Právě nadešel den D. Tedy den, který se plánoval už před několika lety, ale vinou jistých okolností se neuskutečnil. Nikdy bych neřekla, že se to tedy stane. Ale ano je to tady. Nyní jsem byla v Keonu u táty a společně s ním a Castelline připravovala na svatbu.

,,Nervózní?"

Zeptala se mě Castelline stojící mezi dveřma. Já jí věnuji pohled a pousměju se na ní.

,,Tak... záleží jak se to veme."

,,Nemusíš být, budeš s tím koho miluješ už navždy."

Přijde ke mě a také mi věnuje úsměv.

,,No to já vím, jsem za to opravdu moc vděčná. Jen.. je to takové zvláštní."

,,Copak je na tom zvláštního?"

Já na její otázku pokrčila rameny. Podívala jsem se ven skrze okno a zahleděla jsem se do dály.

,,Ani nevím... jen tohle celé. Přijde mi to jako jeden velký sen."

,,No tak ten sen se stal pro tebe skutečností."

Podívám se směrem odkud to dotyčný řekl a spatřím tátu stát mezi dveřma. Zvednu se, přijdu k němu a obejmu jej.

,,Ahoj, tati."

Řeknu mu a on mi objetí oplatí společně s pozdravem.

,,Tak co těšíš se?"

Já mu na to pouze kývnu, odtáhnu se a jdu se opět podívat z okna. Castelline odejde pryč z místnosti a nechá nás tam o samotě. Já se zadívám na nebe a přemýšlím.

,,Nad čím tak přemýšlíš?"

Zeptal se mě, já si pouze povzdychnu a krátce se podívám nazpět na něj.

,,Zvažuju, jaké by to bylo kdyby zde mohla být máma..."

Zašeptám potichu a znocu se kouknu k nebi. Táta si také povzdychl a zadíval se na stejné místo jak já.

,,Rozhodně by byla ráda a byla by na tebe i pyšná."

Řekne a v obličeji se mi oběví úsměv. Já se také pousměju, ale stále se koukám kd hvězdám.

,,No... ale... jdeme už? Ať nedorazíme pozdě na tvou vlastní svatbu."

Zasmál se, já se na něj podívám a kývnu. Společně se rozejdeme k lodi do které vejdeme a následně odlítáme do Feonu k obřadní síni.

Loď přistála a já s tátou v ní zůstala. Castelline s dětma šla dovnitř a já se dívala na to jak dovnitř přicházejí hosti z obou měst. Nervozita byla čímdál větší.

,,Neboj se."

Zasmál se táta a obejmul mě kolem ramen.

,,Nebojím se. Jen nevím co od toho čekat."

Pousměju se a stále se koukám ven. Poté k nám dorazí Barricade a oznámí nám, že by jsme měli jít. Já kývnu a vydávám se s tátou k oltáři. Před ním stojí už Lock a dívá se na nás. Já přestala vše vnímat a sledovala jsem pouze jeho s úsměvem na tváři. Přijdu tedy až k němu a lehce se políbíme. Potom se postavíme naproti sobě.

Poté ten oddávající začal mluvit to co měl připravené. Až nakonec přišly na řadu otázky.

,,Pane Lockdowne, berete si s zde přítomnou Addeath, dceru Megatrona? Budete při ní stát v dobrém i ve zlém? V nemoci i ve zdraví?"

,,Ano."

Odpověděl Lock a přitom se mi stále díval do optik. Poté se podíval na mě.

,,Madam Addeath, berete si zde přítomného Lockdowna, syna Vibrala Prima? Budete při něm stát v dobrém i ve zlém? V nemoci i ve zdraví?"

,,Ano."

Ani chvíli jsem neváhala a poté jsme to celé ztvrdili polibkem.