Lucius odvedl perfektní práci. Harryho tým bystrozorů prošetřil magii zmiňovaných míst. Ukázalo se, že jedno z nich vykazovalo magickou aktivitu. Bylo to nejodlehlejší místo, jaké si lze představit, chladné a nehostinné, na neobydleném ostrůvku, který nebyl ani zaznamenán na mudlovské mapě. Nebylo připojeno na letaxovou síť a bylo dobře chráněno před průnikem zvenčí – při pokusu o vniknutí se aktivovala ohnivá stěna.

To nevypadalo dobře.

Harry si do první linie vyžádal jen jediného bystrozora, svého nejbližšího kolegu Lee Jordana. Společně postupovali směrem k domku, velmi opatrně, každým okamžikem očekávali vzplanutí stěny. K tomu také posléze došlo a oba muži byli prudkým žárem téměř omráčeni.

„Neprojdeme," zavyl Jordan. Bolestí ze sežehnutí se zhroutil na zem. Ošetřovatelé z týmu bystrozorů mu okamžitě přispěchali na pomoc. Harry bolest nevnímal. Nic nepálilo tak silně jako jeho prokleté ruce. Nechal se ošetřit, otočil se ke svému týmu a rozhodně prohlásil: „Zkusím to znovu."

Neprotestovali. Dávno vzdali jakékoliv snahy něco Potterovi rozmluvit. Někteří z nich si dost hlasitě bručeli pod fousy, že Malfoy za tu oběť nestojí, a zpochybňovali duševní zdraví svého velitele.

Harry stál v místě, kde ho při minulém pokusu o vniknutí k domku sežehla ohnivá stěna. Postupoval velmi pomalu, ale stále žádný žár necítil. Byl si jistý, že už se dostal dál než minule. Ještě několik kroků a stál u dveří. Confisio Suprema! Byl magicky spjatý s obyvatelem domku, mohl se tedy bez potíží dostat dovnitř. Srdce se mu prudce rozbušilo. Pokud byly jeho hypotézy správné, za okamžik spatří Draca! V jakém bude stavu? Co když byl celou dobu pod Impériem a bude mít nenávratně poškozený mozek? Co když mu vymazali vzpomínky? Co když byl fyzicky týrán? Co když ho někdo zneužil? Co když na něj použili Cruciatus? Co když, co když, co když...?

Harry otevřel dveře a vstoupil do zatuchlé chodby plné pavučin, místo vypadalo naprosto neobývaně. Stoupal po vrzajících schodech. Atmosférou mu to zde připomínalo Chroptící chýši. Ještě několik kroků, další dveře, modrý popraskaný nátěr...

Světlovlasý muž byl k němu otočený zády, díval se z okna na moře, naprosto bez hnutí, jako bez života.

„Draco!"

Žádná odezva.

„Draco!"

Není možné, že by neslyšel. A Draco slyšel, jen nevěřil, že se mu to nezdá. Šumění vln mu způsobovalo různé sluchové halucinace, nespočetněkrát slyšel Harryho hlas, vždy to byl jen přelud. Draco už na podobné vábení nereagoval, bylo to příliš bolestivé. Harry ovšem viděl drobný záchvěv jeho ramen, když zaslechl své jméno. Ano, zaregistroval ho, to bylo zřejmé.

„Pane Malfoyi," řekl Harry komisním hlasem.

Draco se prudce otočil.

Zůstali na sebe zírat. Beze slov, jen se pohledem vpíjeli jeden do druhého, hledajíce jakékoliv náznaky něčeho neblahého, oba nalomení, očekávající další ránu.

Harryho školený pohled neshledal na Dracovi žádná poškození. Zaplaťmerlin.

Draco si nemohl nevšimnout Harryho rukou. Vstal, udělal několik kroků směrem k Harrymu, přitiskl si jeho ruce k hrudi.

„Nevěřil jsi mi," řekl vyčítavě.

To je všechno, co mi řekne? Našel jsem ho, vydržel jsem kvůli němu několik dní bez lektvarů, a jediné, co mi řekne, je, že jsem mu nevěřil? Harry se chtěl obhájit, ale nenacházel slova. Bolelo to, tak zatraceně to bolelo. Psychicky snad víc než fyzicky.

„Kdybych ti nevěřil, tak tu asi nejsem, nemyslíš?" Znělo to tvrdě. Přísně bystrozorsky. Nechtěl dát najevo emoce, uražený a zraněný Dracovou poznámkou.

Draco se usmál. „Já vím." Přitiskl Harryho pevně k sobě. „Potřebuješ vyléčit."

Stáhl Harryho k sobě na postel a něžně líbal jeho ruce.

„Draco, jsem uprostřed zásahu, venku na nás čeká tým bystrozorů."

„Dej mi chviličku," poprosil Draco.

„Nechceš snad...?"

„Na co ty hned nemyslíš? Ne, budu tě jen držet za ruce."

Ale nebylo to jen obyčejné držení za ruce. Draco do něj dal tolik lásky a důvěry, že bolest pomalu odcházela. 

Harry opravdu potřebuje vyléčit, ale to si necháme na další kapitolu.