|EREN|
Představil jsem se a sledoval reakce Leviho studentů. Spousta jich vypadalo velmi zaujatě a někteří si mezi sebou něco šeptali. A dívky se prapodivně zachichotaly. Armin mi nedávno zrovna říkal, že jsem u děvčat oblíbený, že jsem prý zmužněl. Hloupost.

"Mohli bychom začít, pane Yeagere?" Zeptal se po chvíli Levi otráveně.

"Ah, jistě, pardon." Zasměji se nervózně. Nechal jsem se unést myšlenkami a zapomněl, že jsem zde pracovně. "Tak tedy poprosím, abyste až mávnu rukou sjeli odtud jak nejlépe dokážete až ke mně. Budu čekat na místě, kam máte dojet a tam vás rovnou rozdělím do skupin." Povím a podívám se po nich, zda rozumněli. Vypadali, že ano. Usmál jsem se a sjel o kus níže, abych je dokázal posoudit.

Postupně jsem rozřadil všechny studenty. Momentálně ve skupině, která měla se mnou se učit, bylo asi 7 žáků. Teď byli na řadě učitelé. Slečna Petra to sjela úplně perfektně, takže jsem jí dal k nejlepším. Ani Hanji na tom nebyla vůbec špatně, na jejím snowboardu jí to šlo skvěle. Věřím, že se středními si také dost užije. A Levi... Byl snad horší než všichni nejhorší dohromady. Bylo zřejmé, že na tom nikdy dřívě nestál. Měl jsem co dělat, abych při tom pohledu nevybuchl smíchy. Tahle podivuhodná nešikovnost, která absolutně vybočovala z jeho dokonalosti, ho dělala ještě neodolatelnějším. 

"Pan Ackerman tedy skončí ve skupině začátečníků, které budu učit. Děkuji za spolupráci a uvidíme se večer." Popřeji všem s úsměvem.

|LEVI|
Skupina začátečníků. Jak jsem JÁ mohl skončit v nejhorší skupině? Vždy jsem byl na vše absolutně přirozený talent a již poprvé překonal spoustu dříčů. Ale tohle? Tohle šlo očividně zcela mimo mě. 

"Jestli si něco uděláte, zhorším vám to. Tak dávejte pozor." Upozornil jsem je nevrle a podíval se na Yeagera.  Slyšel jsem, jak obě skupiny kvapem zmizeli co nejdál ode mě. Tak je to správně. Všichni se ode mě kliďte.

"Dobrá, tak začneme s vámi. Nejprve se dopravíme k lanovce. Až pojedete, zkuste dělat malinké obloučky. Stačí, když budete střídat, jestli jedete vodorovně doprava, nebo do leva." Řekl Yeager a předvedl takový malý, pomalý oblouček, který popsal. "Tímto tempem se dostaňte k lanovce. Kdo si troufne, může oblouček prodloužit a vynechat vodorovnou část. Takto." Řekl a už oblouček protáhl a hned za ním udělal další, aniž by brzdil jízdou po vrstevnici. Zamračil jsem se a povzdechl si. Nejdřív to budu dělat pomalu. Ublížit si v mém věku vážně nehodlám.

Konečně jsem dorazil k lanovce. Mou útěchou byl fakt, že jsem nebyl poslední. Tudíž jsem nebyl nejhorší. Ale také jsem nebyl nejlepší. To samozřejmě hodlám zlepšit. Jakmile si osvojím nejzákladnější základy, ihned to všem natřu. Nenechám nikoho, aby mě učil. To je prostě nepřijatelné!! A ještě když je to takový idiot, jako Eren Yeager. Ten, který potřeboval doučování!

~~~

Seděl jsem si takhle v kabinetě, popíjel odpolední kávu, když v tom uslyším otravné klepání na dveře. "Dále." Pronesu s klidem v hlase a podívám se ke dveřím, kdo mne vyrušuje. Očekával jsem Yeagera, neboť jsem mu včera řekl, aby se stavil. Ale byl to Erwin.

"Levi, musím s tebou nutně mluvit." Řekl naléhavě.

"O co jde tentokrát Erwine?" Zeptám se ho s absolutním nezájmém v hlase a usrknu své kávy.

"Pamatuješ, jak jsem ti před rokem vyznal svou lásku?" Zeptal se a já málem svou kávu z úst vyprskl. Jak bych mohl zapomenout. Bylo to odporné.

"Zajisté." Odkývu to jen chladně a stále jej zcela bezcitně sleduji.

"A pamatuješ si, co jsem ti tehdy řekl?" Zeptal se a sedl si na vedlejší židli. Jen jsem si ho prohlédl.

"Ah, jistě. Že jsem tvá životní láska a že už se nemůžeš nikdy do nikoho zamilovat, protože se mi nikdo nemůže rovnat. Že dokonalejšího člověka nikdy nenajdeš," Zopakuji jeho slova. Tak nechutně klišé slova. Měl jsem pocit, že se z nich pozvracím. Tehdy i teď.

"Vypadá to, že se našla další dokonalá osoba. Jeho energie, jeho smích i tělo. Nemůžu to vydržet!!" Pokračoval stále stejně naléhavě.

"Přišels mi říct, že máš někoho jiného a už s tebou nemám počítat?" Podívám se na něj otráveně. S tímhle mě vážně nemusel otravovat.

"Ne. Včera jsem s tou osobou mluvil a řekl jí to. No a on mi řekl, že je již zamilovaný... do tebe." Řekne zoufale.

"Cože? A kdo to je?" Zeptám se. Musím tu jeho falešnou lásku rozdrtit, dokud je ještě v zárodku.

"Chápeš to?! Proč mi tak strašně musíš ničit život?!" Okřikl mě, aniž by mi odpověděl na otázku. Jen si povzdechnu. V tom uslyším další zaklepání na dveře. Tohle už musel být Yeager.

"Dále." Pozval jsem ho dál, už jen aby mi tu Erwin neřval. A opravdu dovnitř vešel Yeager. Podivně se podíval na Erwina a on zpět na něj. Jen jsem sledoval zhoustlou atmosféru, a pochopil. 

"Já... em... Do-Dobrý den!" Dostal ze sebe Yeager neohrabaně.

"Ahoj Erene..." Vyšlo zase z Erwina smutně a už se zvedal. "Já... Vás nechám o samotě." Řekl snad ještě zoufaleji a smutněji, než před chvíli. Co si sakra myslí, že tu budeme dělat?!

"Na nic nemysli Erwine." Zavrčím zlostně a pokynu Yeagerovi, aby se usadil na židli, ve které před chvílí seděl Erwin. On tak urychleně učiní a lehce zčervená, když míjí Erwina. Takže to je on.

"Dě-Děkuju, že jste m-mi to umožnil..." Vyjde z Yeagera kostrbatě, když už jsme tu jen dva. Podíávm se na něj a jeho nervózní a bázlivý výraz mne donutí se zeptat.

"Je pravda, co Erwin řekl?" Zeptám se zcela chladným a odměřeným tónem. Falešno lásku je třeba zničit.

~~~

Nazdárek! Další kapča venku! Miluju to! Jste zvědaví, co všechno se na té škole odehrálo kdysi? A co se ještě stane na lyžáku? Napadá vás ještě něco, co byste rádi věděli? :D