Přeji krásný školní rok, snad ho přežijete!

Tahle cesta byla Alex více než známá. Za poslední dva týdny se tudy hnala vícekrát než bylo zdrávo.

Když si byli jistí, že pronásledovatele z řad učňů setřásli, postavili si ve skrytu lesa stan. Více než rádi si zalezli do provizorního příbytku a převlékli se do suchých věcí. Koně hold museli zůstat na dešti, ale alespoň Lasair nevypadal, že by ho to bůh ví jak mrzelo.

,,Alex?" Ozval se Sam právě ve chvíli, kdy se zachumlala do teplých přikrývek. ,,No?" Zeptala se ospale.

,, Mám dvě drobné otázky," začal. Už v tuhle chvíli Alex věděla, že se nevyspí. ,,Zaprvé, nemáš náhodou suchou mikinu?"

Začala litovat, že mají jen Samův stan.   Což o to, místa by tady bylo i pro třetího, ale s tak ukecaným člověkem se hold stěží uložíte ke spánku. I Alex sice byla trochu družnější člověk, ale Samuel představoval naprostý extrém.

,, Nevím, jestli je to náhoda, ale mám." Podávala mu suchý balíček oblečení a na krátký okamžik zapochybovala, jestli to byl dobrý nápad. Na o hlavu a půl menším Samovi vypadala mikina velmi směšně.

,, A za druhé?" Zeptala se Alex po minutě ticha odevzdaně. Sam na ni překvapeně pohlédl.

,,Co za druhé?"

Nahrnula se jí rozpaky krev do tváře. ,,No, obvykle když něco začíná za prvé, pokračuje to za druhé..?"

Sam svraštěl čelo. Ale ne, řekla si v duchu, on to zapomněl! Byla patřičně zděšena, protože u lidí jako on to z pravidla znamenalo náhradní otázky. To by samo o sobě nebylo tak špatné, kdyby si pak uprostřed ničeho na tu původní nevzpomněli a naprosto bez kontextu nezačali mluvit a ptát se.

Sam dále usilovně přemýšlel. Tvář se mu náhle rozjasnila a jako hurikán ze sebe vyrazil svou původní otázku:,, jaký je vlastně plán?!"

Alex sebou leknutím trhla. Sam sice byl užvaněný, ale zpravidla také tichý. Teď jí do ucha zařval a ona vyskočila jako zajíc. U toho ale pozapomněla na tu drobnou skutečnost, že se nacházeli ve stanu, což se neobešlo bez následků. Stan se otřásl a pak i zřítil.

,, Perfektní." Zavřela Alex z trosek. Sam vycítil, že bude lepší mlčet.

~•°•~

,, Už tam budem?" Ptal se to dopoledne už tak po sté. Alex opět zjišťovala, že koruna Grimsdellského lesa je daleko zajímavější než cesta před nimi. Procítěně si povzdechla.

,,Hned za další ulicí," slibovala.

Samuel ožil a jeho malá postava se tyčila na koníkovi dost podobném Lasairovi. ,,Vážně!?" S úsměvem na tváři se rozhlédl po okolí. Čím více pohyboval hlavou, tím rychleji se mu z obličeje vytrácel výraz. ,, Počkej, vždyť jsme v lese..."

Koruny stromů byli dnes vážně strhující.

,,A kde jsme?" Ptal se zase Sam. Alex slibovala, že jestli se ještě jednou na něco zeptá, přetáhne ho plochou stranou saxonského nože po hlavě. ,,V Grimsdellu," zavrčela.

Zavládlo ticho. Koně tiše dusali po jedné ze dvou hlavních cest, které zanedbaným lesem vedli. Ticho bylo až podezřele dlouhé, Alex to připadalo jako krásná půl minuta. Když slyšela už důvěrně známé nadechnutí asi pět kroků za ní, bolestně zaskučela.

,,Co když tam Gilan nebude?" Zeptal se Sam. Alex byla ráda, že to nebyla otázka ze série už tam budem? Kde jsme? Kdy bude oběd? Jak se máš? Konečně se zeptal na něco užitečného.

Nad touto otázkou si lámala hlavu vlastně od té chvíle, co Samuelovi vysvětlila svůj ne příliš promyšlený plán. V hlavě měla tisíc možností co by kdyby, ale kdykoliv nalezla jakš takš uspokojivé řešení, nalezla v něm nějakou zásadní chybu vyžadující další únikové cestičky. Momentálně právě kvůli tomuto problému nedokázala vymyslet lepší řešení.

,, Počkáme den a pak se po něm poohlédneme-" zmlka. Lasair se na místě zastavil a čekal na povel své jezdkyně. Ta se ve třmenech postavila a (naprosto proti všem zásadám hraničářství) neskrývaně zírala na drobný palouček mezi stromy s několika balvany a skálou.

