|EREN|
Levi byl vážně roztomilý, jak se snažil rychle učit, ale byl na lyžování absolutní antitalent. Jeho píle a soustředěný pohled jej dělal opět zcela dokonalým, i když mu to vůbec nešlo. Musel jsem věnovat mnoho úsilí, abych se věnoval i ostatním studentům, ne jen Levimu. Ačkoliv tempem, kterým se oproti němu učili, nakonec stejně zůstaneme lyžovat spolu jen dva. Byli vážně šikovní.

Když jsme dorazili všichni k lanovce a postupně nasedli na sedačku, skončil jsem sedět vedle Leviho. Notnou chvíli bylo trapné ticho, ale rozhodl jsem se jej prolomit.

"Takže jste teď třídní prváků? Nebo tou je slečna Rall?" Optám se celkem zvědavě.

"Já." Odpoví zcela chladně.

"Pan ředitel Pixis odešel do důchodu? Protože mi volal pan Smith a říkal, že je nyní ředitelem..." Zeptám se znovu zvědavě. Bylo opravdu zvláštní o všech mluvit zdvořile a jejich příjmení. Tedy kromě Pixise. Ani nevím, zda vůbec měl křestní jméno.

"Ne. Zemřel. Erwin byl jmenován do funkce rok po vaší maturitě. Jestli máte ohledně vaší bývalé školy otázky, pane Yeagere, měl jste se zeptat přímo Erwina. Změn od jeho nástupu proběhlo opravdu dost." Obeznámí mě chladně a mne z neznámého důvodu bodne u srdce, kdež mi vyká a oslovuje mne příjmením. Nejsem na to zvyklý. Ačkoliv jedna věc nezmizela. Jeho absolutní pohrdání mnou.

"Jo... To bych mohl..." Povím zamyšleně a kouknu se stranou. Jenže od toho incidentu jsem se Erwinovi co nejvíce vyhýbal, i když to byl můj třídní. Ne, že by se mi to nějak zvlášť dařilo...

~~~

Zaklepu na dveře Erwinova kabinetu. "Erene?" Zeptá se Erwin a už mi otvírá dveře. "Jsem rád, že jsi přišel." Usmál se.

"Echm, samozřejmě. Říkal jste, že je to naléhavé. Echm, mám nějaký průser nebo co?" Zeptám se nervózně a vejdu, když mi pokyne.

"Ne, ne, vůbec ne." Zasmál se a zavřel dveře. "Jde spíš... o dobrou věc." Řekne a v tu chvíli mě přirazí na dveře a chytne mi obě ruce nad hlavou. Mezi nohama mě přišpendlí a svou volnou rukou se opře vedle mojí hlavy nad pravým ramenem. Vyděšeně vyjeknu a snažím se z jeho sevření dostat, ale marně.

"C-Co se to-" Ani nestihnu doříct větu, když praští pěstí ruky, kterou se vedle mě opíral. Zcela mě to umlčelo a ochromilo. Věřím, že kdyby to bylo o kousek vedle, rozdrtí mi lebku. Co je na tomhle sakra dobrého?!

"Erene!" Křikne a zadívá se mi do očí. "Ach Erene Erene Erene..." Zakroutí hlavou a vypadá to, že napětí, které vzbudila má nedořečená otázka, povolilo. Radši jen tiše nechápavě zamrkám a sleduji, co se bude dít. Vůbec mi to není příjemné. "Jen abys věděl Erene... Ty jsi tak... Neskutečný!" Řekne naléhavě a přitiskne své rty na ty mé. V tu chvíli se mi zvedne žaludek. Nechutný hnus! Nikdy by mě ani nenapadlo, že mě bude líbat můj třídní učitel. To je tak odporný!! Podaří se mi ucuknout hlavou a podívat se na zeď vedle. 

"E-Erwine... Tohle je proti školnímu řádu..." Zamumlám tiše. "Já nechci..." Opět větu nedořeknu, protože mne přeruší.

"Já vím. A to to dělá ještě více vzrušující! Erene! Tvá energie, tvá veselost a pravost každého úsměvu. Dokázal bys tím svést i Boha. Erene, už jen znění tvého jména ve mne vzbouzí podivuhodné touhy. Ach Erene, absolutně jsem propadl tvému kouzlu... Miluj mě!" Přikáže mi a já mám co dělat, abych se nerozbrečel. Chtěl jsem tohle slyšet. Ale od úplně jiné osoby. Levi... Klidně si můžu sbalit Boha, ale Levi je ještě něco víc. Je to bytost, které se ani Bůh nevyrovná. Poznal jsem to už tehdy, když mě zachránil. A při každé konverzaci to vidím znovu a znovu. Jak dokáže z mého nesouvislého koktání a blekotání vytáhnout podstatu věci. Jak přistupuje ke všem jako k odpadu, nehledě na to, zda jsou jeho nadřízeným nebo studentem. Nediskriminuje, netoleruje. Prostě pro něj lidé nejsou dost dobří. A to je tak přitažlivé. Všechno, co o něm vím. Jeho posedlost úklidem, jeho styl, jeho tón hlasu, jeho chladná povaha. 

Ale teď mi všechna ta krásná slova řekl někdo úplně jiný a má žaludek mi neposedně poskakoval. "Já..." Začnu nejistě, ale to už mi silou natočí hlavu zase na něj. A znovu mě políbí. Z očí se mi vyhrnou slzy a začnu se nanovo kroutit, ale tentokrát mě nepustil.

Nakonec se mi povedlo ho od sebe odkopnout. Svalím se na zem a s brekem se ihned posbírám a rozběhnu na záchody. Tohle prostě už nešlo vydržet! Musí to ven!!

~~~

Zavrtím hlavou nad nehezkou vzpomínkou. Byl jsem tehdy po maturitě opravdu rád, že jsem se již s Erwinem nemusel stýkat. A myslím, že stejný pocit měl i Levi vůči mně. Ale to už je jiné vyprávění...

Další máme venku!! Začíná se nám tu pomalu rýsovat příběh minulosti. Ještě aby trochu pokročil i ten současný. A že by se přidal i Duch Budoucnosti? Kdo ví...