Aspoň prozatím to vypadalo na malou chvíli klidu a radosti.

No jo, jenomže to by do pokoje pak nesměl vtrhnout někdo jiný koho jsme tam nečekali...

.......

"Madam jste...??" prohlásí ženský hlas, zatímco strne na místě a jen nás překvapeně sonduje pohledem, zatímco mě tlouklo srdce jako o závod, už jsem si myslela, že to je Thade nebo Attar, případně kdokoliv jiný, o koho jsem fakt nestála, ale naneštěstí to byla Bon, služebná mého otce, která mě přišla jen na požádání Thada zkontrolovat. 

~Pff jako kdyby on měl někdy nějaké starosti o svoje blízké, chce mi zabít otce a ještě si hraje na spasitele a mírutvorce~ projde m v mysli, když už si to nadhodím, zatímco sleduji Bon jak tam jen stojí jako kůl v plotě.

Ihned od sebe Natakase odstrčím a přejdu k ní.

"Jistě nic mi není Bon, a byla bych ráda, kdyby jste nikomu neříkala o tom, kdo tu se mnou teď momentálně je, hlavně ne Thadovy nebo komukoliv jinému, ani otcovy se o tom radši nezmiňujte prosím Bon. Nechci to tu napnutou politickou situaci ještě víc přetížit, už teď to mezi nimi skřípe, prosím Bon. Jen chci být aspoň pět minut s někým na kom mi opravdu záleží a mám ho ráda víc než ty pleticháře tam venku."

"Ale madam, vždyť to je cizák, ti sem nemají přístup povolený, měla bych to říct aspoň vašemu otci, ale dobře tedy, pokud je na straně vaší a vašeho otce, tak není žádnou hrozbou, ale jen pět minut, pak ať jde radši pryč, bude to tak lepší, dřív než si toho všimne někdo jiný krom mě."

"Děkuju Bon, Thadovy povězte, že jste mě našla spát a ostatním se o ničem nezmiňujte."

"Spolehněte se paní." odpoví nazpět a pak jde radši pryč, prostě zajde zpět za dveře a hned je za sebou zavře a jen tam čeká jako stráž, než těch pět minut neodbyde, aby svou přikázanou akci opět zopakovala s jiným nástupem.

Ihned jsem se na Natakase otočila, podívala jsem se mu do těch jeho jantarově zbarvených očí, než jsem ho pevně neobejmula a nepřivoněla si k jeho havraním vlasům, do kterých jsem zapletla konečky svých prstů, zatímco jsem si užívala jeho přítomnost a on tu moji. Sice na nás koukal jak na kdoví jaká zjevení, ale rychle to zase vstřebal, aby se mi mohl plně věnovat, takže mi to objetí opětoval a pak udělal totéž co já, než jsme se po dlouhé době vášnivě nepolíbily.

"Proč jen ten sňatek nezrušíš a neřekneš jim pravdu, jak dlouho si myslíš, že to budou s tebou hrát Ari?"

"Ráda bych ten sňatek anulovala Natakasy, ale mezi opy to chodí jinak, na ten správný čas si budeš muset ještě počkat, ale ne už moc dlouho, neboj se, pokud vyhrajeme budeme spolu navždy to ti slibuji. A pokud jde o tuhle jistou hru, předpokládám, že ji se mnou budou hrát tak dlouho, jak jen bude třeba, nebo dokud mě neprokouknout skrz na skrz, což se snad nestane, sice nemohu nic zaručovat, ale pokusím se v tom vydržet ještě co nejdéle to bude možné."

"Ty nemáš obavy, že by cokoliv z toho co tu Bon viděla někomu prozradila?" 

"Ne to víš že ne, je otcovou služebnou už léta, je na ní dobrý spoleh, tohle by neudělala, sice není úplně svobodná, když pracuje pod otcovou záštitou, tedy dokud bude žít pochopitelně, ale pořád se má lépe než kdokoliv kdo by kdy z nich pracoval pro Thada nebo Attara a jiné co s nimi souhlasí. Jestli nechce skončit mrtvá, tak si jistě ty tajemství uchová, vím, že by si tohle ani nepřála, takže se toho radši zdrží."

"Tak dobře, pokud ji věří tvůj otec, ty a jiní co s vámi jsou za dobře, tak já tedy taky." odpoví nazpět a pak mě znova políbí, čímž jsem zavřela oči a jen jsem se to snažila vychutnat co nejvíce, dokud ten čas neodbyl a on nemusel odejít pryč.

"Ještě se uvidíme má lásko." řeknu mu tiše s povadlým úsměvem na rtech, ale pokouším se držet hrdě.

"Ano to jistě ano má nejdražší Ari." odpoví na to s pokynutím hlavy a pak se vytratí oknem pryč ven do ulic, nejspíše za svými lidmi nebo někam do bezpečí.

Já jsem se mezitím tedy uložila do postele a zkusila jsem potom všem nějak usnout. Bon tam pak vešla a šla se na mě podívat, jestli je už opravdu klid, ještě zkontrolovala okenní římsy a kde jaká zákoutí, kde by se mohl Natakas schovávat a pak odešla pryč, podat informaci těm, kteří ji sem poslali. Já jsem mezitím usnula bezesným spánkem, ne hlubokým, ale i tak.

Hola amigos, tak jsem tu opět po delší prodlevě, no delší ..spíš sakra delší prodlevě, s další kapčou na tento příběh.

Tak si ho užijte jako vždy, a páčko zase později :)

----------------

Kapča věnována kamarádce. (označena nahoře)

Sice to není tématika HP, ale i tak jsem si řekla, že ti věnuji kapitolu, protože proč ne. Už nevím jak to prostřídávat mezi těmi, co to ještě čtou nebo budou číst, tak ať neopomínám i na novější lidi, které jsem tu potkala ;)

Snad ti to udělá radost i tak. A neboj se přijdou i další věnka, i někam kde to už bude typičtější dávat, protože to máme jaksi společné, aspoň z nějakého úhlu pohledu :)

Tak jako tak doufám, že ti věnování i tady udělá nějakou tu radost :) Těším se na to co opět vymyslíš nebo vydáš. Ráda si to přečtu :3