,,Pojď. Táta není doma a Break tu nebude vůbec. A navíc tátovi ani nevadíš." Uklidnila jsem ho a on vešel dovnitř. Vzala jsem jej do svého pokoje, protože tam jsem přesně věděla kde mám lékarničku.

,,Sedni si." Řekla jsem.

Lock: ,,Rozkaz šéfko." Řekl ze srandy a chtěl se zasmát místo toho ale zasténal bolestí. Mezitím jsem našla lékarničku a vytahla z ní dezinfekci a výplň, vzala jsem i nějaký kus látky a sedla si vedle něj. Naznačila jsem ať se natočí na mě, to taky udělal.

Já: ,,Asi to bude bolet." Řekla jsem on kývl. Přiložila jsem látku na ránu a utřela jsem energon, který vytýkal. ,,Proč si to udělal?" Zeptala jsem se a dál jsem pokračovala v utírání energonu okolo rány. ,,Nemohl jsem tě v tom nechat." Protočila jsem optiky a dál jsem se věnovala práci.

Potom jsem se natáhla pro dezinfekci a dala si jí na jinou látku. ,,Teď to asi trochu štípne." Upozornila jsem ho a on kývl. Přiložila jsem látku z dezinfekcí na ránu a on lehce škubl. Podívala jsem se na něj a on nahodil hrdinský pohled. Musela jsem se zasmát.

,,Je to dost hluboké." Řekla jsem mu když jsem se podívala na ránu zblízka. ,,Tak a teď si nech působit dezinfekci, lehni si a po desíti minutách se ti na to kouknu. Dáš si něco na pití?" Kývl, tak jsem zašla za dveře a pak jsem se oběvila jen ve futrech a řekla jsem: ,,Zůstaň!"

Slyšela jsem jak se začal smát a já musela, ale taky. Zašla jsem pro energonový čaj. Vzala jsem dva hrnky a šla zpět do pokoje. ,,Tady máš." Podala jsem mu ho. ,,Doplní ti to energii." Řekla jsem a že tu energii zrovna potřeboval.

Lock: ,,Ady. Proč to děláš?"

Já: ,,Na to samý se můžu zeptat i já." Šla jsem se podívat na ránu. ,,Do tří dnů budeš v pořádku, ale do té doby budeš tady. Ať tě mám pod dozorem." Díval se na mě a kývl.

Lock: ,,Pořád si mi neodpověděla. A že to není řečnická otázka."

Já: ,,Pomohl si mi. Tak ti to oplácím. A podotýkám, že to je podurhé."

Lock: ,,Potřetí." Doplní.

Já: ,,Dokonce. Chci taky pro tebe něco udělat. Myslím něco pořádného a tohle je asi nejlepší způsob. Nechám ti ještě tu látku ať ti to vyčistí. Ty zůstaň tady já si pudu lehnout dolů. Máme úžasnou pohovku." Usmála jsem se.

Lock: ,,Proč by si měla chodit dolů? Máš dost velkou postel." Zůstala jsem zaraženě stát, protože jsem nepobrala co právě teď řekl.

Já: ,,Mám noční můry. Budila bych tě." Řekla jsem. No jako nebylo by špatný spát zrovna vedle něho, ale kdyby přišel já nevím třeba Knockout, tak by to nebylo dvakrá OK ale Primus ví co by si myslel, no ale řekneme je to Knockout ten myslí jen na úchylárny.

Tedy pokud se nejedná o práci, tam ne.

Lock: ,,To nevadí. Stejně více potlučenej nemůžu být." Usmál se a já musela taky nedalo mi to. Vždy jsem mu podlehla.

Já: ,,Jó to asi jo, ale musíš odpočívat. A to se mnou nepude." Řekla jsem a už jsem chtěla jít, když v tom se oběvil předemnou. ,,Máš ležet." Rozkazala jsem, ale s ním to ani nehlo. Začala jsem ho doslova tlačit do tý postele zpět. Nakonec si lehl. Ale odlepila se mu látka která měla na sobě dezinfekci.

,,Vidíš co děláš." Řekla jsem ze srandy a nahnula jsem se k němu aby jsem mu to zpravila. Přejížděla jsem prstem přes lepící část látky, když v tom mě něco přerušilo bylo to jeho servo na mém. Potom jsem se mu podívala do optik a on mě. Přetáhl mě na druhou půlku postele a začal mě lechtat.

Sice ho bolela ta rána, ale i tak mě lechtal. ,,Fajn vyhrál si!" Smála jsem se a pomalu jsem to nedokázala ani říct. V ten moment přestal. Ležela jsem vedle něj teda. Nakonec jsme oba dva po náročném dni usli.