*Pohled Addeath*
Po pár dnech, kdy jsem se konečně uklidnila, se vrátím domů odhodlaná si vklidu o tomhle všem s Lockem promluvit. Přistanu na balkóně a vejdu dovnitř, to mi do náruče pochvíli skočí Leo.
,,Ahoj, mami!"
Řekne s radostí, já jej obejmu a pozdrav mu oplatím. Pochvilce se odtáhnu.
,,Kde máš tátu?"
Zeptám se ho a on ukáže, že je v ložnici. Já tedy kývnu a pohladím jej po hlavě.
,,Zachvilku přiletí teta Electra a poletíš s ní na výlet. Ano?"
,,Jooo! A kam?"
,,Netuším, má něco vymyšleného."
Usměju se na něj. Poté se podívám směrem do ložnice a trochu znervózním.
Po nějaké chvíli přiletí Electra a vezme Lea na výlet. Já se s nimi rozloučím a poté jdu zpátky dovnitř a razím si cestu rovnou za Lockem. Vejdu do pokoje, hnedka jej uvidím stát před vstupem na balkón jak se díval ven.
Přistoupím blíž k němu, ale tak na 3 metry od něj zůstanu stát.
,,Můžeme si promluvit?"
Zeptám se Locka, který se ke mě tedy otočí. Já se na něj podívám a pozorně si jej prohlédnu.
,,Jistě."
Řekl mi a přešel do obývaku. Já se na něj tedy otočila a stále jsem jej sledovala.
,,Můžeš mi říct jen jedno... Důvod tvé žárlivosti?"
Podívam se na něj s otázkou v optikách.
,,Trávíš více času v Keonu s Garlindem."
Odpoví mi kousavě, já jsem zatín vklidu.
,,A to ti vadí? Nic s ním nemám, a nikdy s ním nic mít nebudu. Mám tebe."
,,Tak proč? Proč si v Keonu více, než doma?! Neřekl bych, kdyby si byla s otcem... jenže ty si s Garlindem a kolikrát u něj doma!"
Zavrčí na mě.
,,Protože ty máš práci a já tě nechci otravovat."
Zlehka mu jeho tón oplatím, ale tak abych jej nevyprovokovala k hádce.
,,Ty? A mě otravovat? Ale no ták!"
,,Přijde mi to tak, Lockdowne. Pokaždé co jsem za tebou šla si měl práci a připadala jsem si jak pátý kolo u vozu... A..."
Nedořekla jsem to, neboť mě přerušil.
,,Ale netrvalo to nikdy dlouho! Vždy to bylo pouze dopoledne, odpoledne jsem s Leem a večer? Promiň, večer jde na mě únava, takže jsem rád když si vklidu lehnu a usnu."
,,Ale ikdyž jsem ti psala, nebo se ptala tak si mi většinou napsal nemám čas, tak jsem to respektovala a vyrazila do Keonu. To ti tolik vadí? Že jsem se začala zase bavit s Garlindem? To ti vadí, že jsem tam s přátely?"
,,Nevadí mi, že si tam z přáteli. To jsem ani neřekl, ale oba víme co udělal Garlind. Nemůžu mu odpustit."
Já k němu přistoupila blíže.
,,Chápu tě, máš starost, ale nemusíš. A řekni mi jedno, proč bych tě měla podvést?"
On se na mě podíval, ale nic neřekl.
,,Nemám důvod! Nemám důvod tě podvést! Nikdy, ale opravdu nikdy bych to neudělala."
Znovu k němu přistoupím a zadívám se mu do optik.
,,Odpusť mi to Ady, já... já nevím co mě to popadlo."
,,Pojď sem."
Řeknu mu a oba se obejmeme, jsem ráda že jsme se usmiřili.
,,Vklidu to jde všechno lépe."
Usměju se a zůstávám u něj.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro