Byl to už asi týden co koťata žila na ulici. Začínali si na život v ulicích města zvykat. Sněženka byla teď na řadě s hlídáním pelíšku, mezitím co Havránek s Plamínkem hledali něco k jídlu. Bylo zataženo a padali kroupy. Sněženčina srst nebyla tak krásná a bílá, jako bývala vždycky. Měla ji pocuchanou a špinavou, nabírala odstín jakési hnědo šedé. Kolem uličky, kde měli koťata pelíšek pomalu projelo jakési velké auto s nápisem ,Útulek'. Sněženka se naježila. Havránek s Plamínkem! Pomyslela si vyděšeně a vyběhla z uličky. Díky velkému provozu předběhla dodávku s nápisem ,Útulek' a utíkala seč jí tlapky stačily. Marně se snažila zachytit Havránkův, nebo Plamínkův pach. Pod námrazou na chodníku se jí tlapky klouzaly, ale utíkala dál.

Doběhla k obchodu s potravinami, tam zahlédla dvě kočičí tělíčka. Byli to její bráškové. ,,Havránku! Plamínku!" Zakřičela, ale bylo to marné. Když se otevřeli dveře obchodu, dvě koťata už byla uvnitř. ,,Sakra!" Zaklela Sněženka a vystrašeně sledovala blížící se dodávku, jak projíždí křižovatkou přímo k obchodu. Když se znovu otevřeli dveře krámu, Sněženka neváhala a už byla uvnitř. Snažila se nevnímat ty vůně a raději se schoulila u stěny za regálem a snažila se najít Havránka s Plamínkem. Svýma modrýma očima těkala po obchodě, až ty dva konečně našla. Krčili se u mrazáku s rybama. Už už za nima chtěla vyběhnout a varovat je, když v tom zacinkal zvonek u dveří a dovnitř vstoupil muž v hnědém kabátu s odznakem na rameni, kde bylo též napsáno: ,Útulek'. Sněženka se podívala ven. Před krámem stálo tam to velké auto.

Sněžence stuhla krev v žilách. Tlapky se jí začali třást, nevěděla co má dělat teď. Uslyšela jak k ní někdo sykl. Byl to Plamínek s naježeným kožichem. S Havránkem se dívali napřed na muže v kabátu, pak na Sněženku. Sněženka pochopila, že její bratři si jsou vědomi toho, kdo ten pán je. Horlivě přikývla a sledovala, jak si pán kupuje krabičku cigaret a odchází. Když se znovu otevřeli dveře, všechna koťata vyběhla ven. ,,Co to...?!" Ten pán si jich všiml. Koťata rychle zaběhla za nejbližší roh, kde se vydýchavala, nevědíc že si jich muž všiml. Sněženka si už chtěla doopravdy úlevně oddychnout, jenže jí něco popadlo za krk.