,,No to je ta druhá věc."

Z jejího zaražené pohedu se brzy stával zamyšlený a začala pomalu, ale jistě přemýšlet a uvažovat nad tím, kdo je otcem mého sparkling. Pak se na mě podívala z prodlouženým obličejem.

,,Tak proto..."

Řekla po delší době.

,,Proto si se začala bavit z bráchou."

,,Už to tak Fan je."

Podívám se do země.

,,Takže pořád k němu něco citíš?"

,,Je to minulost, já na ni už zapomněla.... a"

,,To jde opravdu poznat, že si na ni zapomněla."

Zasmála se.

,,A mám danou už i budoucnost."

Postavila jsem se a spatřila známé jak jdou dovnitř.

,,A on to ví?"

,,Kdo?" Otočila jsem se na ni.

,,Tvůj nastávající."

,,Seš blázen? Nemůžu mu to říct, víš jaký je."

,,A můj bratr?"

Na to jsem jí kývla, že to ví. Najednou někdo zaklepal na dveře a já dotyčnou osobu pozvala dále. Byla to má nastávající tchýně.

,,Addeath, zlatíčko. Tak co? Připravena?"

Já se podívala ven a všimla jsem si vesmírné lodě. Fanner jsem naznačila ať se podívá taky.

,,Ani nevím madam."

,,Buď v klidu já taky připravená prvně byla a těsně před děním jsem váhala. To bude dobré."

,,Děkuji, madam."

,,Ach říkej mi Judita. Budeme jedna rodina no ne?"

Na to jsem jí pokývala hlavou.

,,No a za dva cykly už musíš nastoupit."

Usmála se a vyrazila zpět. Já si dala tvář do dlaní.

,,Já to nezvládnu."

,,Ale zvládneš, kdyby něco budu tam já. A taky Gali, Rut a Aschoah."

Překvapeně jsem se na ni podívala.

,,Ano, pak ti řeknu jak je to možné, ale teď tě sami chtějí vidět."

Dveře se otevřeli a z nich ke mě došli ti tři. Všechny naráz jsem objala, poté jsem se odtáhla a Gali mě praštila do ramene.

,,Za co...?"

,,Nenechávej mě na lodi s Nyx a Lockdownem!"

,,Jó dobře...."

Pak jsem se obrátila k Ashí.

,,Mrzí mě jak jsem se chovala."

Začnu se jí omlouvat.

,,Hele nemusíš, to já se chovala jako kráva. A jinak ti Gratuluju!"

Znovu mi vlítla do náruče.

,,Děkuji Aschoo."

Usmála jsem se, ale už jsem musela.

,,Měly by jste jít."

Řeknu jim, ale oni se ani nehly.

,,Kdo myslíš, že dělá družičky? Ty jeho neteřinky jsme vykoply a šly jsme my. A za svědka ti jde Rut. A za všechno poděkuj Fanner."

Já se na ni podívala, ona mávla jen a pouze servem. Poté jsem z Rutem a družikama za zády mířila k oltáři. Před oltářem stál už Sergei a pozoroval mě. Okolo seděli všichni, které jsem znala.

,,Vypadáš skvěle."

Řekl mi Sergei, já byla ještě víc nervózní než předtím.

,,Děkuji ty taky."

Potom jsme se natočili na oddávajícího, který začal ten svůj povedenej proslov, který jsem nevnímala. Začla jsem vnímat až se zeptal Sergeie zda si mě bere za právoplatnou junxie.

,,Ano."

Poté se otočil ke mě, ale to se otevřeli dveře a mezi nimi se oběvil někdo koho jsem nechtěla v tomto momemtě vidět.

,,Kdo se opovažuje?!"

Dal povel strážím Sergei, já mu do toho kecat nechtěla. Jakmile tedy vojáci začli ustupovat, tak se tam vydal Sergei a to jsem věděla, že by bylo zle.

,,Dost! Oba dva!"

Rozejdu se k nim a obejdu Sergeie, poté se postavím mezi ně.

,,Ty toho mecha znáš?"

,,Ano znám jej, nech mě si s ním promluvit."

On kývl já přišla k Lockdownovi a řekla mu své.

,,Já ti říkala, že začínám žít od znova. Nech mě jít..."

,,Proč bych měl?"

,,Locku, prosím, já tě taky nechala. Teď musíš nechat ty mě."

Otočila jsem se k němu zády a rozešla se zpět za Sergeiem. Periferně jsem se ještě podívala na Locka, který šel naštvaně pryč. Měla jsem co dělat, abych udržela slzy.