O týden později ve smečce. Pohled Joye.
Nedává mi to smysl. Táta se musel stratit, ale tenhle les zná od svého mládí tak to tady musí dobře znát. Nevím jak dlouho to tahle smečka bez pořádného alfy vydrží. Všichni se hádají a já nemám ani čas se věnovat mojí družce. Mezi tím co byl Jack s Betty a ostatními pryč, přišli do tábora tři sestry. Krásné Border kolie které každého okouzlili. I Joye jedna z nich okouzlila a teď jsou z nich druhové. Jelikož Jack pasoval (co jiného jsem tam měla napsat? 😂) na nového alfu Joye, ale do té doby než se vrátí, Joy je hrdý alfa, ale o tuhle pozornost nestojí. Jeho družka Beki se samozřejmě ráda že je alfa družka, ale Joye to nijak neláká. Už aby byl táta doma. Myslí si každé ráno při probuzení. Vstal jsem a vyšel jsme z doupěte táty a mámy. Máma je v jiném doupěti a říká že společně s Beki potřebuji soukromí. Je z toho vynervovanější než já. Táta jí moc chybí. Beki vstala a olízl a mě po uchu. Olíznutí jsme jí oplatil. „Joyi nemůžeš být stále pod stresem. Musíš si i užívat a zapomenout. Co..... Co když se nevrátí? Budeš takhle trpět i když si tě vezme Zeměpsice? Prosím tě Joyi." Usmála se na mě Beki, ale já jí ignoroval. „Nemůžu zapomenout na vlastního otce." Štěkl jsme na ní a šel jsem se napít k potůčku. Nechtěl jsem jí nijak urazit, ale musel jsem.

Mezi tím u našich stracených psů. Pohled Jacka.
To není možné. Musím je najít. Nedokážu to bez nich. Bez Fur a mích kamarádů život nedává smysl. Nevím co budu dělat. „Alfo!“ Zakřičel Dark a já se stále s přemýšlecím výrazem koukal na nebe a na mraky na něm. „Říkal jsme ať mi říkáš Jacku. Všichni ve smečce mi tak říkali.“ Napomenul jsme ho. „Tak dobře.“ A začal mi tahat a škubat za ucho. „Co se stalo Darku?“ „Štěňátka ňafají! A taky se už loudají!“ „To je dobře. Až vyrostou a budou vidět a umět chodit konečně vyrazíme a budeme hledat dál.“ Dark se poškrábal a pokračoval v tahání. V noci Dark stále kňučí a volá na svou mámu. Zavraždily jí dlouhé packy a on byl u toho. Otočil jsem hlavu na Darka a začal jsem si s ním hrát. Po hrátkách jsem se šel kouknout do doupěte Betty. Vklouzl jsem do hlučného doupěte. Štěňátka ňafala, kvíkala, strkala se do sebe a taky se pořádně prala o místo u teplého bříška a mlíčka u mámy. „Musíš na ně být hrdá co? Steven by byl nadšený, ale neboj. Za chvíli je najdeme.“ „Jacku nevím jak ty, ale já už jsme stratila naději. Nechci se tě nijak dotknout, ale mi je už nenajdeme.“ Málem jsem jí ublížil. „Tohle už nikdy neříkej!“ Zavrčel jsem na ní a štěňata konečně zmlkla. Lekla se a mě to ani nevadilo. „My je najdeme! Jen to bude chvíli trvat.“ Nedokázal jsem to poslouchat a tak jsem odešel do svého doupěte. Po zbytek dne jsem tam zůstal a ani jsem se nešel najíst. Měl jsem chuť umřít.

