Doletěla jsem k tátovi, připadám si jako tehdy kdy jsem do Keonu také "utekla". ,,Tati? Jsi tady?" Zeptala jsem se do ticha, protože jsem nikde nikoho neviděla. Pochvíli nečinného stání před domem jsem se chtěla otočit a jít. To se za mnou objevila Castelline. ,,Ahojky, co ty tady?" Usmála se.

,,No já jsem přišla na pár dní k vám. Potřebuju si vyčistit hlavu."

,,Nervozita před svatbou?" Uchechtla se, ona ani táta totiž neví o tom že se doma s Lockem hádám. No a je to tak lepší.

,,Tak nějak." Odpovím jí a společně vejdeme dovnitř. Já si zalezu okamžitě do volného pokoje a tam začnu přemýšlet. Přemýšlet nad věcma co jsem mohla, nebo nemohla udělat jinak.

** Pohled Azeret **

Společně s Ariah jsem doletěla k rodičům. Nešla jsem za mámou, ale za tátou. Chtěla jsme si s ním promluvit.

,,Tati? Seš tady..."

Chvíli je ticho, potom se ve dveřích oběvil táta.

,,Pokud jdeš za matkou, tak ta tady není."

,,Ne... jdu za tebou. Teda pokud mne nebudeš ignorovat."

Všimla jsem si, že si odfrkl, ale poté mě pustil dovnitř. Já se zastavila uprostřed obýváku.

,,O čem chceš mluvit?"

,,O čem si myslíš... ne dobře nebudu hrát komedie. Chci si promluvit o tom, co se tu sakra teď děje mezi tebou a mámou."

,,Myslím, že ti to říkala... no ale když chceš."

,,Ano říká mi některé věci když se jí zeptám. Ovšem je to jenom zlomek, toho co se děje."

,,A co chceš slyšet odemně?"

,,Chci aby jste si promluvili. Vklidu bez toho aniž by jeden z vás vyvolal hádku. Prosím."

,,Pokaždé když si chceme vklidu promluvit vyvrcholí to v hádku..."

,,Tak se nejdřív vyslechněte a zkuste mlčet do té doby než ten druhý řekne svou verzi."

,,A to tě sem poslala a nebo si přišla sama?"

,,Přišla jsem sama... nechci aby jste byli rozhádaní a myslím, že ani ty to nechceš. Je to tak?"

,,Máš naprostou pravdu, nechci aby jsme se hádali, ale..."

,,Žádné, ale... jde to i bez toho ale."

,,Tak ať tvá matka nedělá to co dělá."

,,A co dle tebe dělá? Nic. Jen se spřátelila nazpět ze strejdou... jsou dobří kamarádi. Ano má jej ráda..."

,,Já to věděl..."

,,Ale víš ty co? Tebe miluje víc než kohokoliv jiného. Takže tě, prosím, velmi tě prosím. Vyslechni ji a ona vyslechne tebe. Chápu máš toho moc a máma tímpádem lítá do Keonu za přátely, ale nemusíš žárlit. Ona by tě nikdy nepodvedla na to vsadím krk."

Táta se na mě podíval a z jeho optik vymizela ta zlost a možná i trochu ta žárlivost.

,,Asi máš pravdu..."

,,Když si to neujasníte jak to je... nikdy se to nezlepší. Dříve nebo později by si stejně začal vidět pravdu a začal by si toho litovat."

,,Dobře, máš naprostou pravdu. Pojď sem."

Já se pousmála a přišla jsem tedy k němu. Objal mě a já jej.

,,Ale teď jí dej čas. Oba jej potřebujete na vychladnutí."

,,Budu ti věřit."

Já mu na to kývla a odtáhla jsem se. ,,Už musím. Ale prosím, poslechni mě."

,,Neboj se. Poslechnu, pro tebe přece cokoliv."

Já se na něj usmála a znovu jsem mu to odkývala. Poté jsem zamířila ke dveřím na balkon k Ariah.

,,Jo a tati..."

,,Hmm?"

Podívala jsem se na něj, ale u toho jsem šla dopředu.

,,Příště mě, prosím, neign..."

Slovo jsem nedořekla, neboť mě zastavila zeď a já si kecla na zem. Táta ten se jenom smál, já se na něj podívala lehce vražedným pohledem.

,,Vážně? To mě ani varovat nemůžeš?"

,,Promiň... ale..."

Ani to doříct nemohl, protože se opravdu dost smál. Já se, ale musela začít smát taky protože mi to jinak nedalo. Nakonec jsem se zvedla a věnovala jsem mu pohled.

,,Co si to chtěla říct?"

,,Že mě nemáš příště ignorovat."

,,Dobře, už nebudu."

Já na to s úsměvem kývla a šla jsem tedy k Ari a odletěla jsem.

A ano mám to skvělýho tátu, takového opravdu nenajdete nikde jinde na Cybertronu. A to myslím bez ironie.