Bylo už pozdě a jejich vědomí pomalu odpadávalo do říše spánku. Kufry byly připravené a jejich majitelé se pokoušeli prospat před náročným týdnem. Nikdo nepochyboval, že spát se bude jen minimálně. Byli tu ale i tací, kteří potřebovali něco dořešit.

„Proč nejedeš? Pravdu," nakázala si potichu zrzka.

Blondýna se pousmála a posunula se na posteli. Musely mluvit tiše, aby neprobudily Mary s Alicí, které již spaly. Lena byla ráda, že se Lily skutečně zajímá, ale nechtěla jí to říkat. Někdo to ale přece jen mohl vědět. Vždyť Lily mohla být strážkyní jejího tajemství stejně dobře jako Mary nebo Alice. Lily bude možná i lepší.

„Jak jsem řekla, mám vlastní plány. Konečně se mi nebude v knihovně plést tolik lidí," usmívala se, ale Lily jen mávla rukou.

„Co máš doopravdy v plánu?" naklonila se k ní, aby jí to mohla Lena ještě tišejí sdělit.

„Doopravdy budu v knihovně. Mám tam jeden moc oblíbený stolek, kde budu velmi ráda trávit brzká rána a pozdní večery," začala si představovat to, co by všechno mohla zažít. Nenech pracovat fantazii, napomenula se.

„Nezapomeň, s kým mluvíš, já v knihovně byla i brzy ráno i pozdě večer a ani jedno není skvělá zkušenost," ušklíbla se zrzka.

Lena se šibalsky pousmála, což Lily odpovědělo na nevyřčenou otázku.

„Kdo říká, že budu jen číst?" pozvedla obočí. Lily se už nedokázala udržet.

„Kdo je to?" vypískla tiše, aby neprobudila ostatní.

Lena si bezděčně přiložila prst na rty. „To nesmím říct," zavrtěla hlavou, sama se ale musela hihňat jako malá.

„Je to Xeno? Trávíš s ním teď spoustu času," tipovala Lily.

Lena ale trochu smutně zavrtěla hlavou. „Ne, ten má plnou hlavu Pandory. Pořád si myslí, že se k němu vrátí, ale já myslím, že okusila Black, a to už nemůže zmizet," ušklíbla se Lena.

„Jo, je to příšerný. Někdy se divím, proč je takový idiot Jamesovým kamarádem," lehla si k ní Lily a složila si ruce pod hlavu.

Lena si lehla vedle ní. „Jo, Black je hovado. Očividně jim to ale klape," zasmála se.

Na to se hned chytila Lily a obě se začaly bavit na Siriusův účet. Jen škoda, že je neslyšel, mohl by si o nich myslet ještě horší věci než ony o něm. A Lena se tak nadšeně bavila ještě z jiného důvodu. Pak se totiž zapomnělo na jejich předchozí hovor. A Lena se tak nemusela svěřovat.

***

A zatímco se poslední lidé loučili, na chodbě bradavického hradu probíhala daleko zajímavější debata. Tma noci jen zakrývala jejich tváře a dva lidé se tak mohli dohadovat ve skrytu před zvědavýma očima jiných. Jejich hlasy se rozléhaly jen o trochu méně než kroky Filche, které neomylně procházely hradem. Bohužel na úplně jiném místě, než by byly potřeba.

„Víš, co máš dělat," ozval se chlapecký hlas. Kdokoliv, kdo by prošel kolem, by si ničeho nevšiml.

„Nejsem idiot. Otázkou je, co za to," promluvil druhý chlapec. Jejich debata nezasvěceným nedávala smysl. A bylo to jen dobře.

„Tohle už jsme probírali. Dlužíš mi to," ozval se opět ten první.

Druhý chlapec nezřetelně přikývl. „Fajn, ale co je ti vůbec po tom?" ptal se druhý chlapec.

„To není tvoje věc," zavrtěl hlavou jeho komplic. „Prostě si s tím nějak poraď," dodal.

„Je to na dobré cestě," potvrdil ti ten druhý a první se skoro neznatelně pousmál. Všechno běželo jako po másle. Oba se teď mohli vrátit do svých postelí. Je to hotové a dohodnuté.

„Tak nezapomeň, na konci pobytu..." ozval se znovu ten první, když odcházel pryč. Ten druhý ho ale přerušil zamručením s tím, že se na něj může spolehnout.

„Všechno vyjde. Bude trpět," slíbil ten druhý. Pak se oba dva rozešli konečně spát spokojení vlastními úspěchy i dohodami.

***

Ve zmijozelské společenské místnosti to vypadalo na klidnou noc. Posledních pár lidí se chystalo na kutě a ve společném prostoru tak zůstávali jen poslední tři lidé. A od nich se brzy oddělila dívka, která si šla vybít vztek raději do pokojů. Její sestra se totiž vrátila a jistě jí tu chtěla udělat ze života hotové peklo.

Mezi zbývajícími dvěma zmijozely se chvíli nic nedělo. Ten blondýn nevěděl, co říct někomu, kdo ho stejně vnitřně odsuzuje. Ten druhý ale věděl.

„Ať už to děláš, proč chceš, nedělej to," začal Snape jako obvykle něčím, co toho druhého dokázalo naštvat. „Netuším, co máš v plánu, ale nedělej to. Jen někoho zabiješ. A co kdyby to nakonec nebyl ten, kdo to má být?"

Lucius Malfoy se naštval. Skutečně ano. „Neříkej mi, co mám dělat. Pomsta je jistá věc, nemůže se to pokazit," pronesl sebevědomě.

Severus jen pokrčil rameny. Bylo mu to jedno, měl jen jednu jedinou podmínku.

„Pokud se to nějak dotkne Lily, zabiju tě. Myslím to vážně, ale to ty už víš," řekl chladně a zvedl se z křesla. Celý Lucius mu mohl být ukradený, on chtěl jen zachovat tuhle nebelvírku živou a zdravou.

Lucius se ušklíbl. „Můj plán je geniální," řekl naprosto přesvědčeně.

Snape znovu pokrčil rameny. Rozhodně nebude Luciuse obdivovat za plánování pomsty a geniálního plánu, který stejně tak geniální nebude.

„Geniální plány často dostávají trhliny dřív, než si jejich strůjce stihne uvědomit svoji chybu," procedil skrz zuby a s potěšeným úšklebkem vyšel schody do pokojů. A měl zase ten poměrně uspokojivý pocit. Naštvat Luciuse Malfoye nebylo těžké, ale všechny to bavilo. Byl to úspěch za žádné snažení.

Ve společenské místnosti se zatím Lucius pokoušel uklidnit. Jeho plán byl lepší než geniální, věděl to. Co by se mohlo pokazit, když to naplánoval on? A na konci toho všeho přijde jeho velká chvíle. Bude ji moct odmítnout stejně jako ona jeho. Jen ji to bude trochu víc bolet. Lucius se krutě zašklebil. O dost víc bolesti, protože ona si to zasloužila.

Ahojky,

tak co? Víte, kdo se skrýval ve stínech? A komu to Lucius skutečně chystá pomstu? A Lena? S kým ona bude mít svůj sraz? To všechno se ještě bude probírat, nepřijdete o svoje chvíle v Bradavicích. Nakonec ony budou také důležité.

A jak si zatím Brumbálův projekt stojí? Máte nějaký názor na toto celé, co se tu formuje?

Děkuju moc všem, co hlasujete :)

1queenofstory