Nevšímavše si Samova tázajícího se pohledu seskočila z koníka a rozběhla se na místo, kde se musel nedávno odehrát těžký souboj. Prohlížela si stopy, ale za ty dva týdny výcviku byla sotva schopna rozeznat, že někudy něco prošlo.

Konečně mohl být Sam užitečný. Byl učněm přeci jen trochu déle, a i když pro něj země ještě nebyla jako otevřená kniha, dokázal v ní číst o něco snáže než Alex. Rozhlédl se, obešel celé prostranství a pak poklekl na koleno. Na čele se mu od samého soustředění udělala vráska. V hlavě se snažil uspořádat dění, které se zde muselo odehrát nanejvýš před dnem.

Alex se snažila jeho počínání napodobit. Prošla skupinou mechem porostlých kamenů a mířila ke skalám, ale něco ji přinutilo se vrátit.

Černý šíp s černo červenou letkou.

Srdce jí začalo tlouct ve zběsilém rytmu. Prohlédla do svého toulce, ve kterém byli šípy téměř stejné až na to, že na těch jejích se pod červeným pruhem nacházel ještě šedý. Znak učně.

,,Byla to krutá přesila, alespoň třicet na jednoho. Spoustu jich střelec dostal, stál tady u stromu." Začal tiše a rozvážně Sam. Pokračoval.

,,Pak dostali oni jeho, je tady spoustu krve." Alexina bledá tvář prohlédla úskokem na druhého učně. Po tváři se jí koulela slza, z rukou jí vypadl černočervený šíp.

Po chvíli svraštěla čelo.,, Kam se poděla těla?"

~•°•~

Bylo dávno po čase oběda. Dvojici učňů to ale nezajímalo, jejich pozornost se upírala k budově skladu na okraji města Norgate. Nijak nezahlazené stopy poskytli dvojici nezkušených učňů poměrně jasnou cestu až tam. Nyní se krčili ve stínu budovy a hledali cestu dovnitř.

V Alex to vřelo. Když Sam stopoval, všimla si několika čerstvých hrobů. Ani na jednom nebylo jméno, povolání, prostě nic. Netušila, komu hroby náleželi a o to to bylo horší. Neviděla jediný důvod, proč by jejího mrtvého učitele vláčeli několik kilometrů do města.

,,Lexi, mám dveře," ozval se Sam. Za jiných okolností a při jiné náladě by se ohradila, aby jí neříkal Lexi, ale nechala to být. Tiše jako dva stíny proklouzli do skladiště, kde se jim naskytl děsuplnný výjev.

Přez okna někdo natloukl prkna, takže mnoho světla v obří místnosti nebylo. I to málo ale stačilo, aby si mohli prohlédnout celou sbírku nástrojů zkázy. Luky a kuše, meče i brnění, to všechno oba učni znali. Na zdech ale visely i pochybná kovová zařízení, výdobytky moderní doby- pistole. Spoustu z dalších hraček války ani nebyli schopni pojmenovat, ale nepochybně se jednalo o věci pro nehezké účely.

Bez ladu a skladu zde leželi i výbušná zařízení všeho druhu. Od běžného střelného prachu, který si mohl vyrobit prakticky kdokoliv (vážně, pokud chcete, dám vám recept 🙃), přes dynamit a granáty, až po složitá chemická zařízení, která fungovala na složitých reakcích kyselin.

,,Nu, tady se někdo přichystal opravdu důkladně, pomyslela si Alex. Kdyby věděla, že tohle je jen jeden z menších skladů, asi by se jí zatočila hlava. Když procházela místností, dávala si bacha na nohy, protože člověk nikdy neví jaké nástražné zařízení se ukrývá v přítmí protizákonného muničního skladu. Stejný postup opakoval i Sam, když se spolu s snažili připlížit k veliké železné stěně.

Když hledali kudy dál, Alex si začínala v duchu slibovat, že jestli budou muset ještě jednou protáhnout nějakými ukrytými dveřmi, vykašle se na to a jako univerzální klíč použije nějakou z trhavin, které jí za zády v tichosti dělali společnost. Byla nadšená, když dveře konečně našli.

Její nadšení opadlo, když spatřila dlouhou chodbu z kamene vedoucí pod zem a na jejím konci svého nového dřevěného nepřítele. Zaúpěla a v tom táhlém zvuku byla všechen vztek, nenávist, touha a bolest, které se v ní za celý život nahromadili.

Amigo guys!
Upřímně, tahle kapitola měla být jedna z těch kratších, zato více akčních. A jak to je? Rozdělila jsem ji na dvě části, z toho první je nudná a druhá bude rychlá.

I have a little question: jaké postavy jsou vaše oblíbené a proč? Svým způsobem by vaše odpověď pro mě byl takový feedback, který každý pisálek ocení. A protože (jak jsem už tisíckrát zmiňovala) chystám druhý díl, chci vědět jaké postavy tam mám více protlačit 🙃

Užívejte, přežívejte, neoverthinkingujte a mějte se banánově!

Sè onr sverdar sitja hvass