-H-

Mlčky pozorovala místnost před sebou. Neodvažovala se vypustit ani jediné nevinné slůvko. Svírala křečovitě injekční jehlu v jedné ruce, škrtící obinadlo v té druhé. Překvapoval ji klid lékaře v těžké situaci pod tlakem. Na to, že se jednalo o osobu, jež každou zátěž zalívala lihem a prášky, tak to bylo obdivuhodné.

,,Atropin."
Strmé slovo ji vyrvalo z běžících myšlenek a poklidného fantazírování.
,,Hm, co?"
,,Atropin!"
Rána zopakovaného slova jí dala pořádnou šlehu. Konečně se vrátila zpět do těžké reality, plné krve, bolesti a zkomírání. Udělala dlouhý a rychlý krok směrem k lékaři, raději už bez dalšího přemýšlení. Injekci jí skoro vytrhnul z natažené ruky. Pro jistotu se zase vrátila tam, odkud přišla. Chtěla mít ruce obě.

Jenže stříkačka v jeho ruce se zastavila kousek nad tělem. Nastala dlouhá a úmorná chvíle ticha. Midnight se chtěla zahrabat do bílé podlahy. Představovala si, jak si slastně rozbíjí hlavu o všechny betonové zdi v budově. Pak udělala ten nejodvážnější čin za celý den. Měl podobu jednoho slova.
,,Folargu...?" zkusila pomalu. Nechtěla šlápnout na psychickou minu.

Folarg nevnímal. Narovnal se a položil injekci na pult. Zpočátku neříkal nic. Neprojevoval se nijak. Prošel kolem Midnight, stojíc jako kamenný sloup. Jako voják, kterého by pohyb zbavil života.

Otevřel dveře do koupelny a zmizel v další místnosti. Podle zvuku proudu vody si umýval ruce. Umýval si je dlouho. Když se vrátil a utřel si je do zakrvaveného, původně bílého pláště, konečně promluvil. ,,To není tvoje chyba. Stejně by se to nestihlo absorbovat. A teď přines igelit." To byla úleva. Teď ji snad nebude v duchu obviňovat a ona bude mít klid na duši, že nezpůsobila jeho další alkoholické výchylky.

Midnight znechuceně sebrala kus plastu. Co si nalhávat, připadalo jí to jako příšerné plýtvání. Dávat igelit každé mrtvole se jevilo nesmyslně zbytečně. Obzvlášť v občanské válce. Bohužel, Folargova morálka byla silnější než Midnightina antimorálka.

Konečně sklidili i poslední zbytky, které Midnight zabalila prasatům na nedaleké farmě. Nač plýtvat i nadále.

Folarg si sedl, položil zkříženě ruce na stůl a lehl si na ně. Jenže ona teď nevěděla, co si se sebou počít ještě více. Otočná židle se zdála jako výborné zneužití klidové situace. Až na to, že vrzala při každém oběhu kolem své osy. Folarg nevnímal ani to. Nechala židli a otevřela skříňku s nemalým množstvím tekutin.

,,Co se stane, když vypiju tohle?" ukázala na jednu z lahviček.
,,Umřeš."
,,Aha." Znělo to příliš nudně a nezáživně.
,,A tohle?"
,,Taky umřeš." Bože můj. Jedna substance stejně trapně nudná jako druhá.
,,A co tohle?"
,,Zdroguješ se." Konečně něco originálního.
,,Ty už si to zkoušel?"
Nic.
,,Doma, nebo tady?"
Zase nic.
,,V práci se drogovat nesmí."
,,Hm."
Otevřela Folargovu kouzelnou krabičku a čichla si.

,,Ty seš ale idiot." Tento poznatek bohužel věděla taky. Nechala čmuchání ve skříňce. Nepotřebovala se přece taky zdrogovat.