Jak Saya očekávala, když odvedla Kabuta na ubytovnu a vrátila se domů, čekali ji tam Kyo a Yui.
"Zbláznila jsi se? Co to vyvádíš?" začal Kyo asi se ještě nepřenesl přes toho 'strýčka'
"Nemůžeš se vydávat za školačku!" přidala se Yui, která očividně jen záviděla.
"Můžu a budu! Teď ho za mně hlídá klon, ale brzo se tam vrátím. Navíc před první zkouškou ho hodlám vytáhnout ještě na jeden výlet."
"To jako....." začal Kyo
"....myslíš rande?" dokončila za něj Yui
"Ne, ne, ne, jen ho hlídám tak, abych se neukousala nudou."
"Ještě že tak, a myslíš že tě neodhalí?"
"Jsem dost dětinská na to, aby nic nezjistil" usmála se "Navíc během nočních hlídek budu využívat přeměnu abych vypadala jako vy"
"Jak jako?"
"Zahalené postavy v pršiplášťích. Našinec vás rozezná, ale on ne"
"Dobře, nepokaž to"
"A už mi NIKDY neříkej strýčku" dodal Kyo.
"Dobře..........strýčku"
"Hej!" než však stačil říct něco dalšího, Saya zmizela v domě. Nají se a pak bude tak hodinu nebo dvě spát, než se vrátí vystřídat svůj klon.

Spánek, tentokrát bezesný, se malinko protáhl. Když se dívka vracela ve dvě hodiny ráno na své stanoviště, hustě pršelo. Ne že by jí to vadilo. Kapky se jí stejně vyhýbaly. Nechala klon rozplynout. Usadila se na místo s výhledem do pokoje, který sdílel Kabuto s dalšími členy svého týmu. Bělovlasý tvrdě spal na zemi, přikrytý jen dekou. *Blbec...* Pak si na něco vzpomněla. Propletla prsty tak, že její sepnuté ruce připomínaly srdce se dvěma protínajícími se kruhy. Uvolnila svůj čas. Pokud je její domněnka správná, už pozítří zase uvidí tátu. Zbytek noci strávila střídavě pozorováním spícího chlapce a přemítáním o budoucnosti.

Krátce před úsvitem Kabuto vstal a šel se nasnídat. Když vyšlo slunce, usměvavá dívčina už klepala na dveře. Bylo hezky, mrholilo jen opravdu malinko. Saya nadopovaná potravinovými tabletami měla stejně velkou hromadu energie jako včera. Vytáhla ubohého bělovláska na místo, kde včera nebyli. Vesnici prošli, ale okolí ne. Právě teď ho dívka dovláčela na plácek ohraničený dřevěnými panáky. Dál už byl jen les a země tam nevypadala moc pevně.
"Chtěla jsem ti to tu ukázat"
"Proč?"
"Aby jsi si prohlídl i naši přírodu. Dál už na zem nešlapej."
"Proč?"
"Bažina"
"A ty by jsi mě nevytáhla?"
"Netuším, ještě jsem tě nezvedala. Je ti dobře? Jsi trochu pobledlý"
"V noci tu máte fakt zimu"
Povzdechla si "Vzhledem ke zkušenostem z vaší vesnice jsi si vzal jen deku a myslel že to bude dobrý, co?"
"Jak to víš?"
"Nejsi první cizinec s takhle blbým nápadem. A to po písemné zkoušce půjdete skoro hned na přežití."
"Nějaké rady?"
"Drž se na stromech, země by tě mohla pohltit, doslova."
"A bylo by ti to líto?"
Zamyslela se "Asi jo, přece jen, mám pocit že jsi fajn člověk."
Posmutněl "Aha"
Saya ho prováděla všude možně, až zase došli k ubytovně. Tak akorát, aby si Kabuto stihl alespoň něco zopakovat. Na písemný test s ním jít nemohla, ne jako Saya. Bude tam. Bude jedním z těch anonymních strážců.

.

.

.

Po skončení zkoušky čekala venku a hned se začala vyptávat. Věděla sice, co se dělo, ale to by se nehodilo k její roli. 
"Nebylo to tak těžké, dost podobný test byl i během minulých zkoušek."
"Ty to už děláš podruhé?"
"Jo"
"Tentokrát to dokážeš" zářivě se usmála.
"Když myslíš." úsměv jí oplatil. Chtěl jí něco říct, ale nedokázal se k tomu odhodlat. Zbytek dne strávili touláním se po městě, tentokrát však normálním tempem.




Omlouvám se, že jsem písemné zkoušky tak odbyla, ale nějak mě nenapadalo co by se tam tak mohlo stát a potřebovala jsem se posunout v ději. Taky se omlouvám za to, že je tahle kapitola tak krátká. Další se pokusím napsat co nejdřív, slibuju!