Mezitím, co Plamínek připravoval pelíšek v jedné zapadlé uličce, Havránek se Sněženkou hledali jídlo. Sněženka se vyplašeně tiskla k Havránkovi, který se rozhlížel po městě a snažil se zachytit nějaký pach. Po několika minutách chození, ho začali bolet tlapky a společně. se Sněženkou si sedli ke stěně jednoho domu. Začínalo doopravdy pršet a venku téměř nikdo nebyl. Havránek byl na dně a přemýšlel nad tím, že to vzdá a se Sněženkou se vrátí k Plamínkovi. V tu chvíli Havránek ucítil silný pach, něčeho co už někdy cítil. Přímo na proti domu kde byl kocourek opřený někdo otevřel dveře obchodu, ze kterého se linul pach masa a pečiva. Havránek nadšeně zavrtěl ocáskem a rozzářili se mu oči. To by nebyl on, aby to nešel alespoň prozkoumat. Sněženka sledovala jeho pohled a vyděšeně se jí naježily chloupky
na krku. ,,Havránku, ty ses zbláznil! Vždyť tě chytí!" Zasyčela Havránkovi do ucha a ten ouškem cukl. ,,No tak pojď se mnou! Alespoň se ujistíš!" Usmál se Havránek a pohledem svoji sestru doslova vybízel, aby šla s ním. Sněženka zavrčela, ale nakonec přikývla.

Společně bok po boku přeběhli silnici a ocitli se přímo před obchodem. Schovali se za rohem obchodu a čekali až se dveře otevřou. Někdo přišel ke dveřím obchodu a když otevřel dveře, koťata se rozběhla a nepozorovaně vběhla do obchodu. Havránek byl v úžasu. Napravo od něj byl regál s pečivem, naproti regálu byl mrazák, ve kterém bylo maso a vedle ještě jeden mrazák, ve kterém byli ryby. Pak tam byla ještě zelenina a ovoce a další věci. Naproti Havránkovi byl pult a za pultem baculatý prodavač, který s někým mluvil do telefonu. Sněženka se krčila v rohu a sledovala co se kde děje. Havránek jen střihl ušima a nic neříkal. Místo toho sledoval, co by si vzal. Vyběhl k mrazáku s masem a když se prodavač nedíval, marně se snažil mrazák otevřít. ,,Pane, myslím že tu máte malého zloděje." Řekl kdosi za Havránkem. Kocourek se rychle otočil a sledoval překvapený pohled prodavače a pobavený pohled nějakého muže. Prodavač se probral z překvapení, vzal zpod pultu metlu a už běžel za Havránkem. ,,Jedeš odsud!" Zakřičel prodavač, Havránek se naježil a už běžel pryč.

Naháněl se po obchodě s prodavačem, ten muž co tam s nima byl se jen smál. Prodavač byl už celý rudý a udýchaný. Muž si ro zřejmě užíval. Prodavač se zastavil, aby si oddechl. Ten děsně pobavený pán šel ke dveřím a otevřel je. ,,No pojď kocourku! Kde jsi?" Usmál se muž a Havránek v cuku letu vyběhl ze spod regálu s pečivem a už pelášil pryč. Zklamaně se zastavil za rohem obchodu a sklopil uši. Pak najednou vyvalil oči, naježil se a něco si uvědomil. Sněženka! Nechal jsem jí uvnitř! Pomyslel si a běžel zpátky ke dveřím obchodu, ze kterých vyšel ten pán, který měl černý kabát, a za ním si to ze dveří pyšně vykračovala Sněženka s rybou a celkem velkým kusem šunky v tlamičce. Havránek zůstal stát s vykulenýma očima a otevřenou pusou.

Sněženka položila úlovek na zem a zpustila: ,,No co je? Mezitím co ses naháněl s prodavačem jsem něco vzala, tomu se říká zlodějna. Týmová práce Havránku." A pokrčila rameny. Havránek zatřepal hlavou a usmál se. Popošel ke svojí sestřičce a přitiskl se jí ke kožíšku. ,,Jsi šikulka!" Pochválil jí rozzářeně Havránek a Sněženka se nad tím doširoka usmála. Společně se vydali zpátky k Plamínkovi, který na ně čekal v nově založeném pelíšku, ze staré matrace, kusu jakéhosi hadru a pár krabic. Všichni tři se najedli ze Sněženčina a Havránkova úlovku a po chvíli za doprovodu kapel deště usnuli.

To jsem se zas rozespsala :DDD