O dva měsíce později.... Pořád pohledem Jacka.
„Sky přestaň!“ Zvolal jsem na ní protože mi pořád tahala za ocas. Sky přestala, ale začala tahat za ocas své mámě. Konečně se vydáme na cestu. Konečně je najdeme. Vsugerovával jsem si. Dneska konečně vyrazíme na cestu k mé smečce. K mé rodině. „Štěňata jdeme! Držte se u mámy nebo u Wiliema! A hlavně se nikde neloudejte a nebo se nám nestraťte!“ Opakoval jsem jim před tím než vyrazíme. Jedno ze štěňat ke mně přišlo. „Jacku já mám hlad!“ „Teď jsi jedl.“ Odpověděl jsem bezejménu štěňeti. Čumákem jsem ho posunul k matce a pomalu jsem vykročil. Začal jsem běhat a štěňata společně s Wiliemem a Betty za mnou. „Zachytil jsem jejich pach!“ Zvolal jsem na psy za mnou. Betty radostně zaštěkala, ale její štěkot potom sílil za varovný. Volala i pomoc. Otočil jsem se a tam jsem uviděl Betty a Wiliema kteří stojí u potůčku a opatrně se z něj chtěli něco vyndat. „Co se stalo!?“ „Jedno ze štěňat tam spadlo!“ Řekla ustaraná Betty. „Dark do něj skočil aby ho zachránil a teď ho z něj loví!“ Dořekl za ní Wiliem. Přeskočil jsem štěňata která u mě stála a přiběhl jsem k potůčku. Mezi tím už Dark vyskočil z potoku a v malé tlamě držel vyděšené a promrzlé štěně. „Ach zlatíčko!“ Vykřikla Betty a převzala si své štěně. „Budeš se jmenovat Dark. Na počest tvého zachránce.“ Usmála se na Darka který upřímně stál a vrtěl ocáskem. „Moc ti děkuji Darku. Kdyby jsi ho nezachránil určitě by umřel.“ Dark vrtěl ocáskem ještě víc a olízl jí i malé štěně. „Můžeme pokračovat v cestě?“ Zeptal jsem se otráveně a všichni se na mě hlouple koukli. „To jsi neviděl co se právě stalo?“ Zavrčel Wiliem. „Viděl, ale zachytil jsem jejich pach! NAJDEME JE, ALE MUSÍME SI POSPÍŠIT!“ Zavrčel jsem na zpět. „NENAJDEME! NECHTĚLI JSME TI ZNIČIT VŠECHNY NADĚJE PROTOŽE TO BYLO JEDINÉ CO Z TEBE UDĚLALO ZASE NORMÁLNÍHO PSA! UŽ NIKDY JE NENAJDEME! NIKDY JE UŽ NEUVIDÍŠ!“ Zaječel Wiliem. Ocitl jsem se v jiném světě. Nevěděl jsem jak stát. Jak udržet packy na zemi. Jak dýchat.... Byl jsem na dně a v mysli se mi pořád přehrávaly tyto slova: Už nikdy je nenajdeme! Nikdy je už neuvidíš! Nevěděl jsem co mám dělat. Stál jsem a zíral jsem na něj. Otočil jsem se a utíkal jsem co nejrychleji jsem mohl. Běh mi vždycky pomáhal ze zlích myšlenek, ale tentokrát mi nepomohl. Slyšel jsem slabé štěkání a slyšel jsem Wiliema jak se mi omlouvá, ale já nereagoval. Utíkal jsem rychleji a rychleji až jsem znovu zachytil jejich pach. Radostně jsem vyběhl za ním. Slyšel jsem volání Fur a Joye s Edwardem. Jacku! Tati! Tati! Konečně ses vrátil! Pojď Jacku! Pojď za námi a mi tě dovedeme za ostatními! Byl jsem neskutečně rád že jsem zase slyšel krásný hlas Fur. Unášel mě a já zakopl. Omdlel jsem.

Pohled Joye.
„Edwarde neděl to! Nemusíš to dělat!“ Přemlouval jsem ho, ale on neposlouchal a nevnímal. Zaútočil na mě protože mě vyzval k souboji o místo alfy. „Já o to místo nestojím to mi věř, ale musím jo pohlídat tátovi! Až se táta vrátí a vezme si ho Zeměpsice místo je tvoje.“ Řekl jsem klidně, ale Edward na mě stejně skočil. Bolelo mě místo kde mě kousl, ale nebyl jsem padavka a znovu jsem se zvedl. Zavrčel jsem a všichni kromě Edwarda zakňčeli. „Jako když jsme byli malí. Až na to že teď se doopravdy zabijeme.“ „Souhlas.“ Pokívl Edward. Zakousl jsem se do něj a on zakňučel. Slezl jsem z něj a on na mě skočil. Jeho tíha mé tělo nevydrželo. Kousl mě do krku a po té do hrudi blízko mého srdce. Nemohl jsem se zvednout. Měl jsem spřerážená žebra a z Edwarda se oficiálně stal nový alfa.