Kapitola sedmá: Zahrada rudého draka

Bledě modré zdi zhotovené z ledu tvořily vysokou chodbu, kterou kráčel zástup otroků v okovech k ledové stěně. V poprašku sněhu jejich kroky nebyly téměř slyšet.

Zastavili, postavili se zády ke zdi a dívali se na zasněženou podlahu. Ve stejnou chvíli se naproti nim zastavila skupinka mladíků, vesměs to byli učedníci.

Skleslí otroci, učedníci i Melichor. Všichni postávali v nízkých závějích a nikdo nemluvil.

Mysly otroků byly prázdné. Možná to bylo i dobře-alespoň nebudou vnímat nadcházející bolest.

Melichor, starý muž se šedým plnovousem, dal učňům pokyn, že mohou začít. Každý si vybral jednoho otroka z řady stojící naproti nim a začal trénovat fyzickou manipulaci. Nebo alespoň tak říkali ovládání krve.
Otroci jen dál tupě zírali do poprašku sněhu, který se brzy začal nešikovností některých učňů barvit jejich krví. Ani Daumm, ani otroci nevydali jedinou hlásku. Těžko říct zda vůbec věděli o své existenci. Červenošerpý učedník ovládal krev znamenitě, bylo vlastně dobře, že je mladá vládkyně země mimo.

~*~*~

Vítr si pohrával s větvemi vysokého javoru a shodil pár rudých lístků k zemi. Na té jich byla už silná vrstva.
Okolo mohutného kmene byli v kruhu rozestavěny vysoké louče.
Mezi nimi stála osoba s tmavě rudým trikem, tmavě hnědou volnou sukní a černou koženou bundičkou- Nigai.

Udělala na špičce piruetu a z rukou vyslala eliptický proud vzduchu, který zhasl plameny na loučích. V zahradě rudého draka zavládlo ticho, tma a klid.

Tak to nezůstalo ale dlouho. Nigai pronesla tichým, harmonickým hlasem: „Ovládat vzduch jako takový tě asi nenaučím, ale alespoň základy meditace bych ti mohla předat. V této zahradě mě učila má mistryně, jí její mistryně a takhle bych mohla pokračovat dál až k mistryni Jinoře."

Na Erdesa padl pocit nostalgie. Toto místo musí být neskutečně staré. A navíc, vládkyni vzduchu Jinoru neskutečně obdivoval. Snad stokrát si přečetl její životopis a spisy vyššího ovládání vzduchu.

„Ehmm, tak začneme už?" Zeptala se Nigai zamyšleného Erdesa. Souhlasně přikývl a sedl si naproti Nigai do tureckého sedu. Vládkyně vzduchu začala vysvětlovat principy ovládání vzduchu a meditace, jenže Erdes ji příliš neposlouchal. Čekal, že to bude zábavnější. Koukal na měsíc a vzpomínal na svůj kočovný život.

Jak jednou málem zapálil jurtu, když zakopl o zapálenou pochodeň. Jak jednou málem utopil Daumm, když ji při letních hrátkách v jezírku omylem přimrazil ke dnu...

„Posloucháš mě vůbec?" Vytrhl Erdesa hlas ze zamyšlení Nigain hlas. Trhl sebou a nevinně se usmál.

„Do Dorôbyných vajec, já se ti tady vykládám s teorií ovládání vzduchu a ty tady mezitím přemejšlíš o tom, jestli můžou bejt upíři vegani?"

Další nevinný úsměv.

„Fajn, tak jinak. Prostě si sedni a medituj." Nigai zřejmě ignorovala fakt, že už dávno seděl. Oba tedy začali meditovat.

Neuběhlo ani pět minut a z místa, kde seděla vládkyně vzduchu, se začalo ozívat hlasité chrápání.

(pzn. korektora- Jsou meditace vážně tak nudné?)

Erdes se snažil hlasité chrápání ignorovat. Nejen že to nešlo, ale přidalo se k němu ještě nadávání Osekaie na podivnou houbu pokrývající podlahu jejich úkrytu, do které se Erdes také předtím chytil.