Kapitola pátá: Avatar a lučišnice

Kráčeli dlouhou, temnou chodbou. Po stěnách stékal sliz a na podlaze bylo vody až po kotníky.

Nigai vedla Erdesa dál a dál. Chodba kterou šli nikde nikam nezabočovala. Budila tak dojem, že nemá konec. Nigai měla na tváři křečovitý úsměv, který ale Erdes neviděl, neboť neměl brýle s nočním viděním, jako měli zbylí dva členové jejich skupinky.

Osekai kráčel za nimi a něco si mumlal. Nesouhlasil s tím, že Nigai vede Erdesa do jedné z jejich nejutajenějších základen. Možná že označení základna bylo poněkud  moc vznešené, ale on jim tak říkal. Nic to neměnilo na tom, že Erdesovi odmítal důvěřovat.

„Stůj!" Pronesla do naprostého ticha Nigai a pustila Erdesovu ruku, kterou do teď svírala ve své levé dlani. Pak se rozešla kamsi ke zdi, kde se nacházela železná tabulka s čísly. Nigai na ní něco naťukala a za pár chvil se země pod nimi pohnula.

Železná plošina na které stáli se rozjela dolů. Za neustálého skřípání a vrzání velmi pomalu klesala. Ze shora na trojci tekly pramínky zatuchlé vody. Než plošina zastavila, byli kompletně promočení. Nigai se ale stále usmívala.

„Tudy." Řekla Nigai. Erdes se vydal za ní, ale Osekai zůstal stát.

,,Co je?" Zeptala se lučišnice, když si všimla, že ji její kamarád nenásleduje.

„Já... Skočím nakrmit Dorobo. Tady máš Yaendril." S těmito slovy hodil Nigai skleněný předmět ve tvaru slzy. Chytila ho a zatřepala s ním. Skleněná baňka okamžitě zalila celou místnost září.
„Co to sakra je?" zeptal se Erdes. „No, jak si slyšel od Osekaie, jmenuje se to Yaendril. Svítí to jenom při kontaktu s něčí kůží.” Vysvětlila mu Nigai.

Hned poté Erdes vyvalil na Nigai další, celkem kousavou otázku.

„A proč jste to sakra nerozsvítili už nahoře!? Mohl jsem si ušetřit těch sedm pádů do něčeho, co se ani neodvažuju nazvat stoka!" Býval by byl pokračoval, ale Nigai odhodila Yaendril, takže místnost zalila tma. Pak ho přesně mířeným proudem vzduchu odrazila na slizkou zeď.

,,A to bylo za co?" Zeptal se poněkud naštvaným tónem Erdes, když se mu konečně podařilo odlepit o stěny. Hned ho ale odrazil další Nigaiin proud vzduchu.

To už Erdesa definitivně připravilo o zbytek sebeovládání. Nejdřív po něm střílí šípy, pak ho zatáhne do něčeho nápadně připomínajícího neudržovanou stoku a teď ho opakovaně hází do smrdutého slizu.

Jen co odlepil svou ruku od slizké stěny, zvednul malou kouli vody a mrštil jí po lučišnici. Ta se jí ale s obratností vzdušného nomáda vyhla a z úhybného manévru to naprala plnou silou vzduchu do Erdesova břicha.
Sjel po slizké zdi až k zemi, kde si klekl na kolena. A pak udělal nechutnou, ale přesto docela očekávatelnou věc; pozvracel Nigai od hlavy k patě.

„A to je všechno na co se zmůžeš!?" Sykla zlostně Nigai. Klečící Erdes už byl na pokraji šílenství. Pěstí bouchnul do podlahy doufajíc, že se stane to, co chtěl. A stalo se.

Ze stropu se začalo sypat kamení. Nigai ale okolo sebe utvořila obří vír, který zachytil veškerou suť. Erdesův útok jí nijak neublížil.

„Čekala jsem teda něco víc." A s těmito slovy Erdesa poslala k zemi. Ležel tam, obličejem k podlaze, se všemi končetinami roztaženými. Vypadal jako mrtvý.

Nigai se už napřahovala k další ráně, když se Erdes prudce postavil. Jeho zářící oči vypadali v té tmě dost děsivě. Na roztažené dlani mu hořel plamen ohně, kterým teď mířil na Nigai.

„Osekaii! A ty jsi mi nevěřil!" Zvolala krátce Nigai. Pak se ale musela vyhýbat Erdesovím plamenům. Osekai přiběhl pár chvil po té, následován orlí liškou Dorobo.

Popadl Yaendril válící se na podlaze a praštil jím Erdesa do zátilku. Ten se v hlubokém bezvědomí okamžitě svezl k zemi.