul a jelikož za ním bylo okno, sklenice jím vyletěla a rozbila se před domem. ,,protože jsem tady do tebe kopal aby ses probudil, a ty jsi furt spal!" Zařval na něj Jeff nazpátek. Najednou Ben, zničeho nic vypařil. Jeff radši okno zavřel, a šel prič. A co já? Já jsem celou tu událost pozorovala z dáli mé palandy, a čuměla na ně co dělaj. Když odešli, zkontrolovala jsem kolik je hodin.
11! V hlavě jsem vyjekla a i stím to výrazem jsem, rychlostí blesku, vyletěla z pokoje přes chodbu do kuchyně. Sedla jsem si k lince ani nevím jak, a udýchaně jsem práskla hlavou o linku. Sakra to bolí.

Když jsem se najedla, šla jsem ven z a Sally. Ta si tam jen tak hrála, s panenkami a jejím medvídkem. Připojila jsem se k ní, a hráli si spolu. A když už mě to nebavilo, vyrazila jsem s Liem, Tobym a Benem k nějakými rybníku, aby jsme si prý popovídali, o tom co si vyberu za smrt. Na konec z Tobyho vypadlo že když uděláš takovej sloužitej "rituál" tak umřít nemusíš, ale na to podle nich nesplňuju nějaký podmínky. Když jsme došli k rybníku, sedli jsme si a začali debatovat, o mojí zítřejší smrti. Jak to depresivní téma, i když jsme se u toho víc nasmáli než nabrečeli... Všichni jsme se pak rozutekli každý jinam, až na mě a Lia. Ben se někam teleportoval (nejspíš ke svému životu ve videohrách) Toby si šel vykrást pekárnu, a já s Liem jsme se dostali domů.

Byla už noc a já bezduše přemýšlela o zítřku. Pořád jsem nevěděla jakou smrt si vybrat, (jakoby to člověk dělal každý den)
Chtěla jsem něco, ne tak bolestivého ale zároveň originálního a efektivního. Těžké, to bylo. Z uší se mi kouřila pára, a můj mozek pracoval na 168% ale pořád nic.
Po chvíli jsem usnula, mě to spíš prišlo jako bych omdlela ale i tak jsem potom usnula...

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro