Byl večer už jsme se rozloučili z Garlindem a Ashoach, ti šli domů, ale já zůstala ještě chvíli z Lockdownem. Přišli jsme před barák Knockouta řekla jsem, že tam dneska budu. ,,Děkuju za dnešní den." Usmála jsem se. ,,Jo. Není za co, ale já díky." Úsměv mi oplatil. ,,Tak čauky a dobrou." Zavolal z půlky cesty.

,,Dobrou." Zakřičela jsem. Potom jsem zaklepala na Knockyho. ,,Už jdu!" Zvolal někdo ospalý zpoza dveří. Nebyl to Knocky nýbrž nějaká femme. ,,Ano? Co si přejete?" Zeptala se. ,,Jdu jenom za doktorem." ,,No ale ten nemá čas." Odpálkovala mě. ,,Kdo to je?" Slyšela jsem jak volal Knocky.

,,Ale něja..." nedokončila protože jsem ji přerušila. ,,To jsem já Addeath." Knocky vběhl do dveří z leštičkou v servu. ,,Primusi Ady. Co ty tady děláš?" Řekl mi a pozval mě dál. Ta femme odešla do ložnice.

Já: ,,Chtěla jsem se tě na něco zeptat, jelikož si doktor tak by si to mohl vědět."

Knocky: ,,No poslouchám."

Já: ,,Jde o nějaký impuls. Slyšela jsem něco o nějakém impulsu nevíš o tom něco?"

Knocky se podíval zaraženě a pak řekl: ,,No znám impulsy, ale jen elektrošoky. Tohle myslíš nebo něco jiného? Protože pokud myslíš ten druhý impuls, tak v tom jsou přeborníci Primové."

Já: ,,Je táta, ještě doma nebo jel už na cestu?"

Knocky: ,,Ne už jel na cestu. A vrátí se za dva měsíce. Do té doby tě budu hlídat já, Scream, Shack, Sound a nebo Break." Já přetočila oči a potom jsem šla domů. ,,Tak dík. A promiň, že jsem tě otravovala." Letěla jsem domů. Nikdo tam nebyl. Vzala jsem si čaj a šla jsem si lehnout. Nevím ani proč, ale musela jsem myslet na Lockdowna.

Nedalo mi to. Byl jiný než ostatní a to mě nejspíš na něm přitahovalo. Počkat co jsem to právě řekla?! To ne... asi ne... to není možný....