2. - Útěk

Màu nền
Font chữ
Font size
Chiều cao dòng

Ráno jsem vyběhla po schodech do jídelny jako včera, ale nikdo tam nebyl.
Rozhlédla jsem se okolo, ale vážně jsem tam nikoho neviděla.
A tak jsem běžela na dvůr. A tam taky nikdo nebyl. Běžela jsem do svého
Pokoje a zabalila jsem si všechni věci do batohu, (moc jich nebylo)
Zvala jsem si černou mikinu,
A odešla jsem do města. Když v tom začalo pršet. Celá mokrá jsem se dokulhala pod střechu jednoho obchodu.
Už dlouho jsem chtěla utéct a teď jsem konečně volná ale co když to znamená,
Že tady budu pomalu umírat na zápal plic.
Ach jo.
Po půl hodině mrznutí jsem usnula, nějak.
Ráno bylo šero, a mlhavo. Celá zmrzlá jsem vstala, a šla za obchod.
Byla tam popelnice a protože jsem neměla vůbec žádné jídlo, tak jsem se v ní začala opatrně hrabat. Našla jsem nějaké ješte dobré ale trochu tvrdé bagety a tak jsem si je dala. Potom jsem si lehla trochu dál od popelnice.

Ráno jsem byla už suchá ale všude okolo bylo pořád vlhko.
Vstala jsem a sbalila si deku. Šla jsem dál městem kupodivu tam moc lidí nebylo, až jsem pak viděla jeden leták a na něm bylo napsáno, "výstraha, v okolí města se potuluje neznámí vrah, podle sousedů oběti kterou, tady zabil, má bílou mikinu a černé vlasy, prosíme abys jste po setmění nevycházeli do ulic". Přejel mi mráz po zádech. No skvělí ješte mě tady zabije nějakej magor.
Tak jsem teda šla někam jinam...

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro