Příštího rána se zdálo, že noc odezněla docela. Zanechala za sebou znavené studenty Bradavic, kteří se pomalu probouzeli do nového dne. Někdo na svém pokoji a ve své posteli, někdo na svém pokoji v jiné posteli, někdo v jiném pokoji a někdo nebyl ani v pokoji. Očividně i noc měla svá tajemství.

Toho rána jsme mohli vidět, jak se Lily probouzí vedle Narcissy. V tom samém pokoji se probudila i Bellatrix ze své noční můry, aby zjistila, že její můry se pomalu stávají realitou. Andromeda se zase probudila v příliš veselé náladě.

V jiném pokoji se zase dala najít spící Amélie a Marlene, které si velmi rády přispaly. Naproti tomu Alice, obvyklá spáčka ranních hodin, se nemohla dočkat dalšího dne. Už netruchlila, těšila se na velkolepé chvíle, které jí přinesou mudlovské sporty. Netušila, že za pár hodin si bude říkat, jak špatný nápad to byl.

V dalším pokoji se probudila Emmelina s výkřikem na rtech. Její noční můra obsahovala jen mlčení a tmu. Její dva děsy spojené v jedno. Ticho, neschopnost promluvit, tma a nikdo nikde. Emmy ale nebyla z těch, co se dlouho trápí svými sny. Během pár minut zapomněla, o čem se jí vůbec zdálo, a dokázala se věnovat Mary, co si spokojeně broukala jakousi melodii. Dnešní den byl dobrý den. Mary to cítila v jakési předtuše. Dnes se stane něco příjemného.

Příjemné to ale mělo být jen pro ni, protože chlapci se vůbec tak dobře neměli. Přechod do horních pater nám zajistil výhled na Jamese v zamyšleně naštvané náladě, protože jeho první pohled po rozlepení víček byl na Rabastana, co se šklebil už od samého rána. David se zase vytratil už ráno a jen Merlin věděl, kde byl. Lucius si tak s Rabastanem zahrál hru Vytočme Pottera, která slavila úspěch. James se po pár minutách vydal pryč s tím, že takové kretény svět neviděl.

Na chodbě se srazil se svými přáteli, kteří ráno zjistili, že noc byla jen pro ně. Rodolfus se totiž ztratil. Než ho ale půjdeme najít, podívejme se na to, jak se James rozzářil, když konečně spatřil dvě přátelské tváře. Remus zářil už od rána. Měl teď mnohem lepší náladu a ani nevěděl proč. Prostě mu bylo skvěle. Sirius ho v tom plně podporoval a snažil se držet se svým přítelem krok. Jamesovi pak nezbývalo nic jiného než se přidat.

Pokud jste dávali při počítání pozor, mohli jste si snadno zjistit, které dvě dívky nebyly v pokojích. Tu jednu najdeme rovnou. Je jí Pandora z Havraspáru, která strávila noc na chodbě. Otázka proč ji napadala stejně jako mě. Necítila se v pokoji dobře. Alice ji nenáviděla, Marlene a Amélie držely s ní. Pandora byla také jedinou dívku kromě sester Blackových, kdo nebyl na noční jízdě rolbou.

A teď už je vám všem jistě jasné, kdopak se to ztratil. Catherine Anne Wrightová, která svoje celé jméno slyšela za noc snad třikrát, se probudila v místnosti, která se schovávala za jídelnou. Její probuzení nebylo milé z jediného důvodu. Zaslechla totiž v jídelně první hlasy a zjistila, že kdyby ty hlasy přišly ještě blíž, našly by ji nahou přímo na kulečníkovém stole. Tedy našly by je.

Cathy se podívala vedle sebe a musela se usmát. Jako před třemi měsíci. Mluvili a mluvili, až se to zvrtlo. Teď to ale nebylo jen o něžnostech a jemnostech. Bylo v tom cosi nového. Něco jako tři měsíce odpírané žízně, která se potřebovala uhasit. A Cathy si byla vědoma toho, že se do hašení pustila s veškerou silou a vervou. A samozřejmě nebyla sama.

