Vytáhnu jej a přečtu si ho, stálo tam:

Jestli chceš přijiď dnes v 7:00
k budově Keonu. Budu tam.

Fajn musela jsem si vše srovnat, takže jsem se vykradla opět ven a letěla jsem nad Keonem. Letět bylo opravdu to co jsem právě teď potřebovala. Vlastně... No nic. Táta si myslí, že jdu k Ashoach, ale nejdu. Jdu za tím mechem.

6:55

Všimla jsem si, že je již 6:55. Takže jsem letěla k hlavní budově Keonu. Přistala jsem tam a on tam již stál. ,,Přišla si." Řekl škodolibě.

Já: ,,Ano přišla. Potřebuju pročistit hlavu."

On: ,,Aha. Tak to jo. No ale nezačali jsme nejlépe. Takže, já jsem Lockdown. A ty?"

Já: ,,Já jsem Addeath." Usmála jsem se.

Lock: ,,Těší mě. Kolik ti je?"

Já: ,,Patnáct. Tobě?"

Lock: ,,Sedmnáct a za chvíli osmnáct. Co chceš dělat?" Otočil se a zvolal. Když už byl na odchodu, tak jsem se zeptala.

Já: ,,No nejdřív bych se chtěla zeptat na jednu věc. Proč si mě tehdy nechal jít? A nezabil si mě." On se zastavil, jakoby v něm něco seklo.

Lock: ,,No. Já... ti ani nevím. Něco v tobě vidím. Byla by toho škoda." Usmál se. Já i on jsme byli jiní, on měl sitě zelené optiky a já jsem měla až ohnivě oranžové.

Já: ,,Jó. Tak." Zasmála jsem se. ,,...A jaký máš alt-mód?" Zeptala jsem se ho.

Lockdown se transformoval a byl stíhačka. Zírala jsem na něj. Potom se transformoval zpět a já si jej prohlížela. Primusi co to dělám... To nemůžu vždyť jsem dala slib. Ale i tak jsem si jej prohlížela a on si prohlížel mě.

Lock: ,,Tak co budeme dělat?" Znovu zopakoval svou otázku.

Já: ,,No mohli by jsme se proletět a nebo projít. Jít něco zahrát a nebo zajít do zbraňového centra." Usmála jsem se a on kývl.

Lock: ,,Tak se pudem projít. Kolik máš času?" Zeptal se.

Já: ,,Nemám určeno kdy mám být doma. Ty?"

Lock: ,,Taky nemám určeno. Otci je to fuk ví, že mi bude osmnáct, tak se musím osamostatňovat."

Já: ,,A už víš co budeš dělat v budoucnu?"

Lock: ,,Jo. Povedu naše." Řekl to tak otráveně.

Já: ,,Neříkáš to zrovna nadšeně."

Lock: ,,No je to těžký. Je to starost a břemeno navíc." Řekl a koukl se do země.

Do konce dopoledne jsme si povídali a potom řekl: ,,Jo a Ady? Můžu ti tak říkat no ne?" Já přikývla. ,,Je mi líto. Toho co ti udělal otec. Neměl jsem tě nechat přivést." Řekl smutně.

Já: ,,To ty si je poslal aby mě dovedli dovnitř?"

Lock: ,,Ano. Ale strašně toho lituju."

Já: ,,No ale co. Stalo se? Stalo. To se už nezmění. Aspoň, že to netajíš."

Lockdown se na mě usmál bylo to poprvé co mi věnoval upřímný úsměv. Když jsem si vzpomněla, že musím jít něco dát Ashoe. ,,Zaletěl by si prosím se mnou k kámošce musím jen rychle něco vyřídit." On kývl.

,,Jistě. Rád." Řekl mi. Transformovali jsme se a odletěli k Ashoe.

14:00

Byli jsme u jejího baráku, já se transformovala a Lock taky. Zazvonila jsem a než přišla Ashoina matka tak jsem se otočila na Downa. ,,Počkáš tady? Bude to jenom chvilička?" ,,Jasně." Usmál se. Ve dveřích byla její mamka a pustila mě dal.

Zaklepala jsem na její dveře a z nich vyšla ona a za ní Garlind?! Wtf?! Co se to sakra děje no nic. ,,Tady máš ty sešity na opsání." Ona kývla a řekla: ,,Ty si venku?"

Já: ,,Jo jsem. Proč?"

Ona: ,,Kdo tě vytáh?"

Já: ,,Kámoš. Ale už musím."

Ona: ,,Počkej my jdeme s tebou!" Protočila jsem optiky aby zrovna se mnou a Lockdownem trávila odpoledne ona a Garlind dohromady nebylo v plánu. Vyšli jsme před jejich dům. Lock tam stál a potom se na mě zakoukal dosti zaraženě. A oni na něj.

Já: ,,Prosím. Chtěli jít se mnou." On kývl.

Lock: ,,To nevadí. Aspoň nás bude víc." Znovu na mě hodil úsměv.

Já: ,,Tak jo...." úsměv jsem opětovala. ,,Ashoo a Garlinde. Tohle je Lockdown. Lockdowne tohle je Ashoach a Garlind." Podali si serva a už zprvu šlo poznat, že Garlind bude žárlit, protože všichni víme že mě chce, ale já jeho ne.

Garlind: ,,Nemá nějakou zvláštní barvu optik?"

Lock: ,,Ano mám. Stejně jako tady Ady." Chytl mě za rameno, při tom jsem dostala jakoby impuls a on asi taky. Co to bylo? Zeptala jsem se v duchu.

Já: ,,Tak jo. Kam pudem?"

Ashoach: ,,Půjdem do parku legend. Tam to je super." Usmala se. Což se i stalo.