Pohledem Edwarda
Zbudil jsem se, ale nechtěl jsem vdávat. Návíc, afové mohou vdávat kdy chtějí. Nechápu jak mohl otec vstávat tak brzo. Pomyslel jsem si. Nakonec jsem po chvíli vstal a vyšel z doupěte. Uviděl jsem všechny psy včetně omegy. Všichni stály na místě kde se včera bojovalo. Nikdo na mě ani nepromluvil na tož aby se na mě koukl. „Co se děje?“ Vyšlo ze mně na konec. Má matka ke mně vzhlédla. „Možná že si zabil svého bratra....“ Řekla smutně a silně zakňučela. Já si jen odfrkl a pokývl jsem na ostatní aby si šli po svých. „Odejdi ať ho dorazím úplně.“ Řekl jsem jí. „NIKDY! PRVNÍ JÁ ZABIJI TEBE! ABY TAHLE SMEČKA MĚLA KONEČNĚ KLID A ABYCHOM ZASE ALESPOŇ TROŠKU SPOKOJENĚ ČEKALY NA TVÉHO OTCE!“ Zavrčela. „ON SE NEVRÁTÍ! Co pak ti to ještě nedošlo?“ Máma se na mě zmateně koukla a pak naštvaně řekla. „No jistě že se vrátí. A nebude jediný. Vrátí se i Betty se svými štěňaty.“ „ONI SE NIKDY NEVRÁTÍ! A JESTLI TI TO POŘÁD NEDOŠLO JDI SI JE HLEDAT A ODEJDI Z TÉTO SMEČKY. A nebo odejdi od Joye.“ Matka se na mě koukla a nařkla se. „Zabiju ho jestli teď neodejdež.“ To naštěstí stačilo a matka se vydala pryč. „Tak co bratříčku?“ Pohlédl jsme na Joye a trochu jsme se lekl. Nedal jsem to na sobě znát, ale jen tak tak. Celé jeho tělo bylo od krve a šli mu vidět žebra. „J-j-jdi pryč.....“ Řekl roztřeseným hlasem. „Už.... Máš.... To co jsi.... Chtěl.“ Vyšel z něj chraplavý hlas. „Ne. To tedy nemám bratříčku. Jsi na velkém omylu.“ Joy zvedl hlavu a posledním nádechem řekl větu: „TY ZRÁDCE VLASTNÍ KRVE!“ Řekla trochu Stratil vědomí. Zakoukal se do dálky a řekl: „Tati! Prosím neodcházej!“ Naposledy se nadechla omdlel. „Konečně jsi chcípl.“ Pousmál jsme se. „Ale to mi nestačí.“ Řekl jsme nakonec. Odešel jsem a nechal jsem opuštěné a mrtvé tělo ležet. „Tati!“ Řekl sýpavě a já se lekl. Otočil jsem se a uviděl jsem Joye kterému z úst teče posledních pár kapek krve. Spojené bratříčku. Pomyslel jsem si, ale rychle jsem se z toho oklepal. Šel jsem za mámou. „Teď za ním můžeš jít.“ Máma zděšeně zakňučela a šla. Všichni psi utíkali z doupat a jediný já jsem si šel lehnout.
Pohledem Jacka.
Zbudil jsem se tři dny potom co jsem omdlel. Betty se bála že jsem mrtvý, ale nebyl jsem. Od té doby co jsem se zbudil jsem s nikým nemluvil. Byl jsem strašně naštvaný. Ráno jsem se zbudil a lehl jsem si. Najednou za mnou přišel Dark. „Jacku?!“ Řekl už zcela velký a silný pes. Jen jsem pokívl roztřesení hlavou. Byl jsem příliš slabý. „Vyzívám tě na souboj o místo alfy. Ty jsi jako alfa.... Bez urážky, ale jsi neschopný. Naše už tak dost malá smečka je unavená z tvého stálého honění z místa na místo. Nechci tě urazit, ale když je nenajdeme tak bychom si mohly alespoň založit stálý tábor.“ Uchechtl jsem se. „Přijímám.“ Postavil jsem se a pohlédl jsem na své nohy. Celé se třásly. Né strachem, ale únavou. Zavrčel jsem a koukl jsem se na Darka. Dark zavrčel na zpět a já jsem se mu zakousl do krku. Dark však nezakňučel. Neudělal nic. Skočil na mě a já spadl. Kousl mě hluboko do hrudi a já ucítil mé srdce. Bylo čím dál rychleji. Nezabránil jsem tomu a zakňučel jsem. Dark ze mě slezl a vznešeně vzhlédl na Betty a Wiliema. „D-D-arku? Ty.... Ty jsi nový..... Alfa?“ Zašeptal Betty. „Ano to jsem. Už jsem to dál nemohl snášet. Tyhle lehkomyslné výpravy byly na nic. Teď najdeme nejvhodnější tábor kde na vždy zůstaneme. Betty, prosím, ošetří ho.“ Betty jen vystrašeně pokívla. Vstal jsem a obešla jsem Betty. „Nech mě!“ Okřikl jsem jí. Beze slova jsem odešel. Ne na procházku, ale ze smečky. Ušel jsem asi deset kilometrů, ale náhle jsem se zastavil. Ucítil jsem zvláštní až známý pach. „Je tu někdo? Ukaž se mi!“ Uslyšel jsem mohutné tlapy které čvachtaly blátem. A najednou jsem ho uviděl. Pes, asi německý ovčák. Pomalým krokem ke mně přicházel. „Kdo jsi?“ Zeptal jsem se co nejvíc hrubím hlasem. Velký pes se na mě zamračil. „Copak mě nepoznáváš?“ Přišel jsem k němu blíž a líp si ho očichal. „T-t-t....“ „Ano, jsem to já“ „Tati!“ Rychle jsem mu olízl celou tvář a začal po něm poskakovat jako malé štěně. „Já, já mám vlastní smečku! Jsem alfa! Bohužel se jeden pes stratil já jsem ho šel hledat a napadly nás lišky! A našel jsem při tom Wiliema! A teď jsem s nimi hledal smečku, ale nenašel jsem jí. Našel jsem ještě jednoho psa a ten mě porazil a je teď alfa. Je to, ale ještě štěně.... A teď.... Musím je najít tati! Mojí rodinu! Moje sourozence! Mou družku a mé děti!“ „JACKU! Uklidni se všechno bude dobré!“ Vyhrkl táta který už nesnesl poslouchat moje trable. „Pojď spolu je najdeme, ale teď si odpočineme.“ Řekl kazatelsky táta. „Ale já je musím najít! MUSÍM JE NAJÍT!“ Zakňučel jsem. Bylo mi tak špatně. Už zase jsem viděl siluetu Fur a Joye s Edwardem. Teď to bylo jiné. Byla tam i Luna. Joy s Edwardem se praly a tak si jí nevšimli a Fur běžela ke mně. „Pozor!“ Vyštěkl jsem. Luna právě skočila na Fur. Zabila ji. „Ne! Luno ne! Prosím!“ Blouznil jsem tak moc že jsem už zase omdlel.
Pohledem Edwarda
Dnes se udělují nové pozice. „Všichni ke mně!“ Zaštěkal jsem. „Feny na levou stranu a psi na pravou stranu.“ Smečka se seřadila podle mích pokynů a já si hledal svou družku. „Beki, od teď jsi má družka. Všechny feny jsou lovkyně a všechni psi jsou hlídkaři.“ Každý pes zakňučel a podiveně se na mě koukl. „Jack se vrátí a ty budeš navždy omega!“ „Nikdo takový si nic jiného nezaslouží!“ „Ty vodítkový mazánku!“ Slyšel jsem nadávky ze všech stran. „TICHO VŠICHNI!“ Zavrčel jsem na ně. Nikdo si toho ale nevšímal. Skočil jsem do houfu psů a všechny kolem sebe jsem začal kousat. Ohnal jsem se po všech které jsem měl ve své blízkosti. Najednou začalo být ticho. Přeskočil jsem psy a běžel k řece. Tam jsem uviděl Beki. „Beki! Jdi do mé jeskyně a čekej tam dokud nepříjdu.“ Beki jemně zavrčela, ale odběhla pryč. Teď jsem u řeky zůstal sám. Lehl jsem si ke břehu a poslouchal jsem šum vln. Najednou mě z odpočívání něco vyrušilo. Byla to má matka. Zavrčela na mě a v dalším okamžiku už jsem byl ve vodě. Matka mě totiž strčila a moc dobře věděla že neumím plavat. Potápěl jsem se hlouběji a hlouběji do řeky. Mé snaživé máchání nohama bylo marné. „Pomoz mi! Dělej!“ Zavrčel jsem co jsem mohl. Máma se na mě jen zmateně koukla. „Zabil jsi Joye! A proto tě to čeká taky.“ Najednou všichni psi ze smečky přišli ke břehu. Začali mě urážet timi nejhoršími urážkami, ale já jsem je už neslyšel. Umíral jsem. Neměl jsem dostatek kyslíku. K hladině vody vyšli malé bublinky. Byl jsem už na dně řeky. Zavřel jsem oči a umřel jsem.
Od den později pohledem Roxy.
Dnes byl poměrně zvláštní den. Fur, zabila vlastního syna po tom co on zabil svého bratra. Fur už na světě nemá žádnou rodinu. Pokud ovšem Jack s Betty nežijí. Kdyby Betty žila tak by už určitě měla štěňata. Steven je den ode dne víc na dně. Chodí jako živá mrtvola. Prošla jsem kolem něj a po pár týdnech jsem ho zase uviděla. Je to hromádka neštěstí. „Marley!“ Zaštěkala jsem na něj abych na sebe upozornila. Myslíš že Jack... Že Jack s Betty ještě žijí? Že je to možné?“ „Roxy je jen malá šance že žijí.“ Odpověděl mi Marley a hned na to odešel. Byla jsem unavená a tak jsem si šla lehnout.
Ve snu.
Ohlížela jsem se všude kolem sebe. „Kde to jsem?“ Zeptala jsem se do ticha. Nikdo se ovšem neozval a tak jsem šla dál. Najednou jsem uviděla několik doupat a tak jsem se skrčila aby mě žádný cizí pes neviděl. Najednou jsem je uviděla. Betty s pěti štěňátky. U ní jsem uviděla dalšího velkého psa s velkými drápy. Vypadal hodně statně. Potom jsem ještě viděla psa který vypadalo dně jako Jack. Nebyl to on, ale vypadal velmi podobně. Než jsem stačila cokoli udělat už jsem za nimi běžela. Už už jsem byla u nich, ale najednou byla všude mlha. Nic jsem neviděla. Neviděla jsem ani na svoje velké tlapy. Rozhodla jsem se stát na místě, ale najednou jsem se probudila. Něco nebo někdo mě zbudil.

Tak, tady máte další kapitolku. Myslím že ta smrt byla trochu moc, ale nic jiného mě nenapadlo. Ještě jsem zapoměla ukázat vzhled dospělého Darka a Beki tak tady jsou.

Alfa: Dark
Rasa: Anatolský pastevecký pes
Pohlaví: Pes
Fakt a vlastnosti: Je strašně hravý. Je silný, rychlý, mrštný. Má silné čelisti a dlouhé drápy.

Zatím alfa družka, lovec: Beki
Rasa: Border kolie
Pohlaví: fena
Fakt a vlastnosti: Chtěla by mít druhá, je milá a hravá.