Jen tam tak dál stál. Nedokázal se pohnout a ani už další hlásku nedokázal vydat. Nemohl na někoho zavolat, ani utéct. Nezvládl rozkázat svalům. Stál ve tmě s otevřenou tlamou a rozevřenýma očima zděšením. Sám v lese. Nejspíš. Někde poblíž musel být i vrah. Nepochyboval o tom.

Shhh...

Uslyšel kroky, ale stále se nepohnul. Ani uchem nestřihl. Jen vzpomínky na mrtvé tělo bývalé fenčí společnice, kterou kdysi znal, k němu dolehly. A teď to viděl zase, jen na jiném místě. Nepřirozeně ohnutou páteř a krev v tlamě.

Stíny se pohnuly a doopravdické oči se rozsvítily. Vrahu?

,,Kampi!" vyštěkl bledě šedivý vlk, jehož tělo se vším splývalo.
,,Slyšel jsem nějaký výkřik, tak jsem-" zasekl se, když mu pohled sklouzl ke Kampiho tlapám.
Pak, než stihl jakkoliv zareagovat, Kenshō po něm skočil, podrazil mu nohy a svalil ho na zem. Kampi stále zůstal bez dechu. I kdyby se pokusil bránit, nejspíš by tak zkušeného vlka stejně neustál.
,,Já ti věřil!"
Kampi otevřel tlamu, ale hlas ho zradil. Jediné slovo neuteklo.

Nikdy nikomu nevěř...

Zoufale se zmítal, ale nedokázal se ze sevření dostat.
,,Co zase vyvádíte, tupci?" Imfa ho zachrání! Pomoct!
,,On ji zabil!" zvolal Kenshō, načež se ještě před chvílí klidný Imfa vrhnul do nich. Kampi vyjekl a jentaktak uhnul hlavou před novou čelistí plnou zubů jako břitvy. Ale on nic neudělal!
,,Nechte mě být!" zavyl, když konečně nalezl svůj šokem ztracený hlas. Ucítil přítomnost dalších vlků.

,,Mrtvá." Aestas!
,,Zastavte!" Blizzard!
Imfa se opravdu zastavil, přestal na něj dorážet, ale Kenshō jej držel dál a nevypadal, že ho má v úmyslu pustit.
,,Nechej ho." zavrčel Hurricane chladně.
,,Přísahám ti, že jsem to nebyl! Pusť mě!" zaškemral Kampi a konečně se dočkal. Dostal povolení postavit se.
,,Spadlo to na mě. Z-zhora."
,,Je pravda, že Kampi by ji nepřepral," ušklíbl se Imfa. Očividně mu dalo víc práce než normálně, vytáhnout ze sebe v této situaci nějakou poznámku.

Kampi se k ní přiblížil. Všechno ho bolelo. Nedokázal tomu uvěřit. Alfa. A teď i ona! Ztratili dalšího člena smečky. Někdy ho sice štvala, ale t- tohle nechtěl!

Zkoumal naražené části těla i pár kousanců. Když se otočil a prohlédl si vlky, nikdo z nich neměl tlamu špinavou od krve. Před očima mu ale problikávala ona scéna. Když se zaměřil na stopy zubů, viděl silného jedince, jak měřil síly s rychlou vlčicí. Když jeho pozornost upoutaly naraženiny, v jeho mysli vyvstal obraz někoho statného, jak ji shazuje ze skály. Viděl i dopad a opět slyšel to křupání kostí jako předtím. Kvůli tomu všemu si musel odškrtnout i Yalpi. Ať udělala, co udělala, tohle by nedokázala. Nepochyboval o tom.
,,Někdo ji shodil. Někdo, kdo na to měl dost síly."

I Blizzard vypustila nahlas svou úvahu: ,,sama by opravdu nespadla. Nevěřím tomu."
,,Já zase nevěřím jemu," procedil Kenshō skrze zuby a poočku pátral po Kampim.
,,Vždyť- jsme byli přátelé!" Nevěděl, co si o tom měl myslet. Připadal si ztracený, jako na tomto místě.

,,Geist," oznámila stroze Aestas, když se hnědá srst vynořila ze tmy, mezi černými obrysy smrčin.
,,Dawn," dostala se jeho chladná odpověď.
,,Neměl jsi se držet s Aestas?" položil ihned Kampi první otázku, která u něj zasvítila. Třásl se. Nechtěl věřit tomu, že by to mohl být on. Síly měl však dost.

Přítel není přítelem...

,,Jakto?!"

Kenshō se stále skláněl nad zrzavou srstí a Kampi se třásl nad tmavě zelenýma očima, které se už nikdy neměly rozsvítit. Ještě před nějakou dobou k němu celá živá hovořila. Stoprocentní jistota, že ji zabil Geist, mu scházela, ale někdo z těch, co mu stáli za zády, to byl určitě. Věděl to.

,,Dobře, hafani. Chápu vaše sklíčení, i to tvé, Kenshō. Ale už tady dřepíme nějakou dobu. Bolí mě prdel, jentak mimochodem." Všichni se na Imfu otočili. Kampi na něj jen nevěřícně hleděl.
,,Co to mělo znamenat?" Vždy musel svou myšlenku ihned vypustit.
,,Jakoby vám nikdy nikdo neumřel. Pojďte, jdeme. Vzhledem k tomu, že jedno-, eh, tedy kozorožci se už rozprchli dost daleko, musíme se uspokojit s menším jídlem." Bez jediného zaváhání nechal Dawn být a vydal se pryč. Aestas následovala svého druha.
,,Jeho chování?" divil se Hurricane a Kampi mu daroval letmý úsměv.

,,Ale v něčem má pravdu. Jdeme." pokývla na ně Blizzard až příliš ledově a počkala na Geista, který naposledy přitiskl čumák k srsti Dawn.

,,Sbohem, Zrzavá vichřice," šeptnul Kenshō.
,,Vždy se dokázala ubránit! J- já to nechápu!"
,,Taky nechápu, že se ti to povedlo," zavrčel na Kampiho.

,,Kdyby ti nestál za zadkem osobní strážce Hurricane, vyřídil bych si to s tebou znova a lépe."
Nečekal na další Kampiho ani Hurricanovu odpověď a vydal se za smečkou, mizející mezi temnými obrysy stromů.

,,Jdi napřed, doženu vás," pokývl Kampi na Hurricana. Ten ho bez protestu uposlechl a šedě barevný vlk zůstal sám. Ještě jednou si prohlížel všechno, co mohl a doufal, že najde něco, co mu předtím uniklo.
Nic.

Shhh...

,,Tak řekni něco!"
Nic.

Zrovna teď mu ten hlas nechtěl říct jedinou větu.
,,Já tvého vraha najdu, Dawn. Slibuju," zašeptal a vydal se rychle ke smečce. Díkymaanu je ještě našel a dohnal. Ale nepřipojil se k nim hned. Přišlo mu divné, že je Imfa úplně vzadu. Tak zůstal dál od něj a poslouchal jeho tichá slova k Aestas.

,,Nevíš, jak je to těžký. Chtěl jsem se toho zbavit a teď? Co mám dělat?"

,,Někoho dalšího."