Ještě před rozedněním, ne že by to bylo nějak extra dobře poznat v tom neustálém dešti, byla Saya vyhnána ze své postele naprosto příšerným zvukem budíku z druhé strany místnosti. A proč byl ten démonický vynález tak daleko od postele? Když býval blíž, v polospánku ho vypnula a spinkala dál. A to byl tak trochu problém. Vstala, přešla pokoj a ten trhač ušních bubínků vypnula. Pak se oblékla a v rámci možností upravila. Batoh, zbraně i vše ostatní měla připravené už od včerejšího večera. Svitek s instrukcemi se válel rozdělaný vedle postele. Usnula když si ho v noci snad po milionté četla. Nyní ho zvedla. Úkol byl jednoduchý. Možná až příliš. Něco se jí nezdálo. Proč by na likvidaci hloupé karavany posílali dva jóniny? Podle informací to byli obchodníci s kořením. To je úplná hloupost. A proč by ji vůbec měli zničit? Navíc, za týden už musí být zase tady, kvůli zkouškám. Každý dostal přiděleného jednoho účastníka z cizí vesnice, kterého má hlídat ve dne v noci. Informace o tom svém už znala. Bude to nějaké nemehlo z Konohy, už jednou neuspěl.

Vzala si věci na cestu a vyšla před dům. Ani ne po deseti minutách přišel i Kyo. Hned jí podával něco zabalené v ubrousku.
"Co to má být?"
"Snídaně, říkal jsem si, že se asi ani nenajíš" usmíval se. "Vem si to"
"Nemám hlad."
"Prosím" udělal na ni psí oči "Připravil jsem to sám"
Vzala si to "Tak fajn"
"Není dobré žít na polotovarech a sušeném jídle.......a ty si asi nic nevaříš...."
"Ale vařím"
"R.I.P. tvůj žaludek" zasmál se
"Tak strašný to není!"
"Pamatuješ ten salát? Prý se ještě pořád potuluje po okolí..." teď už výbuch smíchu nemohl zastavit ani Sayin druhý nejlepší vražedný pohled. Nakonec se taky rozesmála. Kyo byl docela fajn, ale rozhodně se jí nelíbil.
"Tak půjdeme už? Víš že musíme být spátky co nejdřív."
Pokusil se imitovat hnědovlásčin vážný tón "Ti bažanti co přijedou na zkoušky by si mohli v naší vesnici ublížit kdybychom jim neměnili plínky" další výbuch smíchu
"Jasně. Tak já jdu" otočila se na patě "Kdyby jsi se chtěl přidat, budu nakupovat koření v Zemi Ptáků" Vyrazila svižným tempem pryč ulicí.
Chvíli stál než se za ní rozběhl "Heeeeeej, já mám jít taky!"
"Neječ, vzbudíš sousedy." pokračovala stejnou rychlostí. Za chůze se ještě stihla zakousnout do obložené housky od Kya. *Tohle bude možná i zábava...nebo ho do týdne zabiju, schválně co z toho*
"Na svou velikost mašíruješ docela rychle" zamumlal
"Jo? Nediv se, však já ještě vyrostu" *Dneska ráno jsem neuvolnila svůj čas....no tak týden zase nebudu stárnout, to je fuk*
"Je to roztomilý"
"Nesnaž se, svoje 'Ne' ti opakuji už od Akademie."
"Možná, ale já pořád věřím že jednou řekneš třeba i 'Jo'"
"Ne"
"No tááák, zkus to. J O. To není tak těžký říct"
Povzdechla si "Žádný přítel, žádný problém. To si myslím. Tečka." *Je pravděpodobnější že ho do týdne zabiju*
Mlčel.
*Dobře, teď bude neurčitou dobu hrát uraženého, bude ticho*
Vyšli z brány zrovna když déšť zesílil.
"Máš deštník?" zeptal se.
"Ne" v rychlém sledu udělala pár pečetí "Ale mám voduodpuzující techniku"
Dál kráčeli mlčky, než se znovu ozval "A bahnoodpuzující techniku máš taky?"
"Samozřejmě."

Nahoře na obrázku je Saya. Není to můj nejlepší výtvor, ale snad ujde :D