„Vstávej, už přichází lidi," šťouchla do zmijozela, co jí dělal celou noc společnost.

Cathy nikdy svoje rozhodnutí nepromýšlela pečlivě, nikdy nehloubala nad důsledky hodiny a hodiny, ale obvykle se zamyslela, než udělala něco bláznivého. Tentokrát ne. Bylo to jiné. Prostě dělala jednu bláznivou věc za druhou a nemohla přestat.

Za pár minut už mohla Andromeda, co do jídelny přišla společně s třemi poberty, sledovat, jak se z klubovny, jak tomu říkal Brumbál, vynořila Cathy. A neomylně zamířila k ní. Andromeda v tom už viděla problémy. A nemýlila se.

„Andy, můžu s tebou mluvit v soukromí?" zatahala ji za rukáv dál od pobertů, kteří se na sebe jen zmateně dívali. Když si Cathy usmyslela, že je to dostatečně daleko, spustila svoji řeč. „Andy, ty máš u sebe hůlku, že jo? Je to strašně trapný, ale potřebovala bych pomoc v té zadní místnosti a rychle, než tam někdo přijde," vysypala ze sebe na jeden nádech.

„A-aha. D-dobře," dostala ze sebe Andromeda, když ji Cathy okamžitě dotáhla do již prázdné klubovny. Andy se při pohledu na tu spoušť zhrozila.

„Neptej se mě, co se tu stalo, jen to nějak odčaruj a vyčisti," zrudla, když si uvědomila, jak špatně to musí znít. Ona nebyla stavěná pro tyhle rozhovory.

Andy začala mávat hůlkou a Cathy se pokusila nepozorovaně vytratit, když ji Andromedin sladký hlas zarazil. „Ještě krok a bude to v dopise pro Brumbála,"

Cathy ztuhla.

„Tohle už tu nechci vidět. Zrovna od tebe jsem čekala víc než... Tohle," mávla zhnuseně rukou ke spoušti, která už naštěstí byla pryč.

„Jak se vám vůbec povedlo shodit obraz?" zavřela oči v hrůze Andy, když dokončovala poslední úpravy. Cathy rudla stále víc a víc.

„No..."

„Ne! Nechci to vědět!" zarazila ji pohybem ruky Andy.

„Kdybych byla o dva roky mladší, zeptala bych se tě, jaké to bylo. Teď ti ale řeknu, že za vás mám zodpovědnost, tak mi nedělejte tohle," zavrtěla hlavou a otevřela oči. Naneštěstí jí pohled padl na rolbu, kolem které se už začínali shlukovat lidé na lyžích i snowboardech.

Cathy stihla utéct dřív, než sopka jménem Andromeda Blacková vybuchla. Andy ani nechtěla myslet na to, že tohle byla jen první noc. Pokud to takhle půjde dál, mohla si rovnou zabalit kufry a zmizet. Ach, Tede, kde jsi, zoufala si.

Jídelna už se ale naplnila lidmi, co očekávali jídlo. Brumbál ji naštěstí ušetřil toho, že by musela snad vařit. Prostě udělal tu věc jako kdysi v ledničce v domě, kam měli všichni přijet. Andy tedy vešla do již plné jídelny, aby započala den. A věděla, jak ho započne.

„Dobré ráno všem. Jsem naštvaná. Hodně. Nevím, co všechno se tu v noci dělo, a je mi to jedno. Mám pro vás všechny ale jednoduchou odpověď. Všichni si vezmou boty a bundy. Za dvě minuty budete zase tady a proběhneme se. Tak se nejlépe zchladí vztek. A dokud nebudu úplně klidná, budeme běhat. Doufám, že si rozumíme, že to platí pro každý den," usmála se na všechny a pak tleskla.

Jako na povel se všichni rozeběhli ven pro věci. Andy se pro sebe usmála. Jo, funguje to.

Andy si sama vzala věci z pokoje a klidně sešla dolů. Neuškodí jim, když se trochu proběhnou. Běh na prázdný žaludek může posílit svaly i srdce. Jistě to všichni potřebovali.

„Všichni za mnou. Když někoho neuvidím, poběží to dvakrát," informovala hlavně Luciuse Malfoye, kterého právě viděla přikrčeného a na očividné cestě pryč. Pak počítala všechny, co vyšli ven. Měla je všechny, skvělé.

Pak udělala tu věc, za kterou ji všichni proklínali. Došla ke dveřím chaty a jednoduše je zamkla. Bez hůlky se dovnitř nikdo nedostane. A klíč má jen ona. „Já jsem geniální," zamumlala si pro sebe a pak se s děsivým úsměvem otočila k ostatním.

„Jdeme!" zavelela a rozeběhla se svižným tempem po okruhu, o kterém se dozvěděla z mapy, kterou také dostala od Brumbála. Bude mít aspoň čas si ji projít. Mělo jít o sedm kilometrů okruhu a Andromeda ho prostě nemohla vynechat. Zvlášť když byla takhle naštvaná.

Skupina kouzelníků se za ní se supěním rozeběhla. Ne všichni byli trénovaní, což bylo poznat už po prvním kilometru. Andromeda běžela stále v čele skupiny, za ní se vyloupla postava, kterou snad nikdo nečekal, a tou byla Lily Evansová. V těsném závěsu za ní dobíhal James Potter, trénovaný famfrpálem, a Rabastan Lestrange, který byl stejně jako jeho bratr prostě trénovaný.

Rodolfus se ale motal kdesi v prostředku skupiny, kde pozoroval jistou nebelvírku, která sotva popadala dech. Během noci se pěkně unavila a teď to mělo ještě pokračovat. Mezi studenty se začaly tvořit větší a větší rozestupy, až nakonec běželi po dvojicích nebo trojicích, co už to tolik nedodržovaly.

Andromeda se vesele otočila na Lily. „Pošli dál, že na nikoho se snídaní čekat nebudu," ušklíbla se.

Lily v tom viděla sadismus a zálibu v mučení jako u zbytku Blackových. Zase si jednou potvrdila průpovídku Jednou Zmijozel, navždy Zmijozel.

Lily to zavolala na Jamese s Rabastanem, kteří to zase předali dál. A tak se Narcissa s Remus rozeběhli, protože nechtěli být poslední. I ostatní lehce přidali do tempa, které už takhle bylo vražedné. Andromeda ale ještě přidala.

„Kdo by to byl řekl, že naše primuska má tak dobrou kondici," ozval se vedle Lily teď už poměrně známý hlas.

Lily se v kondici udržovala pravidelně. Stejně jako si držela přehled o situaci tam venku, tak se trénovala v kouzlech a fyzička k tomu prostě neodmyslitelně patřila. Dokonce v knihovně našla předpisy pro funkci bystrozora a začala se podle ní řídit. Možná proto nic nestíhala.

„Kdo by to byl řekl, že to všechny tak překvapí," odsekla mu a pokusila se přidat, aby mu utekla.

Nelíbilo se jí, že ji začínali pomalu dohánět i další. Ztrácela tempo a Andromeda byla už skoro v nedohlednu. To už za sebou zaslechla kroky Jamese Pottera. Ne, tak to tedy ne, Jamesi, tohle ne, přeříkávala si v mysli, zatímco zrychlila.

Nechala Rabastana i Jamese za sebou a pomalu začínala dobíhat Andromedu, která přešla do lehkého klusu. Lily v Bradavicích běhávala někdy i pět kilometrů a neustále si navyšovala zátěž, takže sedm kilometrů teď nebylo zase tolik. Jen o kousíček víc, než obvykle běhávala.

Zatím se ale podívejme do jídelny, kde se nic neděje. Teď. Ale za tři minuty doběhne Andromeda, která se po půlhodinovém běhu konečně uklidnila. Den začal skutečně výborně. Dvě minuty po ní jídelna uvítala Lily, která si s potěšením zjistila, že ani nemusí lapat po dechu. Cítila se docela dobře.

„Páni, jsi rychlá," uvítala ji Andromeda.

Lily se jen ušklíbla a neodpovídala na to. Co by jí také měla říct? Co by jí vůbec chtěla říct? Ještě v noci ji podezírala z jakési zrady nebo přinejmenším spiknutí. Nehodlala s tím teď přestat.

To ale ani nemusela, protože výkřik Jimmy, jí zmrazil krev v žilách. Tak moc ji to štvalo. Jimmy sem, Jimmy tam. Jimmy, ty jsi stejně nejlepší nebelvír. Andy, ty jsi ta nejlepší Blacková. Lily si naštvaně sedla ke stolu a dala se do dlouhého čekání na ostatní.

Těm se nedařilo moc dobře. Všichni byli rudí a zničení, ale stále běželi dál. Museli. Mnozí si vyčítali, jak nepřipravení jsou. Mnohým to bylo úplně jedno. A mnozí jen záviděli svým kamarádům.

„Jak to dělá?" stěžovala si Alice na Lily, když jí viděla jen jako tečku na obzoru a pak už ani to ne.

Jídelna zatím uvítala dalšího chlapce, tentokrát ze zmijozelských řad. Lily původně chtěla předstírat, že nikdo nepřišel, ale pak ji napadl perfektní plán. Andromeda se zrovna hlasitě rozesmála a James se naparoval, jak vtipný je společník. Už kvůli tomu to musela udělat.

Lily zamávala na přibíhajícího zmijozela a poklepala na místo vedle sebe na dřevěné lavici. Ještě se nezapomněla usmát.

James v tu ránu ztuhl. Jak si to mohla dovolit, pozvat zrovna tohohle zmijozela ke svému stolu? Jak si to vůbec představovala. V reakci na to si sedl k Andromedě těsněji.

Lily viděla, jak se James napjal a připisovala si úspěch, pak se ale přitiskl k Blackové a Lily v tu ránu vnitřně zemřela. To snad ani nemohlo být možný. Ne, James musel žárlit! Lily se pustila do rozhovoru s Rabastanem prvně na polovinu vnímání, protože stále kontrolovala Jamese, pak ji ale zmijozel zcela zaujal a ona se pustila do obhajování svého názoru na famfrpál.

James jen netečně seděl a zíral na jeho Evansovou, co se právě bavila o famfrpálu. O famfrpálu! Vždycky, když to slovo v její blízkosti řekl, tak odsekla s tím, že je to celé pitomost. A teď se směje, a dokonce používá i famfrpálová slova, která nikdy neznala. A zrovna s tímhle zmijozelem. Byl čas na Jamesovu další kartu. A když mu tohle udělala Lily, může jí to přece udělat taky.

„Andy, už jsi četla...?" začal, až Lily zpozorněla.

Cože? Potter umí i číst? Ji vždycky posílal s knihami do háje. On prý chtěl žít a ne číst. A teď se o nich baví zrovna s Andromedou. Ne, tak tohle ne. Tohle nebylo jen tak. Ona teď byla na tahu.

„Slyšela jsem, že na koštěti se nejlépe pozoruje západ slunce nad Zapovězeným lesem. Musíme to někdy zkusit," smála se v návaznosti na předchozí témata.

Hned na to ale navázal James. „Andy, máš teď vlastně nová rozšíření knihovny? Byla skutečně obrovská, mohla bys mě tam provést," navrhoval svojí kamarádce nahlas.

„Aby ses tam neztratil, Jamesi, když jsi knihu viděl naposledy loni a ještě omylem," nevydržela to nebelvírka a otočila se na svého primusského kolegu.

James vstal, aby měl pomyslnou výhodu. Hned na to vstala i Lily. „Abys z toho koštěte nespadla, když jsi na něm seděla naposledy v prvním ročníku," vrátil jí to. Lily se nahrnula krev do obličeje.

„Jen se nestarej, vsadím se, že by mě stihl chytit dřív než ty!" vmetla mu do obličeje jednu z největších urážek.

Teď se zase naštval James. „Jo? Vážně? Tak si to zkus, když o tom víš očividně všechno," ušklíbal se.

„Taky, že jo, ale bez tebe. S tebou bych já na koště nikdy nevlezla!" zaječela zrzka, která už teď stála sotva pár stop od Jamese.

„Kdo tě k tomu nutí? Chtěl jsem snad po tobě podporu na zápase?" vypěnil James, který si moc dobře uvědomoval, že zrzka tam nebyla.

Lily se zarazila. Proč tam vlastně nebyla? Ach ano, trénovala si kouzla, na která potřebovala prostor, který jí prázdné Bradavice mohly poskytnout.

„A ty jsi mi snad byl někdy podporou?" ptala se ho bezdechu Lily, načež do něj zabodla prst, až se James napjal. Sebejistě si prohrábl vlasy rukou, čímž Lily ještě o kousek víc vytočil. „Ty zabedněný idiote..." dál se nedostala, protože je ode dveří vyrušilo jemné odkašlání.

„Pardon, jestli jsem něco přerušila, ale už mám celkem hlad," pronesla Cathy do nastalého ticha udýchaně. V tu chvíli za ní přiběhl i Rodolfus a chvíli po něm David Tonks.

Lily od Jamese odskočila jako přistižena při činu a zhluboka se nadechla a vydechla, aby mohla barvu tváře přičítat rychlému běhu.

James si znovu prohrábl vlasy, tentokrát ale mnohem méně sebejistě. Bez zájmu si sedl zpět na svoji židli předstíraje, že se vůbec nic nestalo. Stejně tak Lily.

„Mám pocit, že jsem se ocitl ve školce," pošeptal za pár minut Rabastan svému bratrovi, který na něj jen nechápavě zírat. „Naši dva primusové se chovají jako malé děti, to se děje," pokýval vážně hlavou, jako by ho to trápilo. Opak byl ale pravdou.

„Ne, mě spíš zaujalo, jak víš, co je školka," vrátil mu to Rodolfus. Rabastan se ušklíbl.

„Stačí jen poslouchat naši primusku. Naučíš se toho poměrně dost, ale vidím, že jsi poslechl moje rady," ušklíbal se ve chvíli, kdy kolem nich prošla Cathy a mířila si to ke stolu s Lily. Rodolfus se prudce nadechl.

„Jak to myslíš?"

Rabastan s nezájmem pokrčil rameny. „Třeba tak, že někdo jako ty to nedoběhl první, ale běžel jsi v davu. Dávej si pozor na to, co děláš, někomu by se to totiž nemuselo líbit," naznačil dost potichu na to, aby ho nezaslechl nikdo nepovolaný, ale dost nahlas na to, aby jeho Rodolfusovi přeběhl mráz po zádech.

„V tom případě i ty. Máme přece tu stejnou... zábavu," použil bratrovo slovo, které se mu ale vůbec nelíbilo. Musel se ho ale nějak zbavit.

Rabastan nakrčil obočí. „No právě, zapamatuj si to slovo zábava, bratříčku," poklepal ho po rameni a svižně, až se člověk divil, kde se v něm ta ladnost bere, se odebral k jinému stolu, než seděly dvě dívky z nebelvíru. Musel si přece zachovat zmijozelskou tvář.

Rodolfus se nepříjemně ošil. Tenhle rozhovor se mu ale vůbec nelíbil. To, jak Rabastan mluvil, jako by něco věděl. Nemohl přece nic vědět. Rodolfus to všechno může svést na zábavu, do hlavy mu nikdo nevidí. Rabastan se ho jen pokoušel vyděsit. Byl to zase jeden z těch tajemných rozhovorů, které zmijozelští občas podniknou. Jedno z toho ale bylo jasné. Musí si dát větší pozor.

***

Dvacet minut na to se venku skupina čistokrevných s Andromedou v čele pokoušela nasadit lyže. Andromeda jim trpělivě vysvětlovala pojmy jako přeskáče nebo hůlky. Většina z nich nechápala, že hůlky na kouzlení nejsou to samé jako hůlky na lyžování.

Zatímco se Andromeda trápila s více než polovinou obyvatelstva chaty, Mary s Cathy a Lily se mohly jen smát. Pandora s Remusem, i když byli původem aspoň z části mudlovští, neuměli lyžovat. A David se ten den vymluvil na bolest hlavy, takže se ulil z perfektního lyžovacího dne.

„Teda holky, já se na to nemůžu dívat," smála se Lily, zatímco se opřená o chatu vyhřívala na sluníčku.

„No jo, ty si přijdeš ve velkém stylu přímo na černou sjezdovku, ne?" ušklíbala se Cathy.

Lily se zašklebila. „Jedině, kdybych chtěla svůj život skončit sama bez zeleného světla," zavtipkovala a Cathy se zasmála. Mary to sledovala trochu méně vesele.

„Mary, klídek, já to nepřivolávám, jde jen o to, že je to nejspíš skutečné, tak proč se tomu nezasmát," krčila rameny zrzka, když pochopila, co její kamarádce vadí.

„Na smrti není nic veselého," zavrtěla hlavou. Lily si ale nechtěla kazit dobrou náladu.

„Ne, to není. Promiň," zavrtěla hlavou a radši se zadívala na Jamese, který s tím bojoval stejně jako ostatní.

„Není to roztomilé?" ušklíbla se Cathy po chvíli. Její pohled byl ale zabodnutý do úplně jiného člověka.

„Není. Kdybyste mě hledaly, budu v lyžárně předstírat, že si nemůžu vybrat barvu lyží. Přijedu za vámi, až odjedou tihle. Karty přece už máme," ušklíbla se Lily a vydala se zase zpět k chatě.

Mary s Cathy se jen zašklebily na sebe navzájem. Obě už věděly, kde je kámen úrazu Lilyiny nálady.

„Andy, já pojedu, abych nemusela čekat," zavolala Mary na vedoucí, která jí jen odmávla. Mary, vybavená kartou na všechny vleky, popadla Cathy, která lyžování také zvládala, aby jela s ní.

„Už jsem to dva roky nedělala," postěžovala si Cathy, ale jakmile se rozjela, zapomněla na starosti.

Všem čistokrevným se tak naskytl pohled na perfektně odjíždějící dívky, které předstíraly, jak je jízda na lyžích jednoduchá. A v podobě Mary a Cathy to tak skutečně bylo.

„Vypadá to tak jednoduše, dívej," zasmál se Sirius a přenesl váhu na levou nohu přesně, jak to viděl u Mary před pár minutami. Jenže jeho první zkušenost se nepovedla a místo toho, aby popojel dopředu, povedlo se mu jen zazmatkovat a po chvíli mávání rukou ve vzduchu, aby získat ztracenou rovnováhu, si sedl na zadek.

„Máš zajímavou techniku, Tichošlápku," okomentoval to Remus, načež se začala Narcissa hrozně smát. Lehce se zaklonila a tím přepadla také, takže se teď zase smál Sirius, pro kterého ten pohled znamenal něco jako osobní vítězství.

Narcissa popadla hroudu sněhu a hodila to po Siriusovi. Jenže její mířící schopnosti nebyly nejlepší, a tak se trefila do Jamese, co se zrovna pokoušel udělat oblouček.

„Blacková, já tě nenávidím!" zaječel, když se mu lyže smekly na ledu a on sebou seknul jen pár metrů pod nimi. Jediný, kdo měl právo se smát, byl tedy Remus.

„Vtipní jako vždycky," ozvalo se u nich a následně je postříkala sprška sněhu, která odlétla od lyží Rabastana Lestrange, který perfektně zastavil přímo před nimi. „Pottere, začínám si myslet, že v jiné pozici být ani neumíš," narážel na ranní sešlost v jídelně, kdy Lily měla očividně navrch v celé hádce.

James ležel na zemi a zatínal pěsti, zatímco se pokoušel vstát. Nenáviděl toho zmijozela. Nejradši by ho zaškrtil rovnou. Byli tu sotva den a už měl chuť mu zakroutit krkem jako kuřeti. Nebo ho aspoň utopit v roztátém sněhu. A neříkejte mu, že by to chvíli trvalo, on už měl plán.

„Vypadni, Lestrangei," ozval se Sirius, kterému už se povedlo za pomoci Alice vstát.

„Jak chceš, Blacku. Jen si dej pozor na nohy, trochu odjíždíš," zasmál se Rabastan při pohledu na Siriuse, který právě zcela nechtěně sjížděl z kopce dolů a bral s sebou i Alici, jež se ho pokusila zachytit.

„Příjemný den," popřál jim ironicky zmijozel a pak udělal tak rychlý pohyb lyžemi, že je James ani Remus nestihli zaregistrovat, a hodil na ně další spršku sněhu. Pak odjel tam, kam předtím Cathy s Mary. Rodolfus se po chvíli vynořil z davu a mizel také.

„Kde se to jen naučili?" zanadávala si Narcissa, když si povšimla perfektní jízdy dvou zmijozelů.

Remus jen pokrčil rameny. „To bys měla vědět spíš ty, ne?" ušklíbl se a Narcissa protočila oči.

„Tak kde to vázne? Jste poslední," smála se jim Andromeda, co za nimi přijela shora.

A zatímco se pokoušela naučit poberty lyžovat, Mary s Cathy už dávno sjely kopec až dolů. Šlo o jednoduchou modrou, takže neměly žádné problémy.

Lanovka nahoru byla sedačková pro čtyři lidi. Mary dojela k malé frontě a postavila se do ní.

„Počkej na mě nahoře, mám uvolněnou botu," zavolala Cathy a stoupla si mimo dav.

Mary se jen ušklíbla a nic neodpovídala. Pojede prostě sama, stejně to uměla nejlíp.

Kolem sebe slyšela hlavně francouzštinu. Když se pomalu dostávala na řadu, ušklíbla se znovu. „Samá Francie a Německo," zavrtěla hlavou, protože angličtinu neslyšela nikde. A přitom to byl mezinárodní jazyk.

Konečně se na ni dostala řada a ona se mohla postavit na pás, kde ji lanovka nabere. Kromě ní tam stál ještě kluk snad o trochu starší než ona a nějaký postarší pán. Ten se právě na něco zeptal jazykem, který Mary nepřipomínal nic známého.

„Cože?" nechápala.

Kluk vedle ní se na ni udiveně podíval. „Konečně někdo s mým rodným jazykem," usmál se na Mary.

Dívka si všimla, že klukovy oči jsou přímo temně černé. Víc přes zimní výbavu neviděla. „Jo, těší mě, taky to nezvládám," usmála se na něj zpátky. Možná ta cesta lanovkou nebude tak hrozná.

Lanovka jí právě podebrala a Mary zlehka dosedla a dala si lyže na místo jim určené. S potěšením shledala, že kluk měl menší potíže. Možná nebyla tak marná ve všem, jak si myslela ráno při běhu. Ten totiž prohrála na celé čáře. Mary si konečně sundala brýle, aby se podívala na krásu sněhu zblízka.

„Je to nádhera, že ano?" začal konverzaci kluk. Mary se usmála.

„Jo, hlavně všude ti lidi. A ještě ke všemu nikomu z nich nerozumím," ušklíbla se Mary, ale stejně se musela podívat na to krásné kolem nich.

Kluk vedle ní se trochu zasmál. „Jo, člověk by si myslel, že když umí trochu francouzsky, že mu to pomůže. Ale chceš slyšet tajemství? Nezmůže to vůbec nic, stejně všichni předstírají, že nerozumí," ušklíbl se a pak se pořádně opřel zády o opěradlo lanovky.

Mary už trochu zábly prsty z toho, jak se držela tyče a foukal na ni ledový vítr. Co chvíli se ale vynořilo sluníčko a trochu to pomohlo. „To naštěstí není můj problém. Jednak nic neumím a za druhé ani nemusím," pousmála se, když uviděla, jak Andromeda vede posledních pár lidí, kteří stále nepochopili princip lyží.

„Vážně? Tak o co jde? Jsi tu jako špion a předstíráš, že nerozumíš?"

„Já? Vypadám snad na to? A navíc, proč bych pak mluvila s tebou?" použila svůj rozum a poukázala na skutečnost, která by mu měla být zřejmá.

„Hezká bys na to byla dost. Co já můžu vědět o tvých aktivitách? Třeba jsi mě přijela svést," navrhl kluk a Mary se na něj konečně pořádně zadívala.

Kromě temných očí si všimla i pár temných vlasů, co pod helmou nebyly jinak vidět. Kromě toho měl kluk stejný zájem v černé jako zbylí lyžaři. Mary naproti tomu měla jasně modrou bundu a její špinavě blond vlasy byly v copech spletené a vyčuhovaly z helmy. Byla zdaleka jedna z nejbarevnějších lidí na sjezdovce.

Mary ale pak pochopila, že to byl vtip. Jen si z ní dělal srandu. „Vrať se radši na zem," zasmála se.

„Zdá se, že se na zem budeme vracet my oba," poukázal na přibližující se konečnou, kde oba sjedou a budou moct pokračovat v jízdě. „Kam teď jedeš?" připojil otázku a Mary se musela zamyslet.

„Čekám na pár kamarádů, bude to ještě poměrně dlouhé čekání," vzpomněla si na frontu a na Cathy, která v ní ještě teď jistě stojí. Ale Mary jí slíbila, že počká nahoře, tak to také dodrží.

„A pak? Jsi spíš typ na modrou nebo na černou?" dorážel na ni kluk.

Mary se ušklíbla. „Modrou ti sjedu i se zavázanýma očima, neměj strach," usadila ho.

Klukovi se trochu zlomyslně blýsklo v očích. „Že bych to někdy zkusil?" nadhodil, ale pak se rozesmál společně s Mary.

„To možná ani ne. Já mám ráda svoje tělo tak, jak je. V jednom kuse," dodala a pak trochu nadlehčila váhu, aby to s ní tolik neškublo, když projížděla okolo sloupu s nataženým lanem. Chlapec vedle ní to udělal úplně stejně. Pak se oba zasmáli, když si všimli, o jak synchronizovaný pohyb šlo.

„Budeš ještě na téhle lanovce nebo míříš někam dál?" ptal se se zájmem po chvilce.

Mary se musela znovu zamyslet. „Asi budu ještě pár jízd tady, musím to všechno prozkoumat. Jsem tu totiž poměrně nová," ušklíbla se.

„To vím, jinak bych si tě už všiml," prohodil lehce flirtovně chlapec a Mary se nad jeho pokusem musela zasmát.

„Jen se moc nedělej. Tohle říkají všichni a pak... No, stejně vystupujeme, takže na to tvoje špatný flirtování musí dojít někdy jindy," ušklíbla se a pak sundala svoje lyže z nástavce a počkala, až ji lanovka postaví přímo na sníh.

„Špatný? Jak špatný? Zatím mělo jen pozitivní ohlasy," zavolal na ni kluk, když ji pohodlně dohnal s pár vteřin jel vedle ní.

„A kolikrát jsi to zkoušel?" křikla na něj za jízdy Mary. Sama sobě se musela divit, jak se chová neopatrně. Vždyť za jízdy se přece nekřičelo na nějakého úplně cizího kluka, co ale jel stejně dobře jako ona. Pak ale Mary uviděla místo, kde na Cathy počká, a zastavila se plynulým přechodem do smyku, až sníh zašustil.

„Těšilo mě agentko," zavolal na ni kluk a už odjížděl pryč. Mary si ale všimla, že rozhodně nejede tak rychle jako před chvíli. To jí pak mohla popadnout jedna bláznivá myšlenka.

„Počkej, kdo vlastně jsi?" zavolala Mary na odjíždějícího kluka. Sama musela ještě čekat na Cathy, nemohla za ním.

Kluk se na ni otočil a prohlédl si ji těma temnýma očima. „Nash. Prostě Nash," zavolal a pak se jí ztratil z dohledu.