Všude byla tmavá mlha. Vidět nebylo vlastně nic. Jediné co bylo postřehnutelné, bylo bolestné kňučení a vrčení. Daleko od krvavé války vlčích smeček, které kdysi tvořily nejsilnější smečku v dějinách, stáli dva vlci. Velká bílá bojovnice stála naproti tmavě hnědému vlku. Bílá bojovnice hlasitě oddechovala, zatímco její jediné zbylé křídlo vlálo nekontrolovatelně vzduchem. Hnědý válečník stál naprosto bez hnutí a jen se díval na svého protivníka. "Víš, že nemáš šanci porazit mou smečku, Jiskro!" zavrčel hnědý vlk a udělal krok vpřed. Bílá bojovnice se pokusila narovnat, ale na to byla až moc vyčerpaná. "Vím to," začala a za každým slovem bolestně vydechla. "Ale můj syn tě nenechá jen tak vyvraždit všechny smečky," zavrčela, ale hnědý bojovník se jí jen vysmál do tváře. "Ty si vážně myslíš, že mě to malé, ubohé a zbabělé vlče porazí?!" Vlčice se zadívala hnědému válečníkovi do tváře: "Nebude sám," zavrčela. Hned na to se přiřítil vlk. Vypadal jinak. Neměl křídla, jako kdysi bílá bojovnice, ani krásný roh, jako hnědý vlk. Jeho odhodlání bylo však veliké. Mladý šedý lovec se rovnou pustil do boje proti hnědému bojovníkovi. Srazil ho k zemi a zakousl se mu do majestátního rohu. Vlk sebou začal mrskat, ale nezaútočil. "Pusť mě, Parone! Společně tu zbabělou fenu porazíme!" vřískal vlk, ale to jeho protivníka neodradilo. "Není to zbabělá fena! Je to Alfa Zářivé smečky!" zavyl lovec přes svou stisklou čelist, a trhl. Lovec odletěl, ale přistál velice čistě. Ve své čelisti svíral roh hnědého vlka, který se teď jen mrskal jako ryba na suchu. Bojovnice se z posledních sil narovnala, došla k bojovníkovi a promluvila: "Tvá nadvláda končí, Zrádče!" zavrčela. "Možná má vláda končí, ale jedno z mých štěňat se stane Alfou a vyvraždí vaše smečky!" zavyl vlk, kterému se z tlamy začala řinout krev. "Pak je tedy všechny vyvraždíme," zavrčel lovec, který popošel vedle Alfy Zářivé smečky. Vlčice ho však tlapkou zastavila: "Nejsme přeci tak krutí jako on," napomenula ho a vlk si jen odfrkl. "Předáme ten roh jeho smečce," rozhodla a pokusila se složit své křídlo. To se však ani nehlo. "Můžeme je zabít, nevědí, že je jejich velitel mrtev," naléhal lovec, ale bílá fena nechtěla nic slyšet. Naopak, přistoupila k lovci a svou hlavu opřela o jeho. Po chvíli ustoupila a pohlédla na své majestátní křídlo, které ji kdysi chránilo v boji nebo ji zahřívalo. "Není to tak zlé," prohodil vlk, ale zlé to bylo. Její smečka žila na místě, kam se dalo dostat jedině letem. Normální vlk by se do tábora dostal až třeba za několik měsíců. "Asi nebudu schopna vládnout smečce," zakňučela a lovec ji začal olizovat ucho. "Měla bych promluvit ke smečce," rozhodla nakonec bílá Alfa a opírajíc se o vlka se vydala dolů, k válce.

Bílá vlčice vylezla na kopec a rozhlédla se. Viděla pár posledních jejích vlků, kteří stále statečně bojovali. Bylo na čase tu válku ukončit.
"Alfa Kalné smečky je mrtev!" zavyla. Boj okamžitě přestal a vlci Kalné smečky nevěřícně zírali na velitelku. Vlci Zářivé smečky vypadali naopak hrdě. "Válka končí a vláda Zrádce je u konce!" zavyl šedý lovec, který se doteď skrýval za vlčicí. Kalná smečka mlčela, ale nevrhla se do boje. Bílá vlčice si přivolala všechny své zbylé bojovníky. "Rozhodla jsem se, že je zabijeme," zavrčela k šedému lovci, který při jejím rozhodnutí vydal spokojené štěknutí. Všechny své zbylé vojáky poslala do tábora Kalných, protože jejich bývalý Alfa vzal většinu vlků do boje. "Vyvražděte všechna Zrádcova vlčata, ať už se nestane to, co se dělo doposud." Takto zněl rozkaz. "Dobře si udělala," zašeptal mladý lovec. "Pomůžu ti do tábora," nabídl lovec a vlčice se o něj opřela.

Oba stáli před obrovskou skálou, na jejíž vršek nebylo vidět. Vlčice zavyla a tím přivolala hlídku, která zrovna prolétala kolem. Čtyři okřídlení vlci se snesli k zemi. "Alfo, co se stalo?" otázal se největší vlk při pohledu na jediné zbylé křídlo jeho Alfy. "Zrádce... zemřel," zasípala vlčice, znavená cestou. "Pomůžeme vám do tábora," nabídl se mladší a menší vlk a podepřel svou Alfu. Dva vlci se vznesli do vzduchu a opatrně uchopili svou Alfu. To samé udělali zbylí dva vlci s mladým lovcem. Všech šest vlků se vzneslo do vzduchu a mířili na vrch skály.

"Měla by jste si odpočinout," řekla velká, štíhlá vlčice a rozběhla se za ostatními vlky zpět na hlídku. Bílá Alfa se po boku vlka vydala do doupěte, kde bylo malé bílé štěně. Mělo modrá křídla, přesně jako kdysi jeho matka. "Rád ho zase vidím," špitl lovec a lehl si k vlčeti. "Měl by si s ním trávit víc času," ušklíbla se bílá vlčice, i když moc dobře věděla, že by to nešlo. Všichni tři vlci leželi v doupěti a odpočívali. "Jednou z tebe bude tak silný Alfa, jako z maminky, Arane," zašeptal lovec a olízl svému synovi hlavičku. Malé vlče zívlo a znovu se ponořilo do hlubokého spánku.

Takže, prolog nejnovější smečky je na světě. Prosila bych, aby všichni, co ještě neodevzdali přihlášku, tak učinili, aby se mohlo začít psát. Též bych prosila přihlášky do druhé smečky, abych to taky mohla začít zpracovávat. (Kdyby se někdo ptal, stačí do komentářů, ale když budete chtít nějaký speciální vzhled, můžete i do knihy).