Vzhlédla jsem nad sebe a svůj pohled upřela na bílého vlka, shlížejíc dolů na svou smečku. Jeho čistá a majestátní bíle zbarvená srst neposlušně vlála ve větru. Naopak jeho krásná modrá křídla byla perfektně složena k vlkově boku. Vlk všechny pod sebou přejel pohledem, čímž nám naznačil ticho a hned na to začali vlci náhle utichat. Chvilka klidu dala vlkovi znamení, že může mluvit. Bílý vlk se zvedl a popošel na okraj vyvýšeného kamene, na kterém ještě před chvílí seděl. "Smečko," začal vlk a já napjala uši. "Jak jistě víte, vlci z Kalné smečky byli zahlédnuti na Našich lovištích," pokračoval a já souhlasně, jako pár dalších, zamručela. "Jak víte, dnes večer se koná shromáždění všech Alf, takže si sebou vezmu jednoho hlídkaře," pokračoval a u toho roztáhl svá nádherná křídla, "o tom, kdo půjde, rozhodnu později," zakončil a já začala společně s ostatními štěkat. Byl to takový rituál. Hned jak jsem zahlédla našeho Alfu ve vzduchu, jak se snáší k doupěti, zmlkla jsem. Smečka stejně jako předtím pomalu utichala. "Vezmeš nás tam?!" začala ňafala dvě malá vlčata, která zdivočele poskakovala kolem mladé vlčice. Ta se je pokoušela umlčet sykáním. Nesnášela jsem ta malá, uřvaná vlčata. "Raději si je zklidni," zavrčela jsem tiše a hodila naštvaný pohled na mladou vlčici. "Promiň," zamumlala vlčice a začala vlčata popohánět do vzdáleného doupěte. Já je naštvaně sledovala a s úsměvem sledovala zoufalou matku, jak se snaží vyřešit přepravu vlčat. Obě vlčata kolem své matky poskakovala a předstírala létání, zatímco jejich matka se rozhodovala. Jediný pohled, který na mě hodila, mě přinutil ji pomoci. Přišourala jsem se k vlčici a zavrčela na pozdrav. Vlčice se usmála. Já popadla malou Zelenou, roztáhla křídla a vznesla se do vzduchu. Malá udiveně zapištěla. "Taky chci takhle létat!" zavyla nadšeně Zelená, ale já jen obrátila oči v sloup. Když se černá matka dostala blíž, zabrala jsem svými křídly a letěla přímo k temnému doupěti. Malá Zelená nadšeně štěkala, dokud jsem nepřistála. Pustila jsem vlče, které padlo na záda. Stále se však smála. "Děkuji," zamumlala vlčice, zatímco vlče pokládala. Já jen zavrčela a rozběhla se pryč. Doběhla jsem až k okraji a skočila s křídly připláclými k tělu. Slyšela jsem, jak vlčata vyděšeně vypískla, zatímco pohled jejich matky jen udiveně zíral. Užívala jsem si tu pozornost. Už jsem se blížila k zemi, když jsem roztáhla křídla a vzduch se mi do nich zapřel takovou silou, že jsem zůstala prakticky na místě. To škubnutí mě vždy v křídlech lehce zabolelo, ale na to jsem byla už celkem zvyklá. Zdvihla jsem hlavu a zabrala křídly. Vzlétla jsem a naschvál se proletěla kolem vlčat. Obě vlčata udiveně vyla, zatímco se je znovu vlčice snažila umlčet. Milovala jsem takovou pozornost.

"Light, List a za hlídkaře půjde Kira," ozvalo se a při zmínce svého jména mnou projela vlna nadšení. Rychle jsem doběhla hnědého bojovníka a následovala jeho kroky. Byla čest, jít na shromáždění jako hlídkař nebo lovec. Ještě větší čest bylo byť jen zahlédnout Omikrona. Roztáhla jsem křídla a skočila stejně jako předtím. Pět vlků padalo k zemi. Alfa náhle roztáhl křídla a tím dal znamení nám všem. Já rychle udělala to samé a vznesla se. Letěla jsem jako poslední, ale přesto si to užívala. Létání s Alfou, to byla čest. "Musíš opatrně," štěkl Light, vlk až podivně podobný Alfovi, jen s lehce odlišnou barvou křídel. Kývla jsem jako poděkování, obletěla strom a znovu se zaměřila na cestu. Netrvalo dlouho a Alfa náhle změnil směr. Udiveně jsem zamrkala, ale nic nenamítala. Alfa moc dobře věděl co dělá nebo jsem v to alespoň doufala. "Teď se dívej," zašeptal mi Light, který letěl nade mnou. Vzhlédla jsem a dívala se na vlka. Má pozornost ho přiměla začít. Mávl křídly a dostal se přede mne. Pak je složil a padal dolů. "Nic úžasného!" zaštěkal List a já se ušklíbla. Light ale neskončil. Pod námi byl les a já moc dobře věděla, že roztáhnout křídla až tam je smrtelné. Light to ale asi netušil a propadl korunou stromu. "Lighte!?" zavyla jsem a zastavila. Zděšeně jsem se dívala pod sebe a snažila se vlka najít. "Nic mu není," zavrčel List a snesl se níž. "Smečko!" zavyl nechápavě Alfa z dálky. Já ho však ignorovala. Snesla jsem se vedle Lista a přistála na větvi. List mi hlavou naznačil, abych se podívala dolů. Rychle jsem to udělala a lekla se. Light ležel na zádech na větvi s vyplazeným jazykem. "O-on," zakoktala jsem a bojovník si odfrkl. "Nech toho! Děsíš ji!" zavrčel hlasitě List a druhý bojovník se začal smát. "Tohle dělá každému, kdo to ještě neviděl," vysvětlil List a počkal na kamaráda. Bílý bojovník k nám doletěl a já ho tlapkou bouchla do čumáku. "Už to nedělej," štěkla jsem a vznesla se. Light a List se začali smát, ale Alfovo vytí je přimělo přestat. "Co to má být?!" zavrčel Alfa, kroužící nad bojovníky. "Light to zase zkoušel," vyjekl List a Light na svého kamaráda hodil nepřátelský pohled. "To je mi jedno! Jestli přijdeme pozdě, bude Omikron zuřit! Nechci poslouchat posměšky Kalného Alfy!" vyl a vrčel Alfa a oba bojovníci zahanbeně přikyvovali. "Jdeme!" zavelel a oba bojovníci se vznesli do vzduchu za Alfou. "Promiň," zamumlal Light a já zrychlila, abych neztratila Alfu z dohledu. Light udělal to samé a letěl po mém boku. List se naopak držel Alfy, ale neletěl vedle něj. "Už tam budeme," poznamenal hnědý bojovník po chvíli a trochu zpomalil. Já doletěla až k němu a zastavila. Pode mnou byla hromada vlků. Viděla jsem vlky z Modré smečky, jak si hrají a taky jsem viděla pár vlků z Kalné. "Máte rozchod," štěkl za sebe Alfa a sletěl ke dvěma vlkům. Všichni tři Alfové se kývnutím hlavy pozdravili a začali nad něčím diskutovat. "Pojď," pobídl mě Light a společně s Listem se začali snášet k zemi. Já je hned následovala a při tom se rozhlížela. Hned jak jsem ucítila zem pod tlapkami, složila jsem křídla a zahleděla se na vlky nedaleko od nás. Bylo to pár vlků z Kalné smečky. "Někoho ti představím," špitl mi Light a List už si to klusal k vlkům. Já trochu nejistě pochodovala vedle bojovníka a zahleděla se na jednoho z vlků, vlastně na vlčici. Byla hodně mladá. "Nazdar Lighte!" štěkl jeden z vlků a udělal bojovníkovi místo. "Tebe ještě neznám," ušklíbl se jeden z Kalných a jeho pohled mě zle probodával. "Jo, je tu poprvé," oznámil List a pak se zadíval na vlčici vedle sebe. "Nová Alfa vlčice?" optal se a vlčice kývla. "To víte, bylo načase tu starou fenu vyměnit," zasmál se černý vlk a jeho roh se rozzářil do barev duhy. "Neříkej ji tak! Byla to služná a věrná vlčice," napomenula ho Alfa samice a já se nad ní usmála. "Jmenuji se Mlha," štěkla vlčice a zavrtěla ocasem. "Já jsem Kira," usmála jsem se a viděla v té vlčici možnou budoucí kamarádku. Nebyla