V Bradavicích už bylo takovou tradicí,že Nevill dostával své dopisy jako poslední. Lenka měla takovou teorii,že sovy mu tím vyjadřují jak je pro ně výjimečný ale on tomu nevěřil. Naopak měl díky tomu ještě víc problému, protože zmijozelští tak měli přehled o tom kdy mu přijde dopis a i jeho huláky od babičky si mohli nerušeně užívat, protože nehrozilo že do toho bude křičet ještě někdo jiný.

Ani dnes to nebylo jinak, i když dopis sám ani písmo nemohl ani Nevill rozpoznat. To samo bylo zvláštní, protože mu nikdo noví nikdy nepsal a na úřední dopis to také nevypadalo. Papír byl sice kvalitní ale až příliš na nějakého úředníka.

Nejistě otevřel obálku a začal číst. Už po prvních několika řádcích mu bylo jasné,že si z něj někdo utahuje. Není to ani měsíc od chvíle kdy si uvědomil, že opět dospěl do bodu kdy se liší od obvyklých norem. Každý kouzelník jeho věku se ohlíží za pěknými děvčaty ale on o to nestál. Na dívky nikdy takhle nepohlížel a když se mu poprvé stalo,že se zamyslel nad nějakým ze svých spolužáků byl vyděšený. Nebyly to žádné nevinné myšlenky a poslední měsíc se mu dostavili i sny o jednom konkrétním, který by popravdě měl mít své místo spíš v jeho nočních můrách. Jeho fantazie si totiž jako objekt vybrala Draca Malfoy. Nemůže popřít,že každý kdo má alespoň jedno oko by o zmijozelském princi řekl,že je pohledný ale... Je tu velké ale a tím je jeho povaha. Ten kluk mu dělal většinu jeho studia ze života peklo a teď mu ho z něj dělá pro změnu z jiného důvodu. Dokonce se nejednou přistihl jak chodí na famfrpál jen proto aby mohl blonďáka sledovat na koštěti.

No a tenhle konkrétní zmijozel byl i tím kdo ho vyrušil od čtení toho dopisu stále dokola.
,,Hej Longbottome, co to tam máš? To nevypadá na dopis od tvojí Bábí."křikl na něj posměšně přes celou velkou síň a nezapomněl sledovat své stoupence jestli má jeho prohlášení takovou odezvu s jakou počítal.

Nevill sklopil pohled na dopis a začal rudnout. Z větší části to bylo kvůli tomu jak ho Draco zase ztrapnil a z druhé pro obsah toho dopisu.

Než na něj mohl ale zakřičet ještě něco si sbalil svoje věci a utekl na jediné místo kde bude mít skutečně klid. Do vyučování totiž zbývalo ještě pár desítek minut.

Koupelna ufňukané Uršuly byla dokonalé útočiště pro zbloudilé duše jakou byl i on sám. Jen co za ním zapadly dveře svezl se po stěně, přitáhl si kolena k sobě a schoval do nich tvář.
To je zase den, a to je teprve ráno.

Přál by se tu na celý den zašít než na ten pitomý dopis všichni zapomenou... Vždyť to není jako by dostal dopis Harry nebo dokonce nové koště.
Má jen pár pitomých řádků na předraženém papíře.
Může to ráno být ještě horší?

Byla to řečnická otázka, ale Merlin se asi rozhodl mu velmi výtečně na ní odpovědět. Dveře do koupelny se totiž v další minutě rozletěly jen aby je dána osoba mohla kouzlem následně zamknout.

Nevill by lhal kdyby řekl, že ho to nevyděsilo. Ovšem větší strach dostal když uviděl kdo to nad ním stojí. Ten jeho ušklebek byl tak typický,že by ho poznal i kdyby z něj nic jiného neviděl. Draco Malfoy mu hned v několika bodech připomíná rostliny o které se stará v bylinkářství. Na první pohled až nadpozemsky krásný ale když se k němu zkusíte přiblížit je více než sedmdesáti procentní pravděpodobnost že vám ublíží.

On měl pocit,že se svým štěstím je ta pravděpodobnost stoprocentní a to i v případě, že by na něj byl Malfoy milý. Přece jen neopětovaná láska, která je podpořená přátelstvím bolí ještě víc.

Už si v hlavě skladal co mu řekne aby ho dal netrápil a odešel,jenže aristokrat byl opět o něco rychlejší.

,,Čekal jsem jinou reakci."řekl lhostejně jako by komentoval barvu svého nového hábitu, i když svému oblečení asi věnuje více pozornosti.,, Každopádně by ses měl vzpamatovat, jakožto poslední dědic váženého čistokrevného kouzelnického rodu budeš uznávanou partií. "

Tak teď už na něj zvládl jen zírat, ten malý had co mu srážel už tak malé ego ho teď hodnotil jako ingredience na pultíku. Není přece žádná věc aby o jeho osudu rozhodoval někdo jiný.

,, Možná natolik aby ani Lucius Malfoy neprotestoval."řekl tentokrát i méně jistě. Sice to bylo i tak jistější než u normálního kouzelníka ale na Malfoye to bylo téměř nejisté.  On si toho ale moc nevšímal, protože byl dostatečně konsternován tím co trochu vyznělo jako vyznání. To je ale přece blbost...nebo není?

,,Ten dopis byl od tebe?"zeptal se roztřeseně a upřel na něj plachý pohled. ,,Ty to o mě víš?"

Tentokrát to byl Malfoy kdo uhnul pohledem a konečně vypadal jako normální člověk který neví co říct.

,, Nevěděl, jen jsem to zkusil a tvoje reakce mi prozradila zbytek. "Řekl a snad poprvé v historii bradavic si velký Draco Malfoy rozcuchal svůj dokonalý účes.,,I když přiznám, ten pohled co jsi mi věnoval při každém zápase byl docela výstižný."

Zrudl jako poupě a sklopil pohled ke svým rukám. Byl přistižen.
,,Jednu schůzku, "řekl nakonec a povzdechl si. Možná právě dobrovolně leze do hadího doupěte ale nějak přece musí dokázat, že je odvážný Nebelvír. ,, Máš jediný pokus."

Myslím,že to bylo poprvé co nějaký Nebelvír viděl pravý úsměv zmijozelského prince.
No a to byl osudný moment kdy mu plně propadl.
Teď už stejně není cesty zpět.

***

Tak je to oficiální, první povídka do soutěží od 1queenofstory je napsaná. Kdyby to někoho zajímalo má 910 slov. Sama nevím jestli se budu účastnit pravidelně či sporadicky ale všechny práce se pro lepší přehlednost objeví zde.
Snad vás čtení příběhu příliš nepohoršilo ale pár Draco a Nevill mi přijde docela roztomilý a k tomu zadání mi seděl.