Nastal další den, další den, který pro mě znamenal ujmout se své role panovnice, jen co jsem vstala z postele a vykonala vše potřebné proto, abych vypadala zase jako člověk, razila jsem z pokoje ven rovnou na chodbu, kde jsem potkala různé služebnictvo a osazenstvo tohoto hradu. Urychleně jsem se s nimi pozdravila, aspoň s těmi, které jsem potkala na své cestě do hlavního sálu. Společnost mi dělala i pro tento den Daerah, která se ujala role, která ji šla nejlépe, okukování kde čeho z mého ramene. Sice jsem ji poté, co jsem opustila postel prosila, ať na mě neleze, ale bylo to zbytečné, vypadalo to, že měla svou vlastní hlavu, takže si nedala říct, a už si tam udělala pohodlí jako vždycky. 

No s takovouto jak bude růst to bude těžší a těžší to snášet, ale snad to nebude zas až tak brzo, i když u draků jejího vzezření jeden neví. Jeden den je velká tak, a za týden bude o velikosti kočky nebo menšího psa. Radši jsem si to nechtěla ani představovat jak velká bude za půl roku, to už bude schopná polykat dobytek na posezení jako maliny. 

Jakmile jsem s ní dorazila do sálu, posadila jsem se na trůn, a ihned jsem dala zavolat dvorního rádce, jednoho z mnoha, které jsem tam vedla, a dala jsem se s ním do řeči. Jeden by si říkal, k čemu tolik rádců, ale tak znáte to, každý se specializuje na něco jiného, a řekněme si to na rovinu, moje osoba není kdoví jak zběhlá ve všech těch třenicích a hádkách nebo dohadech o tom a tamtom. Takže proto je tu ještě držím, jinak by byli dávno jinde.

Sama ani nevím, jak jsme mohli odbočit od původního tématu, ale zašli jsme až k samotnému dni, kdy se slavil velký svátek, významný svátek, při kterém se měli dít jen dobré věci. Debata se táhla od počátku až k samotnému závěru, kde padlo cosi ohledně zdobení a úklidu, takže se od původního tématu odběhlo sakra daleko. No naštěstí to pak zachránila jiná osoba, která nás z toho svátečního šílenství vysvobodila, tedy jen dočasně, ale i tak. Ono, stejně nás toto nemine, takže co víc na to říct.

Po několika hodinách vší té výřečnosti jsem se rozhodla, že přeci jen půjdu ven trochu se provětrat, a možná na ten návrh Teashixe přistoupím, to se ovšem uvidí, během právě té mé výpravy do divočiny, šla jsem si tedy zařídit koně a doprovod, a poté jsem se šla obléknout do vhodnějších věcí na ven.