vůbec zlá jako ostatní z její smečky. "Možná by...," vlčice byla přehlušena táhlým vytím. Otočila jsem se a viděla oba bojovníky mé smečky jako utíkali dál. Rychle jsem je dohnala a posadila se vedle nich. Všichni přítomní vlci tvořili takovou chodbu. Pak přišli dva vlci. Oba byli bíle zbarvení s křídly připomínající písek. Procházeli uličkou s lehce roztaženými křídly. Prošli kolem prvních dvou vlků. Oba se uctivě uklonili, až se jejich hlava pokládala na zem. Oba měli zavřené oči. Pak prošli dál. Vlci když kolem nich procházeli, dělali to samé, ale nikdo neotevřel oči. Když procházeli kolem mě, napodobila jsem chování ostatních. Vlci prošli a já slyšela Alfu Modrých cosi zašeptat. Pak jsem ale ucítila něco jiného. Vonělo to jako ranní rosa, jahody a čerstvý úlovek zároveň. Nesměla jsem ale otevřít oči, tak jsem nezjistila původ vůně. Netrvalo dlouho a uslyšeli jsme znovu to vlčí vytí. Otevřela jsem oči a rozhlédla se. Alfové byli pryč a dva vlci seděli na jejich místě naprosto bez hnutí. "To jsou Lambové," štěkl List a poškrabal se za uchem. "Takže... tu byl Omikron?! Jak vypadal?!" vyštěkla jsem a zněla jako nedočkavé štěně. "Omikrona nikdo kromě Alfů a Lambů nevidí," řekl Light. "Nevidí?" podivila jsem se. "Ne, že by nebyl skutečný, jen je zakázáno se na něj dívat," vysvětlil Light a List přikývl. "A... co se bude dít teď?" zeptala jsem se nejistě a podívala se za vlky na přicházející vlčici. "Teď budou Alfové rozmlouvat s Omikronem. Někdy se baví o narození nového Lamba," vysvětlila a pohlédla na jednu Modrou vlčici. Byla to na pohled jasná matka, to šlo poznat na očích. "Porodit Lamba je čest, ale zároveň je srdce rvoucí, když ti ho přiletí sebrat," posmutněla a podle tónu hlasu bylo poznat, že to už zažila. "Jinak, čekám vlčata," usmála se matka a Light se ušklíbl, "Už zase?" Matka ho probodla pohledem typu, "už nevím co ti na to mám říct.". "Tak pak ti blahopřeji...," zarazila jsem se. "Ruby," usmála se vlčice a já ji úsměv oplatila.

"Můžeme?" zeptal se Alfa a vypadal nejistě. Kývla jsem a Alfa se vznesl do vzduchu. Následovala jsem ho a letěla vedle Alfova vlajícího ocasu. Alfův nejistý výraz byl však znepokojivý. "Co si myslíš, že se tam stalo?" uslyšela jsem, zrovna když mě napadla ta samá otázka a já poznala hlas Lista. "Netuším, snad to v táboře řekne," odpověděl Light a já si olízla pysky. Zpomalila jsem a dostala se mezi vlky "Radši se to nesnažte zjistit," špitla jsem a znovu se vrátila a doufala, že tím utiším i svou zvědavost. "Tebe to snad neláká?" štěkl Light a List ho hned na to tlapkou udeřil do čumáku. "Co kdyby jste to nechali na mně!" zavrčel Alfa a já se trochu lekla "Netušila jsem, že nás poslouchá!" proběhlo mi hlavou. "Když budu chtít, aby to smečka věděla, dozvíte se to!" dodal a znovu se soustředil na cestu. "A co Beta?!" štěkl Light a já slyšela v jeho hlase trochu vrčení. "S Alfou se takto nemluví!" napomenul ho List a Light obrátil oči v sloup. "Měl by si se konečně chovat trochu svobodně," zavrčel tiše Light na mladého bojovníka, který si uraženě odfrkl. "Jen se chovám jako každý věrný a poslušný člen smečky!" zavyl List a já znovu zpomalila. "Oba se chováte tak, jak jste uznali za vhodné, ale teď není nejlepší doba na hádky. Hlavně klid, to že se mezi Alfami možná něco stalo neznamená, že se dnes porvete," zašeptala jsem a oba vlci odvrátili hlavu od toho druhého. "Pospěšte si! Chci být v táboře před stmíváním," zavrčel Alfa a zmizel v dáli. Letěl opravdu rychle, bylo vidět, že ho touha po klidu poháněla. "Tak pojď," povzbudil mě List a všichni tři jsme zrychlili, abychom měli Alfu alespoň na dohled.

Tak a další kapitolka naší malé smečky je tu. Psaní mi dává zabrat, jen bych se chtěla omluvit, že neumím tak popisovat detaily jako jiní 😅. Tak přesto doufám, že se líbí. Když tak mám už rozepsanou další kapitolu, tak kdyby byl zájem, můžu se ji pokusit vydat ještě dnes. Takže jestli chcete, dejte vědět v komentářích.